"Ahoj Tome!" Starý zahradník neodpoví, dokonce se ani neotočí, nic nenapovídá tomu, že by můj pozdrav zaregistroval. Ovšem z dlouholeté zkušenosti vím, jak to doopravdy je. Mluví, jen když absolutně musí.
Zahrada je vážně prostorná, dokonce jí protéká potok. Právě tam jsem minulý rok zabudovala skalku. Je podzim, z obrovského javoru v samotném středu zahrady padá různobarevně zbarvené listí, vzduch je osvěžující, sem tam vítr ofoukne listy keříků růží, které už odkvetly, nad hlavou létají ptáci do teplých krajin . . . k tomu přidejte teplé paprsky slunce a vznikne ráj.
Skalku jsem vytvořila u potoka, miluju vodu. Na jaře tu rostou trsy zářivých petrklíčů a běloskvoucích sněženek, na podzim se tu ovšem najde jen pár fialkových ocúnů. Po krátkém rozmýšlení usoudím, že by se jeden takový skvěle vyjímal na mém nočním stolku. Natáhnu po něm ruku a ... Praskot. Jako když křupe pod nohama sníh.
Podívám se do potoka - jak . . .co . . . na kusu je . . . .led! Jak se to do háje stalo?! Nádech. Určitě tam ten led byl už dřív, jen jsem si toho nevšimla. Výdech. Dělám z toho největší zázrak světa. Nádech. Led na podzim?! Výdech. Musela bys být blázen, kdyby sis toho nevšimla! Přiložím ruce ke spánkům. Dost!! Prask. Směrem od mojí pravé ruky se ozval zvuk jako křupnutí větvičky. Prudce vstanu: "Kdo je tam?!!"
ČTEŠ
Elya z Lymeru
FantasyCo tak o sobě říct . . . je mi třináct . . . Žila jsem s otcem ve velkém domě, jak ze starých filmů, a všechno bylo fajn. Když se ohlídnu zpátky, někdy si říkám, jaké by to bylo, kdybych vůbec neobjevila Lymer, svůj původ ani schopnosti, nebo jak ch...
