What's the truth

5. It tickles

Probudila jsem se na pohyb po mé pravé straně. Napřed jsem to ignorovala, i když přece jen, bydlím doma sama. Ale byla jsem tak moc unavená, že i kdyby mi po domě pobíhal psychopat, spala bych si v klidu dál. Když už jsem ale ucítila, že zdroj, ze kterého sálalo příjemné teplo se vzdálil, zmohla jsem se na nesouhlasné zamručení. Když jsem cítila, že se mi všude po těle tvoří husí kůže, byla jsem už donucena otevřít oči. V ten moment jsem toho ale vůbec ani na sekundu nelitovala. Naskytl se mi výhled na spícího Luka. Ale bylo to..bože. Vypadal tak nevině, rty jemně pootevřené a jemný úsměv, co se mu rýsoval na rtech. Na tohle bych mohla koukat celý den. Klidně i týdny, bez problémů. Musela jsem si ho prohlížet pořád znova, znova a pořád dokolečka, nemohla jsem se toho výhledu nabažit. 

Když jsem po dlouhé době konečně uznala za vhodné, že bych měla vylézt, co nejopatrněji, abych ho nevzbudila jsem se vyškrábala na nohy a namířila si to ke mně do pokoje. Převlékla jsem se do jiného, nepomačkaného domácího oblečení, které se skládalo z šedivých tepláků a volného černého trička. Rozčesala jsem si vlasy, opláchla obličej a šla směrem do kuchyně, za účelem pokusit se udělat něco k snídani. Otevřela jsem lednici, ve které pro jednou bylo dokonce i něco k jídlu a začala vymýšlet, co by se hodilo. Nakonec jsem se rozhodla pro jednoduché tousty, protože nejsem moc dobrá kuchařka a buchta z předchozího dne se opravdu nedala konzumovat. Do toustovače jsem vložila tousty a mezitím postavila vodu na kafe. Alespoň doufám, že ho Luke pije, ale jelikož mě na něj pozval, tak předpokládám, že ano. 

V momentě, kdy jsem pokládala na talířky hotové tousty, se kolem mého krku zezadu obmotaly dvě vypracované ruce. Nejprve jsem se poněkud lekla, takže jsem sebou trochu cukla, ale potom, co se mi Luke začal smát jsem si nemohla odpustit ho jemně bouchnout do ramene. Podala jsem mu jeden talířek s tousty a kafem a společně jsme se posadili na barové židličky k lince. Nasnídali jsme se v tichu, ale nebylo to nepříjemné ticho, naštěstí. 

„Mohl bych použít koupelnu?" zeptal se mě Luke a já mu na to jenom přikývla.

„Nahoře, první dveře vpravo" řekla jsem mu, když jsem dávala nádobí do myčky. Odpověď jsem už nedostala, jenom jsem slyšela jak jde po schodech. Vrátila jsem se tedy zase do obýváku, sedla na gauč a vytáhla telefon. Když jsem zkontrolovala twitter, zjistila jsem, že Harry mi nenapsal. Možná už jsem začínala být závislá. Pořád jsem musela kontrolovat, jestli mi náhodou nenapsal. Ale on nic. Dobrá, už na něm asi budu závislá.

Samantha: „Ahoj, jsi tu?"

Haz: „Ahoj, jo, jasně"

Haz: „Tak co Lucas?"

Samantha: „Naprosto dokonalý. Je to Luke a tohle jsou dva nejlepší dny v mém životě"

Haz: „A není to jedno? Luke nebo Lucas..je to naprosto to stejný. Stejný člověk."

Samantha: „Co ti zas přelítlo přes nos? To nejsi alespoň trochu šťastnej, že já jsem šťastná?"

Haz: „Jo, jasně že ti to přeji. Ale jak mu můžeš věřit po jednom dnu?"

Samantha: „Takhle se ke mně ještě nikdo nikdy nechoval. Mám k tomu důvod"

Haz: „Třeba si jenom hraje"

Samantha: „Wow, děkuju za důvěru a podporu"

Haz: „Já to myslím dobře, jen nechci, aby jsi potom trpěla ještě víc.."

Haz: „Sam, prosím, odepiš.."

Haz: „Samantho"

Po tomhle jsem vyrušila twitter a odhodila telefon na druhou stranu gauče. Je hezký, že se stará, ale mohl by do mě vkládat alespoň trochu důvěry. Moc by mi to nevadilo. I když se známe jenom přes internet, tak jsem myslela že by do mě mohl vkládal alespoň trochu důvěry, ale ono očividně nic. No, co si asi počnu.