Rivalita

Temná propast

Zavřela jsem za sebou dveře a opřela jsem se zády o ně,vydechla jsem všechen zadržovaný kyslík v plicích a otočila jsem se rychle k malému kukátku.Podívala jsem se z něho a viděla jsem Adama jak tam pořád stojí s rukama v kapsách a dívá se na dveře,které jsem za sebou zabouchla se slovy "Děkuji ti,ale potřebuju být sama",viděla jsem na něm,že ho to mrzí ale taky ne..měl pravdu a zároveň se i pletl,ve mě..měl o mě mínění,ke kterému jsem se ani na malý kousek nepřiblížila a to mi vadilo,vadilo mi,že jsem ho zklamala? Co se to se mnou děje? Ještě před pár dny bych ho byla schopná vystrčit z okna..

"Proč tam pořád stojíš"

Zamumlala jsem si sama pro sebe a dívala jsem se na něho jak tam pořád stojí a přešlapuje na místě..měla jsem malou chvíli chuť otevřít dveře a pozvat ho dovnitř ale ta rychle zmizela a vystřídala jí chvíle kdy mě přepadla bezmoc a smutek se zoufalstvím.Otočila jsem se a zády jsem se opřela o dveře,sjela jsem po nich do dřepu a objala jsem si nohy..přepadla mě vlna smutku,která mi nahnala slzy do očí.Začala jsem brečet a pomalu se probodat do temnoty propasti bez konce,která ve mě vznikla a teď se jenom prohlubovala a rostla..připadala jsem si jako bych stála na kraji té propasti a ztrácela rovnováhu,máchala jsem rukama kolem sebe abych nespadla do věčné temnoty a neztratila se navždy.

Bylo by to ale špatné? Ztratit se,zapomenout,prostě jenom odejít..

Popotáhla jsem a hlavou jsem se opřela o dveře,zavřela jsem oči a rty jsem semkla do úzké linie.

"Nicol?"

Jemný holčičí hlásek a pak malá ručička na mé ruce..to byl důvod proč jsem se snažila potlačit slzy a hlasité vzlyky,které se linuly z mého hrdla.Otevřela jsem uplakané oči a podívala jsem se na Klárku,která v ruce držela čokoládu a plyšového potkana,který byl oblíbenou hračkou Crowleyho.

"Tohle jsem našla" ukázala na čokoládu milka a podala mi jí "a tohle jsem našla pod gaučem" ukázala na šedivého potkana,kterému mu chybělo oko a ucho..usmála jsem se a  vzala jsem si potkana "A já ho tak dlouho hledala" zašeptala jsem chraplavým a ubrečeným hlasem,prsty jsem přejela po špinavém břichu hračky a v hlavě se mi vybavilo hned několik vzpomínek na toho malýho smraďocha jak dává této hračce zabrat..musela jsem se uchechtnout,protože vzpomínky byly až moc vtipné aby moje tvář zůstala bez náznaku pobavení.

Klára rozbalila čokoládu a podala mi tabulku čokolády "Vždycky si říkala,že čokoláda pomáhá" pověděla a strkala mi tabulku mléčné čokolády až pod nos,posadila jsem se do tureckého sedu a pobaveně jsem zavrtěla hlavou "Mě teď tabulka čokolády nepomůže" pověděla jsem a otřela jsem si vlhké tváře.

"A co celá čokoláda?" 

V širokém úsměvu jsem odhalila zuby a podívala jsem se na svou dvanáctiletou sestru "Můžeme to zjistit" řekla jsem a objala jsem jí..pevně jsem jí stáhla do objetí,které vyjadřovalo potřebu útěchy a jistotu,že i když to nebude lehké tak to jednou bude dobré,protože já jsem tomu sama nevěřila.Její ruce se omotala kolem mého pasu a pohladila mě po zádech.

"Bude to dobrý ségra,uvidíš,že ano"

Kdy tak vyrostla? Nedávno to byla ještě malá holčička,která si s našim malým bráchou hrála na magické bytosti a teď mě utěšuje..

***

Uběhlo několik dní od toho všeho..propast plná temnoty ve mě byla pořád a pořád to stejně bolelo ale cítila jsem,že se to lepší.Trávila jsem více času ve škole,tedy spíše v prostoru kde se měl konat náš maturitní ples,protože doma jsem všude viděla Crowleyho jak lítá po pokoji..po domě a jak dělá neplechu,nebo jak na mě křičí mamka ze zdola ať si ho vezmu,protože jí leze do postele.Hodně mi pomohla Ell a tím způsobem,že mi vlítla do pokoje s uplakanýma očima,flaškou rumu v ruce a se slovy "Jdeme toho chlupáče zapít" a další člověk,který mi pomáhal a ani si to pořádně neuvědomoval byl Adam..my dva jsme na tom byli zase stejně,dělali jsme si potíže i když teď si to ani jeden z nás nebral tolik osobně jako předtím.

Zrovna jsme se váleli po měkkých pytlích a já se mu snažila házet oříšky do pusy..měl je všude jenom na v puse.

"Musíš tu pusu otevřít víc!" 

"Ne,ty se musíš naučit házet!"

Zamračila jsem se a hodila jsem další oříšek,který se mu odrazil od zubu "Já je házím dobře ale tvoje syslí zuby mi tam překáží" pověděla jsem a ignorovala jsem jeho dotčený pohled..pokrčila jsem rameny a vstala jsem z ošoupaného pytle.Oklepala jsme si kalhoty a zatočila jsem se kolem dokola "Věříš tomu,že je ples už zítra?" zeptala jsem se Adama,který ležel na zádech a ruce měl zkřížené za hlavou.

Pozvedl obočí "Ani ne..nevěřím tomu,že jsem se dostal tak daleko" 

Zasmála jsem se "Jo určitě někde nastala chyba" zakřenila jsem se na něho "nemohl se oslík jako ty dostat až do maturitního ročníku" vyplázla jsem na něho špičku jazyka a začala jsem couvat a utíkat,protože Adam se postavil a snažil se mě chytit.

-----------

Hoj,protože mi Mafie nešla na psaní rozhodla jsem se,že vám napíšu Rivalitu :) a teď už vám můžu oficiálně říct,že příští díl bude maturitní ples! Těšíte se?

A teď dotaz holčin,které mi říkaly,že mi napíší dopis..už jste poslaly? Nechvátám na vás jenom jestli mám kontrolovat schránku každý den a něco očekávat :)

Tasha