What's the truth

23. I can explain

Začala jsem pomalu nabývat vědomí kvůli až skoro nesnesitelnému teplu, které mě obklopovalo. Nechápala jsem, odkud se ten zdroj tepla bere, ale chtěla jsem se dostat pryč z jeho blízkosti. Bylo to až nepříjemné.

Pomalu jsem rozlepila svá víčka a snažila si zvyknout na světlo, které do pokoje proudilo skrz nezatažená okna. Na chvíli jsem se musela zamyslet nad tím, jak jsem se do postele vlastně dostala, ale jakmile jsem si uvědomila poslední chvíle před tím, než jsem usnula, rychle jsem se obrátila tak, abych měla možnost se kouknout na druhou stranu postele.

Když jsem se otočila, naskytl se i pohled na spícího Harryho. Jeho obličej byl od toho mého vzdálen jen pár centimetrů, takže jsem mohla na své tváři cítit jeho klidný dech.

Jeho vlasy kolem něj ležely na polštáři a lehce připomínaly svatozář, přičemž na jeho rtech panoval lehký úsměv. Až teď jsem si všimla, že jedna jeho ruka spočívala na mém boku, takže mě objímal. Jeho ruka a celé jeho tělo bylo pro mě jako topení, což mi momentálně moc příjemné nebylo.

Opatrně jsem nadzvedla jeho ruku a začala se soukat z pod peřiny tak, abych ho tím nevzbudila. Do takovéto situace jsem neměla v plánu se dostat. Co bych teprve dělala, kdybych ho teď vzbudila? Musela bych s ním mluvit a já opravdu netuším, co bych mu řekla.

Včera večer jsem odpadla velice rychle a neměla jsem ani čas na to, řešit mou momentální situaci. Samozřejmě, že bych to nejraději odložila na co nejdéle by to šlo, abych se tím nemusela zabývat a mohla si užívat své okamžiky štěstí, ale copak to šlo?

Mám dva kamarády. S jedním momentálně chodím a s druhým se líbám a spím s ním v posteli. Nemůžu to takto nechat, nejsem tento typ člověka. Nechápu, jak se některé holky mohou takto chovat. Vždyť je to až nechutné.

Pomalými a tichými kroky jsem sešla schody do přízemí a zamířila si to rovnou do kuchyně. Chtěla jsem Harrymu uvařit snídani, protože on mi ji přece předchozí ráno taky uvařil.

I když si svou situaci musím ještě promyslet, nechci ho hned po probuzení vyhodit z domu. Bylo by to docela neférové vzhledem k tomu, jak se on chová ke mně. Kdyby nebyl tak milý, hezký a ve všech směrech dokonalý, včetně povahy, asi by mi to problém nedělalo. Jenomže on je definicí dokonalosti.

Z lednice a ze spíže jsem vytahala vše potřebné, co budu potřebovat na palačinky. Postupně jsem umíchala těsto a smažila jednotlivé palačinky. Smažila jsem jednu po druhé a při tom si užívala to ticho a klid.

Chtěla jsem si alespoň na pět minut ode všeho odpočinout, i když by to mělo být při blbým vaření. Pořád nemůžu pochopit, jak se tohle všechno mohlo stát v tak krátkém časovém úseku. Snažil se mi život vrátit všechny ty roky, co bylo vše stejné a nudné. Když jsem nikoho neměla?

„Dobré ráno" nadskočila jsem při zaznění těchto slov, když jsem smažila poslední palačinku. Byla jsem do smažení a hlavně přemýšlení natolik zabraná, že jsem ani neslyšela kroky na schodech, když se Harry vydal z mého pokoje do kuchyně, kde mě našel. Pořádně jsem se nadechla, abych zpomalila tlukot svého srdce z toho šoku a vypnula plyn na sporáku. Otočila jsem se směrem k Harrymu.

„Dobré" pousmála jsem se a vytáhla talíře a nutellu a následně to vše poskládala na stůl, abychom se mohli nasnídat. Bez jediného dalšího pohledu směrem k Harrymu jsem si sedla ke stolu a začala si motat palačinku. Harry si po chvíli také přisedl a začal dělat totéž.

„Sam" oslovil mě a já k němu zvedla pohled. Nechtěla jsem s ním mluvit. Ne teď. Říkala jsem mu, že si to musím promyslet. Že mám v hlavě zmatek a že si chci vše urovnat a musím se rozhodnout, ale on to očividně nepochopil. Zůstal přes noc, spal se mnou v jedné posteli a momentálně sedí v mé kuchyni u stolu a jí na snídani palačinky, které jsem před chvílí dosmažila. Copak to nechápe??