What's the truth

21. What should I do?

Nakonec jsme se koukali na 'Na hraně zítřka', což vybral Liam. Nebylo to zas tak špatný. Sice jsem nedávala moc pozor, protože jsem si nemohla pomoct a musela jsem nade vším pořád dokola přemýšlet, ale očividně jsem nebyla jediná. Všimla jsem si, že Harry během filmu častokrát nakrčil čelo, když se koukal na své ruce a nebo svůj pohled přesměroval na mě, ale já raději dělala, že si ho nevšímám a nadále jsem prázdně koukala do zdi vedle televize, takže to vypadalo, jako že sleduji film.

Film skončil, což já jsem ani pořádně nepostřehla. Pořád jsem se topila ve svých myšlenkách a koukala do zdi, takže mě probrala až něčí ruka, která se ocitla na mém rameni, přičemž jsem sebou mírně cukla.

„Jsi v pohodě?" nakrčil čelo a zkoumavě mě sjel pohledem. Vím, že Liam je starostlivý a každého vyslechne a podpoří, ale nebyla jsem si jistá, jestli se mu chci momentálně svěřovat. Věřila jsem mu, to ano, ale já sama tomu nerozumím. Netuším, jak bych to popisovala někomu dalšímu..

„Jo, jasně, v pohodě" povytáhla jsem své rty do menšího úsměvu, abych ho tím ujistila, že si nemusí dělat starosti, ale myslím, že z toho vylezlo jenom kyselé ušklíbnutí, ale na Liamovi jsem to nepoznala. Buďto si toho nevšiml a nebo to ze mě nechtěl tahat násilím, za což jsem mu byla velice vděčná. On by byl ten, za kým bych šla, kdybych se potřebovala svěřit, opravdu. Vím, že s klukama se nevídám každý den, ale i za tak krátkou dobu jsem si s nimi stihla vybudovat skvělý vztah a musím říct.. jsou blázniví, ale kamarádi jsou to skvělí. Nevyměnila bych je. Už teď vím, že jim můžu ve všem věřit. Všem.

Liam mi podal ruku a pomohl mi vstát z pohovky a společně jsme zamířili do kuchyně, odkud se linula zajímavá vůně. Byl už večer, což znamená, že jsem celý den strávila u kluků ve vile.

„Co to je?" povytáhla jsem obočí na Nialla, který stál u sporáku a dokončoval nějakou svou specialitu, jak to kluci nazvali. Netuším, jestli Niall umí nebo neumí vařit, ale myslím, že to brzy zjistím. Harry vařit umí, tak proč by měl být jediný? 

„Uvidíš. Ale bude ti to chutnat" šibalsky na mě zamrkal, mezi tím co už jídlo hrnul do talířů. Jak jsem o minutu později zjistila, šlo o obyčejné špagety s omáčkou. Nebylo to žádné kuchařské umění, což jsem čekala podle toho, jak se všichni tvářili, ale musím uznat, že to chutná fakt dobře. Je hezké vidět, že si kluci umí i něco sami uvařit a že to nejsou naprosto neschopní, slávou pohlcení kluci. Strašně jsem je za to obdivovala. 

Většina slavných lidí - teda alespoň si to myslím, je to můj názor - jsou zazobaní a nafoukaní, jde jim bohužel jenom o peníze a o slávu. Před ostatními se pouze přetvařují, jsou celí falešní. Nedokázala bych se s takovým člověkem bavit. S klukama se bavím, protože jsem měla štěstí a potkala Harryho, takže jsem měla tu možnost se s nimi seznámit, poznat je a zjistit, jak moc super vlastně jsou. Je jasné, že nemám lidi soudit, když je neznám, ale stejně si myslím, že spousta celebrit se kvůli své slávě změnila, častokrát i k horšímu. Jedna z mnoha nevýhod popularity. Ale některým lidem to za ty peníze prostě stojí. Nějakým zvláštním způsobem to vlastně chápu.

„Měl jsi to dobrý, i když jsem upřímně čekala něco víc" oznámila jsem Niallovi, když  sbíral špinavé talíře ze stolu a dával je do dřezu. Když zaslechl mou druhou polovinu věty, otočil se na mě. 

„Takže jsem zklamal? Co jsi čekala?" zeptal se a já se na chvíli bála, jestli jsem se ho nedotkla, ale jakmile jsem po pár sekundách na jeho tváři zahlédla úšklebek, hned mě nervozita přešla. 

„No nevím, když kluci se tvářili jako kdybys tady vařil nějaké veledílo a ony to nakonec byly špagety" prohlásila jsem a ušklíbla jsem se na něj, načež Niall nade mnou protočil očima.