Never again [EDITUJE SE]

28. část - Identita

(Část věnovaná Marušce, která je obrovskou fanynkou téhle dvojice a shippuje Jessdrew! :D) 

V každém pravém muži je skryto dítě. To si chce hrát. - Pravý muž chce dvojí: nebezpečí a hru. Proto touží po ženě, protože ona je tou nejnebezpečnější hračkou...

Když rozcuchaný mladík zastavil na rohu Samuelovy ulice, ještě přesně nevěděl, co by měl udělat. Dojel sem naprosto automaticky, jednoduše se uprostřed noci vytratil z domu a nasedl do černého SUV, jenž ho zavezlo až sem. Potom, co sešlápl brzdu a auto se plynule zastavilo, ještě několik minut setrval na sedadle řidiče, váhal snad? Popravdě uvažoval, zda by se neměl otočit a vrátit se domů. Skrz sklo ho po tváři hladily paprsky právě vycházejícího slunce a hodiny na desce ukazovaly 7:06. Naposledy se zhluboka nadechl a vytáhl klíčky ze zapalování. Motor se zabručením vyhasl a on se na dlouhých nohách vyšvihl na chodník. Auto se za ním s hlasitým BLINK zamklo.
Takhle nějak to vypadalo před 10 minutami, nyní stál před vchodovými dveřmi staršího domu s prsem položeným na zvonku. Ten ale mlčel, on sám se nemohl přinutit ho stisknout. Už dobrých 8 minut tu jen postával a přemlouval se k zazvonění, načež si s hlubokým nádechem dodal odvahu a tlačítko stiskl.
CINK, CINK.
Nic se nedělo. Zkusil to znovu.
CINK, CINK.
Zpoza masivního dřeva zaslechl tichý hovor a kroky. Srdce se mu rozbušilo ještě rychleji než doposud a v konečcích prstů cítil třas. Bylo zvláštní, jak ho dokázalo vystresovat i pouhé zazvonění na zvonek domovních dveří. A ty se najednou s naříkavým skřípěním otevřely.
Kdo ví, co za nimi čekal. To, co však na vlastní oči viděl, bylo lepší než jakékoliv jeho představy. Najednou se mu všechna naplánovaná slova z hlavy vytratila a on jen stál a mlčky zíral na ležérně oblečenou dívku v teplácích, jejíž kaštanové vlasy vypadaly jako po divokém boji. V očích se jí zračilo překvapení, když ho viděla stát na proutěné rohožce.
"Andrewe, co tady děláš?" hlas se jí evidentně třásl, ačkoliv se to snažila skrývat, "neříkej mi, že jsi sem jel jen kvůli tomu, abys mi koupil koblihy." Její zvědavé oči padly na bílou krabici, kterou držel v ruce.
Andrew si rozpačitě promnul zátylek a upřel na ni výmluvný úsměv: "Čokoládové máš přeci nejradši."
Jessica se urputně snažila zakrýt pobavení, ale nakonec svůj vnitřní boj prohrála a rty se jí zvlnily do úsměvu. "Tak když je to takhle," svolila a teď už se zářivým úsměvem ho vpustila do tepla domu. "Jen se převlíknu, počkej na mě tady," dala mu rychlé instrukce a zmizela ve vedlejší místnosti.
Andrew se opatrně posadil na botník, který vypadal, že se pod ním každou chvíli rozsype. I když... takhle se v tomhle domě tvářilo všechno.
"Tyy! Ty jsi ten zlobivý kluk!" osopil se na něj znenadání blonďatý chlapeček vyhrožujíc mu zaťatou pěstičkou.
Andrew se překvapeně zvedl na nohy a zvedl jednu ruku do vzduchu, jako kdyby se vzdával. "Tak to prrr, šerife. Ještě než začnete vynášet soudy, nedáte si koblihu?" Andrew se tvářil velmi vážně, zatímco malému klukovi podával krabici.
Matthewovi se rozzářila očka a rázem zapomněl na veškeré výčitky. Se smíchem se vrhl po papírové krabici a už z ní vítězoslavně vytáhóval jednu čokoládovou koblihu. Zakousl se do ní s takovou vervou, až si od čokolády zamazal i špičku nosu.
"Matty, ty ostudo! To se necháš takhle koupit?!" zasmála se ode dveří Jessica, tentokrát již normálně oblečená do upnutých džínů a pleteného svetru.
Malý klučina jí na svou obhajobu zamával před nosem pečivem a s plnou pusou zmizel v kuchyni. Jessica se jen rozpustile zasmála.
Když vyšli ven, ovanul je studený listopadový vítr a Andrew si mimoděk popotáhl kabát těsněji k tělu.
"Takže... popravdě, proč jsi tady?" prořízla znenadání ticho Jessica, když kráčeli menším parkem nedaleko jejího nového domu.
"Vlastně ani sám nevím. Když jsem tě viděl utíkat od našich dveří, musel jsem jet za tebou, abych ti všechno vysvětlil. Asi to pro tebe musel být šok, když jsi viděla... ehm... spoře oděnou Feye," prohrábl si vlasy spíše z nervozity než proto, že by to potřebovaly.
"Ne, nemusíš mi nic vysvětlovat, Andy. Je to tvůj život a pokud ti Feye přijde jako dobrá parketa... Proč ne. Já ti do toho nemám co mluvit," odmlčela se, "i když, spoře oděná je dost slabý slovo."
"Tak to není, Jess. Feye je sice krásná holka, ale není pro mě," zamumlal a na mysl mu vytanula vzpomínka na včerejší večer, když k němu přišla skoro jen ve spodním prádle. Vzpomněl si na to, jak ji políbil, jak se jeho rty otřely o její. O tu nevysvětlitelnou touhu ji políbit, kterou cítil, když ji viděl. Kousl se do rtu.
"Proč ne? Je evidentně chytrá, vtipná, řekla bych, že i docela populární. Navíc je FAKT pěkná," nedala se odbýt hnědovláska a strčila si pramen vlasů za ucho, když jí ho vítr navál do obličeje.
"Protože... já čekám na někoho jinýho."
Jessica se k němu překvapeně otočila a zadívala se do jeho oříškových očí. "Proboha, kdo je ta nešťastnice? Doufám, že ne Isabella Kendricková. Ne, prosím, řekni, že to není ona, je úplně nemožná!" zaúpěla dramaticky Jessica a nervózně se zasmála.
Andrew se zastavil a počasoval ji nechápavým pohledem: "Isabella Kendricková? Ježíši, proč tě napadla zrovna ona? Vždyť ji skoro neznám!" Jedno obočí mu vyletělo vzhůru. Jako vždy, když něco nechápal nebo mu něco přišlo absurdní.
"No já nevím, jede po tobě už pěknou dobu," pokrčila rameny Jessica.
"Vždyť je jí třináct," zaúpěl Andrew a strčil si ruce do kapes.
"Jo, ale i tak je do tebe bláznivě zamilovaná. Prej má celou skříňku polepenou tvýma fotkama a srdíčkama s tvým jménem," ušklíbla se.
"Škoda, že takovou skříňku nemáš ty," zahuhlal Andrew a vysloužil si tak Jessiin významný pohled. Upírala na něj své jiskřivé a nevinné oči, takže musel uhnout pohledem do země. Pod botami jí zaskřípěl štěrk.
"Co není, může být," zašeptala tak tiše, že to sotva slyšel. A pak se všechno seběhlo moc rychle. V jednu chvíli stála před ním, ve chvíli druhé k němu udělala několik kroků a otřela se svými rty o ty jeho. Zorničky se mu rozšířily překvapením. Nadechoval se, aby něco řekl, ale ona ho umlčela.
"Pššt, nic neříkej."
Její rty se pomalu pohnuly. Prvně opatrně, ale když neprotestoval, přitlačila. Prsty mu zajela do rozcuchaných vlasů a přitáhla si ho blíže, takže se musel o něco sklonit. Andrew jí polibek začal oplácet. Jemně, něžně, jako by se snad bál, že pokud by přitlačil, rozpadla by se mu v náruči. Pevně ji k sobě přivinul a prsty jí zajel do kaštanových vlasů. To toužil udělat už od doby, co ji prvně uviděl v nemocnici.
"Feye? Feye!" zakřičel kdosi nedaleko od nich.
"Prostě ho ignoruj," zašeptal jí do rtů Andrew, když se od něj chtěla odtáhnout. Jeho dech ji příjemně zalechtal na rtech.
"FEYE!" to znělo už naléhavě.
Andrew se od ní se zasténáním odtáhl a vrhl rozzuřený pohled na mladíka, který si to k nim štrádoval od altánku. Tvářil se pobouřeně, ruce zatínal v pěst.
Jessica se podívala směrem, kterým se díval i Andrew a spatřila kluka asi v Andyho věku. Více než 19 mu být nemohlo. Hnědé vlasy měl rozcuchané větrem a netvářil se příliš přívětivě, když k nim mířil. Jessica si nemohla nevšimnout jeho širokých ramen. Černou koženou bundu měl rozepnutou a pod šedým tričkem se mu rýsovaly svaly. Kousla se do rtu, byl opravdu pohledný.
"Feye, co tady u všeho všudy děláš? Několik dní jsi nebyla ve škole, myslel jsem, že se mi snad vyhýbáš. A vůbec, proč se taháš s tímhle klukem?" hlubokýma, modrýma očima sjel Andrewa od hlavy až k patě a pak je upřel na hnědovlásku před sebou.
"Feye? Je mi líto, musel jste si mě s někým splést," vrtěla hlavou Jessica a vrhala na cizince nechápavý pohled.
"Co to plácáš? Pondělí, po tělocviku, sprchy, byla jsi jenom v osušce. Nenuť mě zacházet do detailů, jsem nadrženej jen si na to vzpomenu," prohlásil přímočaře, bez jakýchkoliv zaobalenin.
"Proboha, opravdu jste si mě s někým spletl. Jmenuji se Jessica, Jessica Howardová. A tohle je Andrew Hastings, můj... přítel," konec věty skoro spolkla. Bylo to pro ni něco nového.
Modrooký kluk si ji pečlivě a detailně prohlédl. Až teď si začal všímat, že dívka, kterou hledá má tmavší vlasy a světlejší oči. A těsně pod levým okem má malou, téměř neznatelnou, pihu. "O-Omlouvám se, vážně jsem si vás spletl," zrudl jako rak a několik kroků odstoupil.
Jessica zavrtěla s úsměvem hlavou: "To je v pořádku."
"Asi vím, koho hledáš," odtušil Andrew s notnou dávkou jízlivosti v hlase, "Feye McCartneyovou, nemám pravdu? Ona i Tessa jsou momentálně v Severní Karolině. Přesněji v mém domě. Když vyrazíš teď, do tmy tam dojedeš." Andrew po cizinci šlehl kyselým úšklebkem. Bylo jasné, že ho chtěl popíchnout tou poznámkou: "V mém domě".
"Eh, dík. No, to je jedno. Jsem John Mikaelson, ale pro tebe, kočko, jenom John."
Jessica v tu chvíli pocítila vražedný pohled Andrewa na svém zátylku.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pokud chce někdo další část jako věnování, napište do komentáře, já si z nich pak vyberu! ^^
~Te