What's the truth

15. He kissed me

Nehnula jsem se ani o milimetr, musela jsem vypadat doslova, jakože opravdu doslova jako socha z kamene. Jeho pohled utkvěl na mých rtech, zatím co já tím svým kmitala mezi jeho očima a jeho rty. Netušila jsem, co bych měla udělat. Opravdu mě chce políbit? A chci to já? To byla otázka, kterou jsem si byla nejvíce nejistá. Může to mezi námi přece všechno pokazit, no ne? 

Než jsem ale stihla přemýšlet dále, než jsem stihla zvážit všechna pro a proti, jeho obličej se zase o kousek přiblížil k tomu mému, čímž rozhodil celý můj systém, který už do teď byl pěkně mimo. Nedokázala jsem normálně myslet ani uvažovat, kdybych stála, okamžitě by se mi podlomila kolena. 

Můj dech se rapidně zrychlil a totéž udělalo i mé srdce, jehož tlukot museli slyšet všichni lidé v parku. Připadalo mi to jako hodiny, kdežto v realitě to byly pouze setiny, než překonal tu zbývající vzdálenost a přilepil své rty na ty mé. V ten moment jsem se cítila tak..ani nevím, jak to popsat. Všechno okolo se zastavilo, v břiše mi vypukl ohňostroj a cítila jsem se, jako kdyby jsme byli na celém světe jenom my dva, nikdo jiný. Nebudu lhát, už mnohokrát jsem si představovala, jak by můj první polibek mohl vypadat. V luxusní restauraci, v kině, na procházce, plánovala jsem spoustu teorií, ale nikdy by mě nenapadlo, že se to stane, když budu napůl celá promočená, budu mít trávu ve vlasech a budu se při tom válet v parku na zemi. Ale jakmile se to stalo, tak mi to připadalo jako ta nejlepší verze, která by se mohla stát. Kam se hrabe drahá večeře?

Luke nechal své rty přilepené na mých, jako kdyby se bál mé reakce. Se zavřenýma očima jsem vyčkávala, jestli si dovolí víc a on zase očividně čekal, jestli se nezačnu bránit. Po sekundách, které mi opět připadaly jako hodiny, dal své rty do pohybu. Připadalo mi to, jako kdyby naše rty byly vytvořeny přesně pro sebe. Tak skvěle do sebe zapadali. Nechtěla jsem, aby tento okamžik skončil. To, co jsem si kdy představovala byla pouze fraška, a to dost ubohá. Celou tu dobu, co měl své rty na těch mých mi v břiše poletovali motýli a já se těch jeho rtů nedokázala nabažit.

Po nějaké době jsme se odtáhli kvůli kyslíku. Nechtěla jsem, aby rozpojil naše rty, ale měla jsem na výběr? Samozřejmě, že ne. Odtáhl svůj obličej jen o pár milimetrů od mého, takže jsme na sebe byli stále nalepení jako klíšťata, ale nevadilo mi to, ba naopak. Hleděli jsme si do očí a ani jeden z nás se k ničemu neměl. Nejraději bych ho znovu políbila, ale co když toho teď lituje? Třeba si bude myslet, že to byla velká chyba, že na to bude chtít zapomenout.

„Červenáš se." zašeptal mi těsně u mých rtů, díky čemuž jsem cítila jeho teplý dech až v žaludku. Co mi to jen dělá? Cítila jsem se tak neuvěřitelně trapně. Nejen kvůli tomu, že to byl můj první polibek, ale i kvůli tomu, co řekl. Tím mi teda moc nepomohl. Aby jsem zakryla své narůstající rudnutí, rychle jsem si obličej přikryla dlaněmi, takže mi nemohl vidět do tváře. Po chvíli jsem už pouze slyšela, jak se mi jemně směje, takže moje barva se díky tomu změnila z červené na rudou.

„Nech toho" lehce jsem ho okřikla, když jeho smích neutichal, přičemž na mně i nadále ležel. Takhle trapně jsem se snad ještě nikdy necítila.

„No tak. Sam. Promiň" začal mi sundávat mé dlaně z mých tváří, zatímco jeho smích pomalu utichal. Jakmile se mu to povedlo, jeho pohled se opět okamžitě přisál na mé rty, přičemž zopakoval celý předešlý proces. Přilepil své rty na mé, tentokrát už ale nečekal a rozpohyboval je. Naše rty se pohybovaly v souladu a po mém souhlasu se mi vkradl jazykem do úst, takže mezi našimi jazyky začala válka. Byla jsem v nebi. Nechápu, jak jsem si do té doby mohla někdy myslet, že se mám dobře, protože tohle byl ten nejlepší pocit na světě.

Rozpojili jsme naše rty ve snaze popadnout dech a Luke se ze mě odvalil. Lehl si vedle mě na trávník, zavřel oči a vypadalo to, jako kdyby se soustředil na okolí. Na všelijaké zvuky z okolí, na čerstvý vzduch, na tu atmosféru. Také jsem nepochybovala, že přemýšlel o tom, co se před pár minutami stalo. Myslel na to, co udělal. Jsem si jistá, že se mu v hlavě honilo milion otázek a myšlenek, stejně jako mně.