Svět je plný falešností. Je na nás, abychom rozpoznali, komu na nás opravdu záleží a kdo nás pouze využívá pro své potěšení. Koho to baví, nás využívat. Občas ale člověk bohužel naletí a popálí se.
,,Noták, Luku! Budu opatrná! Ty přece víš, že se na mě můžeš spolehnout, ne snad? A navíc, až do středy stejně není škola! Maluje se, pamatuješ?" hučela jsem do Luka už asi dobrých pět minut a šlo poznat, že už to vzdává. Koho by taky furt bavilo poslouchat takový moje kecy? Asi nikoho. Umím být extra hodně otravná a tvrdohlavá, když něco chci.
,,Když já nevím Sam.. a navíc s ním? Jseš si jistá?" optal se mě znovu, i přes to, že mou odpověď už musel znát dávno předem.
,,Jsem si jistá na sto procent. Luku.. musíš mi věřit. Prostě mi věř. A Harrymu taky. Nic se nestane. Prostě se půjdu pobavit s kamarádem. A navíc, Harry není špatný člověk." zjemnila jsem svůj tón hlasu, aby to neznělo jako řev. Tím by se nic nevyřešilo. Přistoupila jsem k němu o krok blíže a svou dlaň jsem mu zlehka položila na tvář.
,,Vždyť víš, že mi můžeš věřit.." skoro jsem zašeptala a následně se vyhoupla na špičky a jemně ho políbila na rty. Možná to nebylo moc fér obměkčovat ho tímto způsobem, v podstatě podvodem, ale co. Jednou se snad můžu pobavit a vyrazit mezi lidi, ne? I když pro mě to zábava ani moc není. Ale dělám to pro Harryho. I kdybych nesouhlasila, určitě by mě v noci unesl, jenom abych tam byla.
,,No dobře.. Ale jestli se ti něco stane, tak ať si mě nepřeje! A ozvi se, dobře?'' prohloubil náš polibek a vyšel směrem do prázdné ulice.
Měla jsem ještě dvě hodiny na přípravu a jelikož jsem celé roky seděla zavřená doma, byla jsem v háji. Chápu. Vím, jak to chodí v klubech a barech. Ale něco jiného je mít zkušenost, kterou asi devadesát procent lidí mé věkové kategorie má. No, já bohužel ne. Nehodlám se nějak snažit a malovat se jak děvka, ale i tak. Nevím co dělat. Co se ode mě očekává?
Chybělo už pouze deset minut do sedmé hodiny večerní a já už přešlapovala nervozitou u dveří. Nakonec jsem vše započala pořádnou sprchou, lehkým líčením a vyžehlenými vlasy. Na sebe jsem natáhla nad kolena dlouhé černé šaty. Nejsou upnuté a to mi vyhovuje. Vše jsem doladila černou taštičkou přes rameno, do které jsem si uložila všechny potřebné věci jako například telefon, peněženku a kapesníky a k tomu si vzala černé nízké vans. Je to sice bar, ale nebudu tak chodit v něčem, v čem ani chodit neumím, no ne? A navíc, nevypadá to tak špatně.Nebudu si kvůli tomu brát něco, co je mimo můj styl. Chci, abych se cítila alespoň trochu pohodlně.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Po dalších pěti minutách přešlapování před vchodovými dveřmi se konečně ozval zvuk zvonku. Naštěstí nebo bohužel? To asi zjistím za chvíli.
Otevřela jsem dveře a naskytl se mi pohled na Harryho v celé své kráse. Měl na sobě upnuté bílé tričko, které zvýrazňovalo všechny jeho svaly a pod ním bylo vidět jeho potetovanou pokožku. Jeho delší kudrnaté vlasy mu jako vždy poletovaly kolem jeho hlavy. Vše klasicky doplnil černými skinny džínami a jeho zlatými botami na klínku. Kdo by něco takového nosil? No jo, Harry.
