Elya z Lymeru

20.Část - Společný výcvik

Nastává další chladné, osvěžující ráno. Poslední dny je pořád slunečno. V posteli se otočím do sedu, nervózně si promnu ruce. Dneska je první den mého výcviku s ostatními. Po dvou dnech Kalwen usoudil, že jsem už dostatečně připravená, a dodal, že mi to jde dost dobře. Tom, narozdíl od něj, tvrdí, že jsem naprosto otřesná a mám se co učit. Vždycky byl upřímný.

Opuštění domu v normálním světě mi připadá jako věčnost, přesto si pořád nemůžu zvyknout, že jsme tady. Na druhou stranu mi přijde, že sem patřím víc, než jsem kdy jindy patřila do toho starého světa. Taky mi došla jedna věc. Tom už pro mě bude nadosmrti Tom a ne Ignotus.

Modrá tunika hladce sklouzne přes ramena. V černých, kožených botách dojdu až ke vchodu, druhý schod jako vždycky zavrzá. Pak se odeberu na palouk, kde každý den výcvik začíná. Upřímně vůbec nevím, co mám čekat.

Rosa už stihla uschnout, ptáci trylkují každodenní melodie. Vypadá to, že jsem skoro poslední. Na palouku postává skupina mladých lidí. Skousnu si ret. Vypadá to, že jsem nejmladší. Co to tehdy Tom říkal? Že se schopnosti začínají projevovat v patnácti? Odhadem jsou tu lidé do osmnácti, je jich tu tak ... kolem dvanácti, patnácti ...

Nenápadně se přikradu blíž a nenuceně si stoupnu vedle. Někteří se otočili, ale poznámky si naštěstí ušetřili. Tedy alespoň ... hlasité poznámky. Nevím co dělat, tak si soustředěně prohlížím okolní kopce. Znenadání se ozvou ze strany kroky a všichni se bez říkání přesunou do řady. Zbude pro mě místo na konci. Vedle mě stojí vysoká, a od pohledu odhodlaná dívka. Myslím ... něco kolem sedmnácti.

Pak soustředím zrak na učitele. Propadlé tváře, šedivě hnědé vlasy. Chladnýma očima pozoruje všechno kolem, a budí dojem, že mu nic neunikne. Marně se snažím vzpomenout si na jeho jméno ... Mám to! Tevreas.

"Začneme." prolomí nastalé ticho. "Dnes, jak jste si jistě všimli, se k výcvikové skupině připojil nováček." Skoro všichni, včetně učitele, se na mě otočí. Ten mě s nicneříkajicím výrazem sleduje, jeden kluk se ušklíbne.  Ošiju se. Ani náhodou nemám ráda být středem pozornosti.

"První cvičení,!" zavelí a konečně ze mě spustí zrak. Postřehnu, že ostatní z něj mají respekt. Nikdo se potichu nebaví, ani nedělá to, co nemá. Čím dál víc mi připomíná Severuse Snapea z Harryho Pottera.

"Musíte ukořistit tamhleten pruh látky.!" ukáže na kámen, vzdálený asi šedesát metrů. Když přimhouřím oči, něco na něm opravdu povlává. "Můžete vyřazovat soupeře pomocí schopností, ale když někdo někoho zabije, vězte, že budu velmi vďečný." Velká škoda, že Severus Snape je jen vymyšlený, ti dva by si vážně rozumněli. "Teď!" křikne bez varování.

Než se stihnu vzpamatovat, cosi, co vypadalo jako oheň, mě srazí k zemi. Ne,! Moje první zkouška a šance něco dokázat je v troskách! Naštvaně zvednu hlavu. Kluk, co to způsobil, se hrne suverénně dopředu, modrá tunika za ním vlaje. Už je druhý ... první.

Něco mě napadne. Voda je přece ve všem, ne? Ikdyž někdy jen malé množství ... Zaměřím se na jeho boty ... snažím se množství si uvědomit ... Natáhnu ruku ...

Viditelně není vidět nic, ale něco jsem udělat musela, protože zpomalil a podíval se dolů. Mezitím ho předběhla štíhlá bruneta a vítězství mu vyfoukla přímo před nosem.

V duchu jásám. Ale jen do doby, než na mě dopadne cizí stín. "A to mělo být co,?!" Urychleně se zvednu. Tevreas mě probodává očima. A není jediný. Ten kluk v dálce se taky netváří zrovna nadšeně. "Když už jsi jednou vyřazená," pokračuje: "tak se dál nezapojuješ,!" "Omlouvám se ..." Zakroutí hlavou a odejde. Oddychnu si.

Dívka, které jsem pomohla k vítězství se usmívá na celé kolo. Na ramena spadají světlé, středně dlouhé, vlnité vlasy. Viděla jsem ji na cestě za Cavem. Nakonec to nedopadlo tak špatně ... Ukázala jsem, že bez boje se nevzdám. To na první dojem není tak ... úplně špatný ...

--------

Pořád teď promýšlím Lymer, jeho zákony, zvyky ... :D Tu zemi jsem si nějak oblíbila :D Možná jsem to už říkala, ale tohle je taková, předpotopní verze, až ji dopíšu, celou ji budu přepisovat a upravovat (tím nemyslím pravopisný chyby) Jinak opravdu, zamilovala jsem si postavy i zemi :D Neskutečně mě to baví, a ikdyby tohle nikdo nečetl, pořád bych ve psaní pokračovala :D

Krásné Velikonoce, a mějte se! x))