Elya z Lymeru

25.Část - Zrádce

"Existuje i nějaký jiný způsob, jak tenhle úkol zvládnout? " zeptám se s nadějí v hlase Vilniela. Už jsem přestala počítat nezdařené pokusy. "Nikdy si neulehčuj práci." svěsím ramena. Vpodstatě mi na mou otázku neodpověděl. "Výsledku lze dosáhnout jen pílí, neustálým zkoušením a tréninkem. Uč se trpělivosti." Nejsou to nijak povzbudivá slova, přesto vím, že má pravdu. "Jsi tu jen krátce." pokračuje. "Je zde něco, na co ti nebylo zodpovězeno?" Přemýšlím. Pořád mi vrtá hlavou jak je vůbec možné, že se voda zvedá a mrazí pouhým mávnutím ruky, ale radši zvolím otázku jinou. "Jak je to s živly?" V mnoha příbězích například každý ovládá jeden, jak je to tady? "Záleží na tvé kapacitě. Můžeš ovládat perfektně jeden, nebo málo všechny." "Děkuji." Vilniel jen přikývne a dál obchází žáky.

---

"A tak Deveant dosadil na trůn svou dceru, která v království vládla dobře a  spravedlivě až do smrti." dvě dívenky se zatajeným dechem poslouchali na klíně svého otce stejný příběh, který jsem před nedávnem vyslechla i já. "A ti z rodu lymerů vždycky všechny zachrání?" Zeptala se nevinným hláskem starší z nich. "Ano, vždycky." usmál se muž. "Jé, tatí, tamhle jde!" Kukadla mladší holčičky se zavrtala do mých. "I tahle nás zachrání!" Pronesla s přesvědčením a ukázala na mě prstem. Nakonec jsem si získala pozornost i otce. V očích se mu zračilo vyčerpání. Unaveně se usmál. "Ano, i tahle." Nevím, jak mám reagovat. Nakonec zazní roztřesené nashledanou, a dál pokračuju v cestě. Přemýšlím, jak by se tyhle děti tvářili, kdyby je tenhle lymer nezachránil. Jak by se tvářili všichni tady ... Jak asi vypadá nezklamanější výraz na světě?

Zarazím se. Během rozjímání jsem nevědomě vešla do cizího domu. Jakmile jsem si svou chybu uvědomila, chtěla jsem se rychle otočit a odejít - než jsem uviděla sinalého muže ležícího ve vedlejší místnosti. Spíš, dokud on neuviděl mě. "Pojď blíž ... " promluví lehce chraplavým hlasem. Nevím, co se mu stalo, ale opravdu vypadá nemocně. "Já - omlouvám se, byl to omyl, nechtěla jsem sem vejít." Jakoby ta slova ležícího minula a jako lehký vánek vplula do ztracena.

Nebudu lhát, opravdu nemám ráda, jak se na mě každý dívá, nejradši bych si nasadila paruku a někde sehnala sluneční brýle. "Bitva největší brzy nastane. Pozor na zrádce, jenž se skrývá zde." Nezmůžu se na slovo. V uších zní hlasitá ozvěna slova zrádce.

-----

Pauza se "trochu" protáhla, stalo se dost věcí ... Užijte si léto!