Elya z Lymeru

27.Část - Barvitý rozhovor

Tom se stěhuje. Sbalil svoje věci a pokud vím, teď zařizuje srub na druhém konci osady. Předsevzala jsem si, že s ním musím promluvit. Nemám příliš ponětí, co řeknu a nejspíš to dopadne chrlením jedné věci přes druhou. Ne, tak to být nesmí. Musím vymyslet plán, spočívající v přesvědčení pana Ignotuse El-Tariho, že nezačínám mutovat do rebelské tvrdohlavé puberťačky, nerespektující žádné autority a neuznávající názory nikoho, kromě sebe, domnívaje se, že má vždy a za všech okolností pravdu. Mělo by to být snadné, protože sama sebe za takovou osobu nepovažuji. Přesto cítím na dlaních kapičky potu.

Zabočím na další cestu na okraji a projdu kolem srubu trochu dál od ostatních. Zarazím se. Pomalu se otočím. Takže nemá bydliště až na druhém konci osady ... čím to, že mě tahle osoba vždycky tak překvapí? Stojí ke mě zády a na rohu domu váže klády k sobě. Donutím své nohy k pohybu a dojdu blíž. Stále je ke mě otočený zády.

Otevřu pusu - a z ní žádná slova nevychází. Nemám ponětí, co mu mám říct. Když už mě něco napadne, a znovu se nadechnu k řeči, vzápětí to odsoudím jako opovrženíhoný nápad a tak se to celé opakuje. Pro nezasvěceného kolemjdoucího (kterých do této části naštěstí vstoupí málo) to musí být zajímavý jev.

Vzdávám to. Prostě to nedokážu. Otočím se a shrbeně odcházím. Proklínám se za svoji zbabělost a k tomu mám pocit, že Tom to všechno věděl, což mi na náladě taktéž nepřidává. Ulevím si kopnutím do jednoho z tisíce maličkých štěrkových kamínků, jakoby za vše mohl. (Tak a má to, krutý kámen!)

----

Taková kapitola o ničem, prostě jsem už chtěla něco napsat :D Asi teď budu psávat ve škole a doma už to jenom přepíšu, nevím ... Později vytvořím nový "projekt"- Příběhy z lymeru, bude tam např. o Marlene, její matce a tetě, Tomovi ... No, tak nějak tak. Ale nevím přesně kdy to vyjde. A ještě jednou pardon, že měsíc čekáte na tohle x( No nic, zůstávejme pozitivní a věřme, že se věci budou lepšit :D