Rivalita

Slzy smutku,slzy lásky

Pohled ADAMA 

Zvoní a ona tu není.Očima tikám po celé třídě a nikde tu není,její místo je prázdné a židle volná.Dveře stále otevřené ale ona v nich nestojí,po školní chodbě chodí několik lidí ale ona mezi nimi není.Kde je? 

Seděl jsem na svém místě a houpal jsem se na židli,nervozně jsem prsty ťukal do kovové konstrukce a hlavou mi poletovaly myšlenky typu Kde je? Stalo se jí něco? Musím jí vidět..chci jí vidět..potřebuji jí vidět  zakousl jsem se do svého spodního rtu a očima jsem hypnotizoval dveře..představoval jsem si jak bude asi vypadat až se objeví ve dveřích.Bude určitě krásná jako vždycky..její hnědé vlasy jí budou spadat přes ramena na záda a tvář jí bude zdobit krásný úsměv,se kterým se bude usmívat na Ell.

Panebože jsem jí posedlý ..ne jenom se mi líbí.

Ve dveřích se objevila Ell a za ní hned Pavel..rozloučili se krátkou pusou a Pavel si šel sednout ke mě.Pozdravil mě ale já jsem ho slušně ignoroval,vytahoval jsem a vyhlížel jsem Nicol.Nikde nebyla.

"Jestli vyhlížíš Nicol tak ta dole nebyla"

Několikrát jsem rychle zamrkal a podíval jsem se na Pavla,který se usadil na lavici "Myslíš,že se jí něco stalo?" zeptal jsem se a Pavel se zasmál,natáhl ruku a poplácal mě po rameni "Sakra chlape,určitě jí není jenom dobře..to,že není ve škole neznamená,že jí přejelo auto" zavrtěl hlavou a z lavice se přemístil na židli "Nestrachuj se o ní tak" dodal a já jsem se zamračil "Ale já jí.." 

"Miluješ?"

"To jsem nikdy neřekl"

"Ani si nemusel brácho"

Nechápavě jsem se zamračil,na čele se mi objevila hromada jemných vrásek a zpevnil jsem čelist "Já nevím co k ní pořádně cítím" zamumlal jsem ostře a očima jsem zabloudil k prázdné židli,na kterou sedává.Pavel se na mě usmál "Ani se ti nedivím..od prváku ti dává pořádnou čočku,potom začne chodit s klukem,se kterým tě tvoje první holka podvedla a poté se od tebe nechá políbit a řekne ti,že se to nikdy nestalo"

Pozvedl jsem obočí a protáhl jsem koutky úst dolů "Pravda ale ona mi nedává čočku..já jí to vracím" 

Pavel se uchechtl "Ale ona vede"

"Nevede"

"Vede" 

"Ne"

"Adame připusť si to,Nicol je jediná holka,která tě dokáže dokonale uzemnit a ještě ponížit" rozhodil rukama kolem sebe "je dost dobrá" uchechtl se "a poslední dobou i zatraceně sexy" dodal a ve mě jakoby probudil démona..měl jsem chuť mu dát pěstí ale nemohl jsem si přizabít svého nejlepšího kamaráda,který mi slouží jako vrba - místo na vypovídání se.Povzdechl jsem si a jenom jsem přikývl "Už to nebudeme řešit,ano? Nevím co k ní cítím,vím jenom,že mám hroznou potřebu být u ní..stačí?" 

Pavel se zazubil "Stačí..zatím" zašklebil se na můj varovný pohled a otočil se směrem k tabuli kde už stála učitelka a snažila se nás,maturanty něco naučit.

Den ubíhal zatraceně pomalu..poslední dobou jsem byl na té malé potvůrce jménem Nicol závislý,chyběla mi a pokaždé mě ovládna nervozita když jsem jí ve třídě neviděl.Něco jsem k ní cítil to ano..sám si to přiznávám,ale že by to byla láska? O tom silně pochybuji.Já nemůžu milovat jí a ona mě..i přesto jí nedokážu dostat z hlavy,hlavě její rty..

Hlavou jsem se praštil o lavici až to zadunělo "Přestaň na ní myslet!" okřikl jsem sám sebe a zvedl jsem hlavu..pár lidí se na mě dívalo a hlavně se na mě díval učitel,který nás učil matematiku.

"Pane Nováku,hlavně to nevzdávejte nebo s takovouhle neuspějete u maturitních zkoušek" pověděl na mě a já jsem měl chuť vstát a kopnout ho do zadku,neudělal jsem to.Bohužel.Místo toho jsem nasadil úsměv alá rozumím vám a beru si to k srdci.

Škola skončila.

Procházel jsem kolem jejího domu..sem,tam,sem,tam a sem a zpátky.

Tak už běž dovnitř! 

Zhluboka jsem se nadechl a přišel jsem až ke dveřím,zaklepal jsem a dveře mi otevřela její mladší sestra..myslím,že se jmenovala Klára? Usmál jsem se na ní "Ahoj,máš ségru doma?" zeptal jsem se jí a ona přikývla "Je doma ale je smutná" zamračil jsem se a klekl jsem si na jedno koleno.

"Proč je tvoje ségra smutná?"

Popotáhla "Umřel Crowley" pověděla smutně a začala si hrát s lemem růžového trička..pootevřel jsem ústa a sklopil jsem hlavu.Crowley,její fretka..stačilo mi jí vidět s ním jenom jednou aby mi došlo,že ten smradlavý chlapák pro ní znamená hodně.

"Můžu dál?"

Nevím proč ale probudil se ve mě pocit chtít jí jít utěšit..pevně obejmout a šeptat jí do vlasů,že všechno bude dobré.

Klára přikývla a odstoupila od dveří,s úsměvem jsem poděkoval a vyběhl jsem schody do jejího pokoje..zastavil jsem se u jejích dveří a zaklepal jsem.

"Běž pryč Kláro!" 

Ozvalo se zpoza dveří "To není Klára," promluvil jsem a opřel jsem se o dveře "Nicol" po krátké tiché odmlce jsem pověděl její jméno.

"Adame? Co ty tu chceš?!"

Čelem jsem se opřel o dveře "Ani sám nevím,můžu jít dovnitř?"

"Ne!" 

Zakřičela na mě ale já jsem jenom pokrčil rameny a vzal za kliku,měla je odemčené a ne pro mě není odpověď.Otevřel jsem je a viděl jsem jak tam sedí na posteli..schoulená v klubíčku a ubrečená,kolem sebe měla hromadu kapesníků a věcí,které měli původně místo na poličkách.

"Řekla jsem ne" zachraptěla a popotáhla..pokrčil jsem rameny "Ne pro mě není odpověď" pověděl jsem a tašku jsem hodil na zem,došel jsem k její posteli a posadil jsem se na postel.Nicol si otřela tváře a sedla si do tureckého sedu "Co tady děláš?" zeptala se mě pořád s nepříjemným tonem hlasu.

"Chtěl jsem vědět proč jsi nebyla ve škole"

"Snad jsem ti nechyběla" 

Zašklebila se na mě..odfrkl jsem si "Moc ne,jenom jsem neměl komu podkopávat nohy" zakřenil jsem se  na ní a ona se uchechtla..úsměv jí na tváři nezůstal dlouho.Zhluboka se nadechla "Jak vidíš tak jsem v pořádku,možná jenom trochu nastydlá" 

"Nelži" 

"Já nelžu!"

"Vím,že ti umřel Crowley" pověděl jsem a ona ztuhla..semkla rty do úzké linky "Klára?" zabodla oči do svých spletených prsů v klíně..souhlasil jsem a prudce jsem se nadechl "Jsi v pohodě?" zeptal jsem se opatrně a ona se na mě ani nepodívala,ani neodpověděla.Zeptal jsem se jí tedy znovu,zase nic.Povzdechl jsem si a vzal jsem její bradu mezi prsty,pozvedl jsem jí hlavu a podíval jsem se do jejích oči..měla v nich tolik bolesti a smutku.

"Ne..nejsem v pohodě" 

"Ale budeš"

"Já ti nevím Adame" po tváří jí začaly stékat slzy "mám pocit jako bych přišla o všechno..já,já toho chlupáče milovala a on odešel" to už nemohla přes vzlyky skoro ani mluvit "už ho neuvidím,nikdy" to už jsem nevydržel a stáhl jsem jí k sobě do objetí..pohladil jsem jí po vlasech a pevně jí k sobě tiskl.

"Budeš v pořádku zlato" 

Zlato? Vážně jsem jí tak nazval? Ne,Adame..potlač city,do téhle holky se nemůžeš zamilovat! 

Máme tu pohled Adama a trochu smutnější kapitolu..

Dnes možná vyjde i Mafie!

Chci vám MOC PODĚKOVAT za vaší neuvěřitelnou aktivitu a podporu! Já si vás snad ani nezasloužím :3

Tasha