Vánoční speciál
Uběhlo pár dní od maturitního plesu a mé naprosto brutální kocoviny a byly tu Vánoce..svátek klidu a míru,no tenhle fakt se k nám nedostal.Vánoční pohoda u nás byla napjatá,kousavá a kdyby jsme mohli pustili by jsme se do sebe hlava nehlava..zrovna jsem seděla u stolu s hlavou opřenou o ruku dívala se jak táta smaží řízky a kapra,který ještě před chvilkou klidně a bez starostí plaval v naší vaně.Zhluboka jsem se odfrkla a natáhla jsem se po talíři,na kterém bylo vyskládáno několik druhů cukroví..nacpala jsem si pusu vosími hnízdy a snažila se neúčastnit začínající hádky mezi mými babičky.
Vždyť to říkám,svátek klidu a míru.
Za okny už panovala noc..teplá noc.Za celý dlouhý den nespadla ani jedna vločka sněhu,ba naopak začalo svítit sluníčko,ptáci zpívali a lidi co na rychlo sháněli dárky pro své milované umírali horkem..tenhle rok asi bílé Vánoce nebudou,opět.Prsty jsem bubnovala do stolu a myšlenkami jsem byla v jiném světě,ze kterého mě vytáhl zvonek.
"Niky běž otevřít"
Pověděl mi táta,který si hřbetem ruky otíral kapičky potu z čela,přikývla jsem a vstala..stáhla si svetr níž a běžela ke dveřím,když se znovu ozval protivný zvuk zvonku.Otevřela jsem dveře a usmála se,stál tam Adam s velkou krabicí s dírami na víku před sebou a jednou rukou za zády,naklonila jsem hlavu na stranu.
"Ahoj"
"Ahoj"
Naklonil se ke mě a spojil naše rty,asi bych vám měla říct,že spolu chodíme..na zkoušku.Pousmála jsem se a hned po odtáhnutí jeho rtů z těch mých mě odvládla zvědavost,povytáhla jsem obočí a zkřížila si ruce na prsou "Co je v té krabici..pro mě?"
"Jak můžeš vědět,že je pro tebe?"
"Máš snad jinou holku,které dáš obrovskou krabici zabalenou v papíru se srdíčky?"
Zasmál se a zavrtěl hlavou "Ne to nemám,ale než zjistíš co je v krabici tak ti dám tohle" zpoza zad vytáhl obrovskou kytici..v širokém úsměvu jsem odhalila zuby a vzala si od něho kytici,byla nádherná a barevná.
"Nevěděl jsem jaký kytky máš ráda tak jsem vzal od každé jednu"
Vysvětlil mi a já cítila jak se mi do očí hrnou slzy,uchechtla jsem se a zavrtěla nevěřícně hlavou "Ty jsi ňouma" pověděla jsem a přičichla k světle růžové růži,která byla hned vedle žlutého karafiátu.Prsty jsem si otřela slzy z tváří a Adam se usmál "Jestli tě rozbrečela kytka tak nevím jak budeš reagovat na tenhle dárek"
Převzal ode mě kytku a podal mi krabici..v ní se něco hýbalo.Zamračeně jsem se podívala na Adama,který mě naváděl k tomu abych pokračovala..ještě než jsem otevřela víčko se moje oči setkaly s těmi jeho "Jestli na mě něco vyskočí,já se leknu a ono to uteče nebo se to rozbije tak to není moje chyba..ano?"
Zasmál se "Tak už to otevři"
Nadechla jsem se a otevřela víko od krabice..brada mi spadla snad až na zem.
"Panebože"
Vydechla jsem se s těmito slovy a to už mi slzy po tvářích tekly proudem..v krabici se nacházela malá fretka schoulená v klubíčku.
"Líbí se ti?"
"Jestli se mi líbí? Je úžasná!" zasmála jsem se a pohladila tu malou kouličku chlupů po srsti..byla sladká,kouzelná a naprosto k zulíbání.
"To jsem rád,protože myslím,že se na zvířata reklamace nevztahuje"
Zasmál se a já s ním,položila jsem krabici na zem a přivřela ji..hned co jsem se narovnala jsem skočila Adamovi kolem krku,omotala mu nohy kolem pasu a jeho ruce spočinuly na mém zadku.Hlavou jsem se opírala o jeho rameno "Veselé Vánoce Nicol" zašeptal mi do ucha a já se od něho odtáhla celá ubrečená "Děkuji!" přisála jsem se mu na rty a pevně si ho tiskla k sobě.
ČTEŠ
Rivalita
RomanceŠkolní rivalita mezi dívkou a chlapcem,která se neobejde bez trestu.Nicol a Adam si ze života dělají peklo a jedná se mezi nimi o válku,všichni jsou na jejich roztržky a schválnosti zvyklí ale co je moc,to je moc.Jednoho rána se oba dva ocitnou v ře...