Svět je plný falešností. Je na nás, abychom rozpoznali, komu na nás opravdu záleží a kdo nás pouze využívá pro své potěšení. Koho to baví, nás využívat. Občas ale člověk bohužel naletí a popálí se.
Stála jsem tam jako socha, mezi tím, co mě zaujatě pozorovaly tři páry zvědavých očí. Netušila jsem, jak bych měla reagovat, takže jsem tam jen tak stála, bez jediného pohybu a nervózně se rozhlížela se všude okolo sebe, jenom abych se jim nemusela podívat do očí. Bylo mi děsně trapně. Nerada se seznamuji s novými lidmi, a co mám teprve dělat, když jsou to One Direction? Tady se hodně ztrapním, řekla bych, že další půl rok studem nevylezu z domu.
[tohle tam nedělají, ale když tomu gifu prostě nešlo odolat ♥]
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Kluci, tohle je Sam" stoupl si vedle mě Harry, který přerušil to tíživé a trapné ticho. Děkuju! Nevím, co bych dělala, kdybych to musela snášet ještě jednu jedinou minutu.
Jakmile kluci postřehli mé jméno, okamžitě vystřelili z pohovky a předháněli se, koho budu mít tu čest poznat jako prvního. Ok, to je fakt divný. To by mě zajímalo, co jim Harry řekl, protože mi je jasný, že jim něco řekl určitě, i když se známe pouze jeden den. Nakonec na prvním místě zvítězil blonďáček s modrýma očima, ale to by je nesměl zastavit Harry.
,,Sam, tohle je Niall, Louis a Liam" postupně na všechny tři ukázal. Všichni na mě společně mávli a pokynuli mi, abych si sedla do křesla. Dobře, ještě snad nikdy v životě jsem se necítila tak..trapně? Vždyť já vůbec netuším, jak se mám chovat! A to, že to je nejslavnější chlapecká skupina na téhle planetě tomu taky moc nepřidávalo. Proč jsem jen s Harrym souhlasila?! Nervózně jsem tam seděla, mezitím co Harry klukům rozdával jejich kafe. Schválně, kdo pije perníkový. Harry vzal kelímek s perníkovým latté a podal ho modrookému blonďáčkovi, tomu, co původně vyhrál hru na předbíhanou.
„Proboha, jak to můžeš pít?!" řekla jsem si, ale jakmile se na mě stočily všechny pohledy v místnosti, uvědomila jsem si, že jsem to vyslovila nahlas. Sakra. Všichni po mě postupně hodili nechápavé pohledy, takže jsem byla nucena mluvit dál. Proč je moje pusa někdy rychlejší než mozek?
„To perníkový latté. Jak to můžeš pít? Nikdy jsem z ničeho tak moc nezvracela" objasnila jsem. Harry se zasmál a ostatní to odkývali, jenom blonďáček na mě ublíženě koukal. Co jsem zas řekla blbě?
„Perníkový latté je to nejlepší, co můžeš koupit! Lepší kávu nenajdeš" odporoval mi, i když tuto teorii tady v místnosti zastával jako jediný. Divím se, že to může pít bez toho, aniž by zvracel. Taky bych takovou schopnost chtěla mít.
„Perníkový latté je ta největší sračka, co můžeš koupit, Nialle. Tobě to chutná jenom kvůli tvé nenažranosti" vyvrátil mu jeho teorii hnědooký kluk. Liam, jo Liam. Jsou to čtyři kluci, bylo by trapný, kdybych neznala jejich jména, ještě k tomu, když jsou světově známí. Ale jo, zvládla bych je pojmenovat. Snad.
„Ne ne! Vy jenom máte divný chutě!" pokračoval ve svém obhajování Niall, i když mu muselo být jasné, že tuhle válku nemá šanci vyhrát. Prostě ne.
