Rivalita

Zmiz

"Můžeme být přátelé"

Vyslovila jsem ale tíha z mé hrudi neopadla,ba naopak..měla jsem pocit jakoby nabrala na váze a zatloukala mě do země.Sklopila jsem pohled a zuby si přejela po spodním popraskaném rtu a hledala odvahu se mu podívat do očí.Bylo to těžké,protože jsem se bála.Bála jsem se toho co v jeho očích uvidím.

Bolest nebo snad nenávist?

Zhluboka jsem se nadechla a zvedla hlavu,podívala jsem se mu do tváře a olízla si horní i spodní ret "Budeme přátelé,že ano?" zeptala jsem se a povytáhla obočí.Adam,který vypadal jakoby mu právě někdo uštědřil velkou facku,několikrát rychle zamrkal a zavřel ústa,přikývl.

"Eh,jasně.Budeme kamarádi"

Pověděl chraplavě a přistoupil ke mě o krok blíž,zatajila jsem dech a zaklonila hlavu abych mu viděla do tváře."Adame,co to" odmlčela jsem se když mi Adam položil ruce na ramena "co to děláš?" dokončila jsem svou otázku a on jenom zavrtěl hlavou,přiložil mi ukazováček na rty a našpulil rty."Pšš" vydal ze sebe zvuk na moje utišení a zastrčil mi vlasy za ucho.

"Nedělej to"

Zašeptala jsem a on mě prsty pohladil po lícní kosti,zalapala jsem po dechu a krev se ve mě bouřila.Dívala jsem se mu do očí a sledovala jak se jeho tvář přibližuje k té mé,přibližoval se do té doby dokud se jeho rty nedotkly těch mých.Zavřela jsem oči a užívala si ten letmý dotyk jeho rtů.Zatoužila jsem po něčem víc ale to už se Adam odtahoval a položil mi ruku na tvář,palcem mi přejel po spodním rtu a usmál se.

"Kamarádi"

***

Od koho: Adam

Pro koho: Nicol

-------------------------------

Ahoj krásko,nechtěla bys zajít?

Nevěřícně jsem zavrtěla hlavou nad mailem co mi přišel a culila se na obrazovku.

Od koho: Nicol

Pro koho: Adam

-----------------------------

A já myslela,že jsme přátelé

Od koho: Adam

Pro koho: Nicol

To jsme.A proto mě jako dobrá kamarádka přijdeš navštívit a zabavit :D

Protočila jsem očima nad jeho odpisem a zavřela notebook,odkopala jsem ze sebe peřinu a postavila se na nohy.Převlékla jsem se z tepláků do kalhot a na tílko si oblékla mikinu,vlasy jsem si rozpustila a seběhla shody.Začala jsem si oblékat tenisky když na mě něco zakřičela mamka "Kam jdeš?" po jedné noze jsem doskákala do obýváku.

"Za Adamem"

Odpověděla jsem a zavazovala si tkaničky na botě,kterou jsem si oblékla na nohu.Když moje mamka kývla hlavou na souhlas odskákala jsem zpátky do chodby kde jsem si obula i druhou botu.Oblékla jsem si černou nepromokavou bundu a kolem krku si zavázala šátek.Klíče jsem strčila do kapsy od bundy a šla za Adamem.

Zaklepala jsem na dveře a otevřel mi Adamův otec.

"Dobrý den,je Adam doma?"

Jeho otec se na mě zamračil a ramenem se opřel o trám dveří "Za Adamem před chvilkou přišla nějaká Sára a odvedla ho ven" pověděl a mě jakoby v tu chvíli někdo opařil."Sára?" zeptala jsem se nechápavě a zamračila se.

"Ano Sára a teď zmiz!" zavrčel a zavřel mi dveře před nosem.

Tak jak jste spokojeni s vysvědčením? Já spokojená jsem :D

Kvůli nominaci na tag,jsem založila knihu kde mi můžete pokládat otázky,které by vás ohledně mě zajímaly - https://www.wattpad.com/story/61341271-pis%C3%A1lek

Tuhle kapitolu jsem vydávala už včera ale nikomu se nezobrazila a nevím proč,tak jí vydávám ještě jednou :)

Tasha