Rivalita

Ponožky?

"Tys mi vážně dala ponožky" řekl Adam když rozcupoval balící papír u mě v pokoji,já jsem si přitiskla nohy k tělu a provinile se zakousla do rtu.

"Promiň..ale nevěděla jsem co ti tak na rychlo koupit a ponožky se zdály jako dobré řešení"

Adam zvedl oči od ponožek ke mě a začal se smát "V pohodě,já jsem za ně rád" pověděl a mě vyletělo obočí překvapeně nahoru "Vážně?" zeptala jsem se s nadějí v hlase a on přikývl "Vážně..většina mých ponožek má někde díru,tyhle se budou v šuplíku vyjímat" prohrábl si vlasy a začal se ještě víc smát.

"Ty jsi ze mě děláš srandu!" 

Namítla jsem dotčeně a zkřížila si ruce na prsou..Adam začal hned na svou obranu vrtět nesouhlasně hlavou "To bych si nikdy nedovolil" dostal ze sebe přes smích a prohrábl si znovu vlasy..proč si na ně tolikrát hrabe?! 

V hlavě se mi 'rozsvítila lampička' a já dostala nápad jak mu to oplatit,Adam si znovu prohrábl vlasy a nevěnoval mi pozornost "Adame" oslovila jsem ho abych upoutala jeho pozornost,zvedl ke mě pohled a  já si stejně jako on prohrábla vlasy na stranu..viděla jsem jak se zamračil a najednou jsem ležela na zemi.

Ležela jsem na zádech a mračila se na Adama,který seděl na posteli a v ruce držel polštář.."Ty jsi mě sejmul polštářem?!" vyjekla jsem na něho a s bolestným kňouráním se stavěla na nohy.Adam se smíchy válel po posteli a chystal se něco namítnout..jak jsem to poznala? Měl vztyčený ukazováček a vždycky když mu došel dech se na mě podíval a ukazováčkem mi ukazoval abych počkala..seděla jsem na zemi s rukama skříženýma na prsou,s našpulenými rty a zabíjela jsem Adama pohledem.

"Už jsi přestal?"

Zeptala jsem se ho jedovatě a Adam se přestal smát,hřbetem ruky si otřel ústa a sedl si ke mě na zem "Promiň" pověděl a nahodil na mě pohled alá smutné štěňátko,vzdorovitě jsem vystrčila hlavu a otočila jsem jí na stranu.

"Zlato?"  

Slyšela jsem Adama..položil mi ruku na koleno a palcem mě po něm hladil.Prudce se nadechl a zády se opřel o postel "Nicol..já tě nechtěl shodit z postele" promlouval ke mě mile a hladil mě po noze..zamračila jsem se a podívala se na něho.

"Jsi pořádný blbec"

"A ty hrozná provokatérka"

"Copak jsem mohla čekat,že mě sejmeš polštářem z postele?"

Pokrčil rameny "Promiň" protáhl koutky úst dolů a naklonil hlavu na stranu..usmála jsem se a pěstí ho bouchla  do hrudi "Blbečku" prskla jsem na něho a Adam povytáhl překvapeně obočí..popadl mě za boky a překulil si mě pod sebe.Vyjekla jsem a začala se pod ním kroutit..lechtal mě na bocích a břiše.

"Pořád jsem blbeček?"

Zeptal se mě když se nakláněl nade mnou a lechtal mě na břiše a bocích..já jsem lapala po dechu a umírala smíchy.

"A-A-Adame prosím..dost!"

Křičela jsem a Adam pořád pokračoval.

"Řekni to!"

"Co chceš slyšet..že nejsi blbeček?"

"Ne,že jsem tvůj blbeček" 

"No dobře..jsi můj blbeček" 

Dostala jsem ze sebe přes smích..Adam se spokojeně usmál a přestal mě lechtat,přisál se mi na rty a jazykem mi přejel po zubech abych mu dovolila vstup jazykem do mé pusy.Otevřela jsem ústa a tím začala válka našich jazyků..jeho měkké rty narážely do těch mých a jeho velké ruce mi hrnuly tričko nahoru.Zastavila jsem je a odtáhla se od jeho rtů "Soukromý majetek" zamumlala jsem mu do rtů když se jeho ruce chystaly dotknout mých prsou.

"A kdy mi bude dovoleno?"

"Brzy" 

----

Za nápad ke kapitole vděčím kamarádce ( Alkiera )

Chci vám říct,že teď se budu věnovat jenom Rivalitě..Mafii jsem ukončila včera a nový příběh se mi teď nechce zveřejňovat.

Jinak omlouvám se jestli tam budou chyby nebo slova několikrát..počítač blbne.Rok 2015 je u mě příšerný na elektroniku..mobil dvakrát na reklamaci,můj notebook už vůbec nefunguje a ségry taky jde do kopu "-_-

Tasha