Rivalita

Prý,že mě máš rád

"Nicol co jdeš dělat?" zastavil mě hlas Ell,která kolem sebe pohodila rukama a měla ten výraz 'Je mi to moc líto'.Zastavila jsem se a otočila se k ní "Rozbít té pitomé děvce ciferník" zavrčela jsem skrze zuby a zase se otočila na patě a šla rovnou k Adamovi a Sáře.Do očí se mi hnaly slzy,hrdlem se mi chtěly drát bolestné výkřiky a srdce mi pukalo..cítila jsem se jako troska,chtělo se mi brečet,chtěla jsem utéct domů a zalézt do postele s velkým kyblíkem zmrzliny nebo jít do posilovny a zaboxovat si do pytle ale to jsem si teď nemohla dovolit.Popravdě jsem si šla zaboxovat právě teď.Zhluboka jsem dýchala a zatínala ruce v pěst,došla jsem až k ni a zastavila se.Ruce jsem si zkřížila na prsou a odkašlala si.

Oba si mě všimli.

"Nicol,já-já ti" 

"Drž hubu Adame!" zakřičela jsem na něho a zamračila se na Sáru,která měla na rtech samolibý škodolibý úšklebek,nevydržela jsem to a moje dlaň,která mě svrběla dopadla na její tvář.Byla to pořádná rána,po které jí na tváři zůstal můj obtisk a já měla dlaň rudou.Lidé,kteří kolem nás tancovali najednou přestali tancovat a muzika přestala hrát,ruce jsem svěsila podél těla a podívala se na Adama,který byl v šoku.

"Nicol já ti to vysvětlím.Není to jak to vypadá" 

Uchechtla jsem se."Není to jak to vypadá?! Tak mi řekni jak má vypadat to,že ti Sára strkala jazyk až do krku?!" rukama jsem pohodila kolem sebe a nevěřícně zavrtěla hlavou "a já hloupá kráva si opravdu myslela,že bys mě mohl mít rád" pověděla jsem a chystala se utéct.Adam mě však popadl za paži a otočil si mě k sobě,ve tváři se mu značila bolest a oči měl zalité slzami "Nicol ale já tě miluju!" 

Povytáhla jsem obočí a krátce se zasmála "Jdi do hajzlu!" prskla jsem mu do obličeje ale on jenom zavrtěl hlavou a přisál se mi na rty.Já ho od sebe odtrhla i když všechno ve mě křičelo ať to nedělám,ať se poddám jeho rtům a dotekům,které mě rozpalují..nenáviděla jsem své tělo za to,že na něho tak reaguje.Hned co jsem ho od sebe odtáhla jsem mu vrazila facku "Už na mě nesahej!" zařvala jsem po něm a Adamův překvapený pohled s rukou držící si na tváři mě jenom více rozčiloval a provokoval.Otočila jsem se a utekla z klubu,celou dobu jsem za sebou slyšela těžké kroky jak běží za mnou ale neměla jsem sílu,spíše jsem se nechtěla otáčet.

Vyběhla jsem ven kde mě velké ruce chytly kolem pasu a nadzvedly do vzduchu,vrtěla jsem sebou abych se dostala ze sevření a mohla tohle všechno nechat za sebou.

"Nevrť se! Chci ti všechno vysvětlit,opravdu to nebylo tak jak to vypadalo" 

"Co mi chceš vysvětlovat na tom,žes políbil Sáru?!"

"Já jí nepolíbil! To ona mě!" 

"Tak ses nechal políbil..není to jedno?" vyštěkla jsem a vytrhla se z jeho sevření a otočila se k němu.Zavalila mě lítost,protože se tvářil opravdu smutně a i naštvaně.Rukama si zajel do vlasů a já viděla jak silně zatnul čelisti "Nebylo to tak" povzdechl si a podíval se mi do očí,natáhl ke mě ruku a chtěl se prsty dotknout mé tváře,já však ucukla a to ho donutilo ruku svěsit podél těla."Vysvětlím ti to jenom nedělej unáhlené závěry" 

"Unáhlené závěry?! Adame děláš si srandu? Co by jsi dělal ty kdybys viděl mě líbat se s někým jiným?" 

"Zabil bych ho" 

Povzdechla jsem si a kousla se do spodního rtu "Tak to vidíš,a nechal by sis to vysvětlit? Ne!" řekla jsem a Adam mi hleděl se slzami v očích do tváře "Nechci vysvětlení,chci abys mi teď dal jenom pokoj a nechal mě být" 

"Ale to já nechci" 

"Budeš muset jestli chceš abych ti řekla aspoň podělaný ahoj až se potkáme na chodbě!"

"Chceš" popotáhl "chceš tím říct,že je mezi námi konec?"

Přikývla jsem."Říkám tím,že je konec a nemyslím si,že tohle bylo skutečné" 

"Jak to můžeš říct?" 

"Prostě to říkám" odsekla jsem a rukama si přejela po pažích.

"Nicol prosím ne,ne,nedělej to! Já tě miluju!" 

Sklopila jsem pohled a nechala jednu neposlušnou slzu stéct po tváři "Sbohem Adame" pověděla jsem tiše a otočila se,odcházela jsem od něho a s každým krokem mi bylo více a více do breku.

"NICOL PROSÍM NEOPOUŠTĚJ MĚ!"

_____

Doufám,že se kapitola líbila!

DĚKUJI za všechno!

Vaše Tasha