Rivalita

9. Část

Kousala jsem propisku a mračila se na tabuli, byla jsem mimo. Řekněme, že jsem se chvíli dívala z okna na to jak venku padá jedna vločka za druhou a pak se myšlenkami vrátila zpátky do třídy a tabule byla popsaná čísly a písmenky. Loktem jsem drkla do Ell "Chápeš to?" zeptala jsem se jí a Ell, která si sice psala do sešitu ale nepsala látku z tabule "Ne" zasmála se a dál pokračovala v kreslení a různém čmárání. Tvář jsem si schovala do dlaní a povzdechla si.

"Copak Nicol?"

Uslyšela jsem hlas pana učitele - který byl vážně k nakousnutí, ruce jsem si dala z obličeje a podívala se na učitele "Pane učiteli, jsem mimo" pověděla jsem a začala znovu okusovat propisku.

"Ty jsi mimo pořád" ozvalo se z posledních lavic. A ani jsem nepotřebovala být super hrdina abych věděla, že to šlo z místa kde seděl Adam a jeho cvičené opičky. Skousla jsem propisku a ona se rozletěla po celé třídě na několik malých kousků "Sakra!" zaklela jsem a hřbetem ruky si otřela ústa "Dobře Nicol, sežeň si novou propisku a dávej pozor! Pokusím se ti to vysvětlit" promluvil učitel a pohazoval si křídou z jedné ruky do druhé, otočil se zpátky k tabuli a začal psát.

"V pohodě?" zeptala se mě Ell, přikývla jsem "A ticho, musím se soustředit" napomenula jsem jí a vážně našpulila rty, ona se zasmála a podala mi propisku "To bude těžké, podívej se na tu jeho prdelku" pohodila hlavou k učiteli, který k nám byl otočený zády. Kousla jsem se do rtu a přikývla. Měl vážně zadek tak akorát na plácnutí.

"Budu to muset zvládnout" pověděla jsem jí a vzala si od ní s milým 'díky' propisku "Pokus se mi jí nesežrat, patří mezi mé oblíbené" řekla rýpavě a jen tak tak uhnula rukou, měla jsem chuť jí tu propisku zapíchnout do ruky.

***

Byla velká přestávka a já jsem šla za Lukášem, potřebovala jsem sním mluvit. Můj přítel zrovna seděl na druhém konci třídy se svými dobrými kamarády, kteří nezapadli do party Adama. Tomáš a Petr mi zastoupili cestu "Kam pak krásko?" zeptal se mě Tomáš a já nechápavě povytáhla obočí, zkřížila jsem si ruce na prsou a falešně se usmála "Uhněte volové" zavrčela jsem na ně a šla dopředu, strčila jsem do nich rameny a zamračila se na holku, která seděla na Lukyho lavici. Rukama jsem se opřela o lavici a podívala se na něho "Můžeme si promluvit?" zeptala jsem se ho a on zvedl pohled ke mně, pokrčil rameny.

"Nemáme o čem mluvit"

"Já si myslím, že máme"

Povzdechl si a opřel se o židli "Tak mluv" pobídl mě a já jsem očima přejela po třídě. Všichni se na nás dívali, krom Adama, který si hleděl svýho  "Myslela jsem to spíše tak, že by jsme si mohli promluvit někde v soukromí" pověděla jsem tiše k němu a rukama si přejela po pažích.

"Nicol, proboha o čem chceš mluvit?" 

Zvýšil na mě hlas až jsem leknutím nadskočila, teď se na nás díval i Adam. Zhluboka jsem se nadechla a sklopila pohled "Můžeš se uklidnit? Chci si s tebou promluvit o včerejšku!" pověděla jsem a snažila ignorovat pohledy všech, je něco jiného když se na vás všichni dívají když se hádám s Adamem a něco jiného když se hádám se svým přítelem.

"To chceš mluvit o tom, že dáš někomu jinýmu a ne mně?"

"O čem to sakra meleš?!"

"Ty víš o čem"

Zavrčel na mě zpátky, vstal a zmizel ze třídy. Kdo myslíte, že za ním běžel jako pejsek? Ta kráva s umělýma kozami. Promnula jsem si oči a šla k Ell "Co to mělo do prdele být? Jsi v pohodě?" zasypala mě Ell otázkami, pokrčila jsem rameny a rozhlédla se po třídě "Nemám tušení" zamumlala jsem "Musím na záchod"

"Mám jít s tebou?"

"Ell, vyčůrat se zvládnu i bez pomoci" 

Zasmála se a já jsem odešla, po pravdě mi do smíchu nebylo. Šla jsem po chodbě na záchod, záchody u nás nebyly zrovna hezké, ale aspoň byly čisté. Vykonala jsem svou potřebu a umyla si ruce, otřela jsem si je do kalhot a vyšla ze záchoda. Do třídy jsem šla stejnou chodbou, když mě někdo zatáhl do kabinetu. Ten někdo byl Adam.

"Co děláš vole?!" 

Vyjela jsem po něm ale on se jenom zamračil a dal mi ruku přes pusu, natlačil mě na dveře kabinetu a naklonil se ke mně. Patřila jsem k vysokým holkám ale proti Adamovi jsem byla prcek. Mračila jsem se na něho a začala se vrtět, snažila jsem se něco říct, přes jeho ruku to však nešlo. Adam nevypadal k tomu, že by mě pustil tak jsem ho kousla do ruky..

"Ty jsi mě kousla?! Ty vole, doufám, že nemáš vzteklinu"

"Vzteklina se přenáší jenom na zvířata blbečku, i když" 

"Vtipný"

"Já vím" uculila jsem se na něho a nadechla se, Adam se ke mně tiskl celým svým tělem a já neměla kam utéct "Proč jsem s tebou v kabinetě tělocviku?" zeptala jsem se ho a podívala se na regály plné míčů. Mhm mám novou zbraň, s míči mi to jde.

"Proč si sebou nechala zametat?"

"Co myslíš?"

"Ty a Lukáš"

Protočila jsem očima "Malá hádka, to se zase vyřeší"

"Při každé malé hádce odchází ojet Sáru?"

"On s ní nic nemá!"

"Jak to víš?"

"Řekl mi to"

"A ty mu to věříš?"

"Ano!"

"Proč?"

"Protože ho miluju!" vyjela jsem po něm a hned svých slov litovala. Nebyla jsem si vůbec jistá jestli ho miluju. Nadechla jsem se a vydechla, Adam ode mě odstoupil a otevřel dveře "V tom případě jsi pořádná naivní husa" pověděl, neudržela jsem se a dala mu facku.

"Kreténe" zasyčela jsem na něho a odešla do třídy. Nemá on pravdu?