Rivalita

Nikdo důležitý

Pohled ADAMA 

Seběhl jsem schody a zamračil se na svého otce,který právě zabouchl dveře "Kdo to byl?" zeptal jsem se ho a povytáhl obočí.Můj otec pokrčil rameny "Nikdo důležitý" pronesl svým protivným hlasem a odešel do obýváku,já jsem jenom protočil očima a otočil se,vyběhl jsem těch pár schodů zpátky do svého pokoje a skočil do postele.

Čekal jsem na Nicol,ale ta nepřicházela.

Od koho: Adam

Pro koho: Nicol 

__________________

Ztratila ses? :D

Usmál jsem se a zmáčkl tlačítko odeslat,čekal jsem na její vtipnou odpověď,která stejně jako ona nepřišla.Zamračil jsem se a i když jsem dělal na počítači i jiné věci pořád jsem kontroloval email a mou soukromou schránku.

Od koho: Adam

Pro koho: Nicol

---------------------------

Krásko? Je všechno v pořádku?

Začínal jsem mít špatné tušení,které mi působilo divoce bušící srdce a nepříjemné točení hlavy.Tvář jsem si schoval do rukou a promnul jsem si oči a hlavně oční víčka,které mi začaly urychleně padat.Rukama jsem si zajel do svých tmavých vlasů,které mi za poslední dobu dost povyrostly a po každém prohrábnutí mi trčely do všech možných světových stran.

"Adame?" 

Zaslechl jsem hlas své matky ve dveřích a podíval se na ní."Jsi v pořádku?" zeptala se mě mile a vykoukla zpoza dveří "Jsem v pohodě mami" povzdechl jsem si a ona se na mě zamračila,věděla,že mě něco trápí ale rozhodla se do toho nešťouchat.Pousmál jsem se na ni."Potřebuješ něco?" zeptal jsem se jí a ona kývla hlavou na znamení souhlasu "Běž vynést koš" pověděla a zasmála se nad mým otráveným výrazem.

"Ale mami!" 

"Táhni Adame!" 

Okřikla mě se smíchem a já se musel zasmát taky,ona byla jedna z mála,která mě dokázala uzemnit..tohle dokázala ještě Nicol,a pořád je v tom hodně dobrá.Zavrtěl jsem hlavou s lehkým úsměvem na rtech zahrabaný ve svých myšlenkách,postavil jsem se na nohy a oblékl se do mikiny.

V chodbě jsem vzal pytel s odpadky a vyšel ven k popelnicím,od kterých zrovna odcházela Nicol.Zamračil jsem se,protože přidala do kroku,odhodil jsem pytel s odpadky k popelnicím a běžel za ní.

"NICOL!"

Křikl jsem za ní ale ona se neotáčela."Do prdele Nicol!" zavrčel jsem si pro sebe a přidal na tempu,skočil jsem před ní a chytl jí za ramena "Proč se mi kurva zase vyhýbáš?!" prskl jsem na ní a hned toho zalitoval,svíral jsem jí pevně za ramena a těžce oddechoval.Povolil jsem svůj stisk a chytl její bradu mezi ukazováček a palec,zvedl jsem jí hlavu a pootevřel ústa..po tváři jí tekla slza,jedna jediná slza.

"Eh,Nicol" zašeptal jsem "co jsem provedl?"

Pevně zavřela oči a zavrtěla hlavou "Nic si neprovedl.To já" pověděla potichu a strčila si ruce do kapes "Jak to myslíš? Co tím myslíš?" na čele se mi objevilo několik vrásek z mého mračení,ona si povzdechla "Myslím to tak,že by jsme se měli na malou chvíli přestat stýkat" 

Začal jsem vrtět hlavou na protest "Ne,ne,ne,ne,ne,ne,proč?" 

"Adame oba nás brzy čeká maturita,musíme si učit a já" odmlčela se a sklopila pohled."A ty?" pobídl jsem jí celý netrpělivý co z ní vypadne,i když něco ve mě křičelo,že se mi to líbit nebude.

"a já si potřebuji urovnat myšlenky,srovnat život a myslím si,že to samé potřebuješ i ty" 

"Jak sakra můžeš vědět co potřebuju?! Kdybys to věděla,věděla by jsi,že potřebuju tebe a ne udělat si jarní úklid v hlavě!"

Ostře se nadechla "Ty možná ne ale já ano! Já to potřebuju!" zvýšila trochu hlas "Potřebuju být chvíli sama,bez rozptylování..bez tebe Adame" zašeptala a já pustil její rameno,povzdechl jsem si a sklopil hlavu."Když to tak chceš" promluvil jsem poraženecky a Nicol se smutně usmála,obešla mě a rychlým krokem ode mě odcházela..znovu.

***

Jedna,dva,tři  v hlavě jsem si počítal sedy lehy,díky kterým jsem vypouštěl páru a soustředil své myšlenky na něco jiného než na Nicol.Cítil jsem jak se mi všechny svaly v těle namáhaly,v tuto chvíli jsem nejvíce cítil břišní svalstvo,zhluboka jsem dýchal a cítil jak mi malé kapičky potu stékají po čele a vlastně po celém těle.

Lehl jsem si na záda,nohy stále pokrčené a doprovázel mě divoce se zvedající hrudník,který doprovázelo bušící srdce.Rukama jsem si zajel do vlhkých vlasů od potu a prohrábl jsem si je.Povzdechl jsem si a snažil se najít svůj ztracený dech.

"Chlapče,zavíráme,měl bys jít domů..dneska sis dal pořádně do těla" houklo na mě jedno namakaný rambo a já se nezmohl na slova,zmohl jsem jenom na zvednutí ruky s palcem nahoru.

Zlatíčka moje,zbývá 5 kapitol do konce!

Chci vám moc poděkovat,takže vám děkuji za hvězdičky,komentáře a u mě přibývající sledovatele! A chci oznámit,že mám vymyšleno hodně příběhů ale nevím,na kterém pracovat dřív..menší dilema xD

Tahle kapitola měla původně vyjít včera,ale Watt mi blbnul a nechtěl mi jí zaboha vydat..jednou to vypadalo i tak,že mi jí celou vymazal a to bych asi nerozdýchala.

A už pracuji na názorech na vaše příběhy!

Tasha