Elya z Lymeru

5. Část - Odpovědi zahradníka

Po obědě jdu na zahradu za Tomem, potřebuju odpovědi nebo se zblázním! Jenže to by znamenalo přiznat, že jsem je špehovala. Tom by to určitě řekl otci a otec by se znovu rozzuřil. Ikdyž, napadne mě, třeba by to nějak šlo. Je pravda, že oba mluvili dost nahlas, a já jsem byla jen ve vedlejším pokoji, mohla jsem přece něco zaslechnout. Pravda, místnosti spolu nesousedí přímo stěnami, nalevo je jedna místnost, potom asi čtyři a půl metru volného prostoru a zdi té druhé.

Toma najdu na šťerkové cestě kousek od lávky přes potok, směřující k dřevěnému altánu, shrabovat listí. "Ehm, zdravím." Nevím, jak začít. Tom se otočí: "Zdravím." pokyne rukou na pozdrav. Když neodcházím, ani nic neříkám, tázavě zvedne obočí.

"O čem jste se to včera bavili?" vyhrknu, jen co v sobě najdu dost odvahy. Tom se prvně zatváří překvapeně, ovšem následuje vzteklý výraz. "Tys poslouchala?" zeptá se bez obalu. Ta otázka mě zaskočí. "Ne, to ... ne," Je mi proti srsti takhle lhát, ale prostě musím vědět pravdu. "Co přesně jsi slyšela?" Dobře zvažuju odpověď. "Myslím, že něco, jako pigment, a ... ona, a pak ještě ..." "Co ještě?"

"Ximeus." Jestli jsem Toma zaskočila, nedává to najevo. Nasadí zamyšlený výraz. "Ehm, moc to nechápu." Ozvu se po nějaké době. "Ikdyž vůbec nevím, proč by tě to mělo zajímat, jednou se to dozvíš." Řekne a vrátí se k hrabání listí. To jako vážně? Šla jsem k němu pro odpovědi a místo toho mám v sobě ještě víc otázek než dřív.

Nakonec usoudím, že to nemá cenu a otočím se k odchodu. "A, Elyo," překvapeně se otočím: "lhaní je špatná vlastnost." vykulím oči. Poznal to na mě? Ví, že jsem poslouchala? Viděl mě včera za závěsem? Řekne to otci? "A jestli nemáš co na práci, můžeš si v chatě vzít jedny hrábě a přiložit ruku k dílu, jinak tu budu do zítra."

Beze slova se vydám k zahradní chatě kousek od domu. Jsem si jistá, že to ví. Nebo alespoň ví, že jsem nějakou dobu poslouchala, ale začínám čím dál víc pochybovat, že to řekne otci, když ani nemá důkazy. Alespoň něco.

-------

Po půl hodině si musím sednout a dopřát rukám odpočinek. Oddechuju. Tom se na mě pobaveně podívá. Pohled mu vracím. Pokud si ještě pamatuju, jsem člověk, ne stroj.

Po další hodině a půl strávené zastřiháváním, hnojením, a ano, i hrabáním usoudím, že už jsem Tomovi dnes pomohla dost a odeberu se do domu. Tam další hodinu strávím v knihovně vonící po kůži. Je tu všechno od vzácných spisů ve staré řečtině až po Hobita, kterého čtu asi po desáté.

"Jej! Promiň, myslela jsem, že reješ záhony." Zazubí se Lisa. Ikdyž otec na stejnokrojích pro služky netrval, stejně ho Lisa i Marie nosí. Lisa je moc fajn, teda ... když ji zrovna potkám, nebo s ní pomáhám v kuchyni. Popravdě nemám nejmenší tušení, co dělá ve volném čase. A Marii jsem neviděla věky.

"Nevadí, stejně už musím na večeři a potom půjdu asi rovnou do postele." "Ále, pročpak naše noční sova jde spát tak brzo?" "Zítra jdeme brzo ráno na výpravu." "Aha," usměje se. "ale musím tě varovat, večeře nedopadla nejlíp. Margaret se odpoledne potkala se starou známou, nejspíš pěkná drbna a podvodnice, lhářka a podobně, z toho, co jsem pochytila. Tak trochu se - bavily. Margaret vůbec nevnímala, co do té rýže vlastně sype."

------

To je pepř! Zkroutím tvář do zhnuseného šklebu. Rýže už se ani nedotknu. Večeře probíhá ve větším tichu, než obvykle, otec je zamyšlenější, než jindy a já se neodvažuju ticho prolomit. Ani mi nepřipomene zítřejší výpravu, naštěstí nejsem sklerotik.

-------------------------------------------------------------------------

Takový malý spoiler - později dojde k velkému zvratu, zatím se snažím o vaši částečnou představu, jak to v Elyině normálním životě dřív chodilo a o osazenstvu domu :D Moc bych chtěla poděkovat Anet a carlie15, moc si toho všeho vážím :)