11.Část - Ne ... tohle ne

105 16 4
                                    

Vytáhne mě na nohy a rozrazí hlavní dveře. Dovnitř se nahrne studený noční vzduch. Pospíchám za ním. Vyběhneme před dům a pak ...

Zboku se na nás řítily další zrůdy, možná dvě, možná čtyři. Tom vyběhl proti nim, ale najedou mě někdo sevřel, jakoby se mě snažil krýt svým tělem. Jenže hned na to se skácel k zemi. Teď teprve jsem ho poznala.

Kaštanové vlasy, ostře ryté rysy ... jenže jsem taky poznala proč se skácel k zemi. Z boku otci vyčníval ostrý nůž. Země kolem se barvila doruda. Ne ... "NEEE!! NEEE!!" Řvu jako šílenec. Něčí ruce mě silou táhnou pryč. Nevidím nic, než jeho bledou tvář. Slzy mi tečou proudem. "Otče ..."

Najednou se okolí začíná rozmazávat. Navteřinu zčerná. Vynořím se úplně někde jinde. Je mi jedno kde. Tom prudce oddechuje. "Jsme ... v bezpečí." poslední slovo Tom dodá opovržlivě. Pak těžkými kroky odejde. Nevím kam. Je mi jedno kam. Všechno je mi jedno ...

Můj domov už nikdy neuvidím. Nemám kam jít. Nemám nic sebou. Jediný, koho mám, je starý zahradník. Ale to všechno je nepatrné ve srovnání s otcovou smrtí ... Na povrch si najdou cestu další slzy ...

Je mi hrozná zima. Je noc a mám jen tenkou mikinu. Nevydržím to a rozbrečím se doopravdy. Proč, proč já? Všechno je v háji ...

--------------------

Po nějakém čase se Tom vrátí. Asi po půl, nebo čtvrt hodině. Teprve teď si všimnu, že nese dva batohy, a v rukách jeden  balík. Hodí mi ho do klína se slovy: "Převleč se." Položí na zem batohy a znova odejde.

V tom balíku je oblečení. Ale vůbec není běžné. Kožené, černé, vysoké boty, černé kalhoty, volné, černé triko s krátkým rukávem, na mě je až moc velké. K tomu černé kožené rukavice bez prstů, sahajících po lokty. K tomu všemu kožená černá tunika do půli stehen uprostřed sepnutá páskem a plášť po lýtka s kápí. Netečně si je nasadím. Ať se to může zdát divné jakkoliv, je až překvapivě pohodlné.

Jindy bych přemýšlela, proč si to mám oblíct, proč náš dům napadly zrůdy, kam teď půjdeme. Místo toho si jen sednu na kládu obejmu kolena a hledím na brouka v trávě, který nemusí řešit žádné starosti ...











Elya z LymeruKde žijí příběhy. Začni objevovat