Never again [EDITUJE SE]

24. část - Když není cesty ven

  Lidé se bojí smrti tak, jako se děti bojí jít do tmy. A právě jako přirozený strach dětí vzrostl všelijakými pověstmi, tak vzrost i ten druhý...

-- Jessica --

Bylo vidět, jak se mu svaly na rukou napjaly a klouby zbělely, když sevřel opěrky křesla tak silně, jako kdyby je chtěl rozdrtit. Následovalo prudké vstávání doprovázené hlasitou ránou, když křeslo přepadlo do zadu. 
"Jessico, jak to s Jackem mluvíš?!" její matka se pokoušela o autorativní tón, ale bylo v něm slyšet i obrovské zoufalství mísící se se strachem, aby Jack její jediné dceři neublížil.
"Mluvím o něm tak, jak si zaslouží." odsekla Jessica a bojovně vystrčila bradu, aby se mu mohla podívat do očí. 
"Ale ale, slečinka je nějaká odvážná." odtušil holohlavý muž s děsivým úšklebkem na rtech. Odhalil tak žluté zuby, které byly stejně nechutné, jako jejich majitel.
"Nestačí ti, že ničíš život nám, ale musíš ho ničit i všem okolo?! To jsi vážně tak stupidní nebo si na to jen hraješ?! Je mi z tebe špatně, tak špatně, že mám chuť pozvracet ti boty. Tak nechutný jsi!" 
PLESK.
Jessica odklonila hlavu a překvapeně se chytila za horké místo na tváři. On ji udeřil a tentokrát při tom byla i matka. Ta však jen mlčky stála a přihlížela. Bála se snad pohnout? Bála se, že by se jeho vztek přenesl na ni?
"Co jsi to řekla? Asi jsem špatně slyšel!" Jack zatínal pěsti i čelist tak usilovně, že mu na čele vyběhla vzteklá žíla. Bylo vidět, jak je vzteky bez sebe, tváře rudé hněvem.
"Slyšel jsi dobře, nesnaž se tvrdit, že nemáš na svědomí Charlottu! Ta holka ti nikdy nic neudělala, ale ty jsi ji zlomil stejně, jako jsi zlomil matku! To nemáš žádné svědomí? To ti není hanba?!" Jessica přidala i pár dalších nadávek a ani si nevšimla, že křičí. Pokud byli sousedé zrovna doma, nemohlo jim to uniknout. Ačkoliv pochybovala, že by se jen odvážili zazvonit u dveří.
"O čem to sakra mluvíš? Žádnou Charlottu neznám!" 
"Lžeš! Ona se kvůli tobě zabila! Protože jsi ji mlátil a znásilňoval! Chce se mi z tebe zvracet!" Jessica na něj koukala skrz potok slz, který se jí řinul po tvářích, tak hrozný na něj měla vztek, že už ani nezvládla ovládat své emoce. Chtěla mu to oplatit, udělat mu to, co on dělal jim, to, co on prováděl Charlottě.
Ale Jack byl toho názoru, že bezcílného tlachání už bylo dost. Vrhl se na svou nevlastní dceru a bušil do ní pěstmi. Do břicha, do stehen, do veškerých měkkých míst. Možná byl nasilník, ale hlupák nebyl, moc dobře věděl, kam zasáhnout, aby to nebylo vidět. Pro tentokrát vynechal obličej, až na pár facek, díky kterým měla Jessica po tvářích rudé fleky. Jack Derrian bez hlavě bil nebohou hnědovlasou dívku, která se na zemi choulila do klubíčka. Ani nekřičela, jen dál trpěla rány, které jí dopadaly na hlavu. Sem tam přidušeně vykřikla, když ji kopl do hrudníku a vyrazil jí dech, ale jinak mlčky trpěla. Nesměla před ním projevit slabost, to by znamenalo další trumf v rukávu pro něj. 
Znenadání se před Jessicu postavila její matka. Strčila do svého manžela, ale ten se jen lehce zapotácel. Odhodil svou ženu stranou a kopl ji do nohy, když se schoulila u skříně.
Byl by býval pokračoval, kdyby se v hale neobjevila blonďatá střapatá hlava, jejíž majitel měl studánkově modré oči. Malý blonďatý klučina se s křikem vrhl na svého otce a bušil do něj pěstičkami. "Tati! Tati! Přestaň!" křičel a po tvářích se mu koulely slzy.
Jack se zarazil v půlce pohybu a ruku rychle svěsil. "Ale Matty, copak se děje? Proč nespíš?" jeho hlas zněl téměř laskavě, takový hlas od něj Jessica nikdy neslyšela. 
"Tati, proč biješ Jessie? proč Jessie brečí? Nebij ji, proč ji biješ? To je špatné, to je zlé, to hodní kluci nedělají!" plakal.
"Poslouchej Matty, tvé sestře jsem nic neudělal, jen byla zlobivá, víš? Byla na tatínka zlá, zlé holčičky přeci musí být potrestány." pokusil se chytit svého syna za ručku, ale ten se mu vysmekl a dal se ještě do většího pláče. "Ale ona není zlá, Jessi není zlá, to ty! Ty jsi zlý! Hodní kluci nebijí hodné holčičky! Jessie je hodná, ne zlá."
Modrooký chlapec se rozběhl ke své sestře ležící na zemi. Jessica si snažila zakrývat rukama obličej, aby neviděl, že brečí. Malý klouček se jí schoulel do klína a vzlykal. "Jessie, ty nejsi zlá, já tě mám rád, ty nejsi zlá." stále opakoval dokola. 
"Nejsem zlá, Matty, nejsem zlá. Pšššt, nejsem zlá." konejšila ho a utírala si přitom slzy. Matthew se tiskl své sestře k hrudi, až cítila tupou bolest od míst, kam ji Jack uhodil nebo kopl. 
"Matty, pojď k tatínkovi, zavede tě do postýlky." Jack natáhl své surové ruce ke svému synovi. Ten se však dal ještě do většího pláče. "Ne, nikam nepůjdu! Tatínek je zlý, tatínka nemám rád, on ubližuje hodným holčičkám, on ubližuje Jessie!" odporoval a utíral si sople do rukávu od pyžámka.
Jestli Jackovi někdy něco vadilo, jestli mu něco dokázalo ublížit, pak to byl strach v synových očích, když k němu natahoval ruce. Jediné, co by nikdy nesnesl bylo, že by se ho vlastní syn bál. Vztekle zavrčel a oddusal halou k hlavním dveřím. Bylo slyšet nazouvání bot a poté už jen prásknutí dveřmi, když dům opustil. 
Jessiina matka se mezitím zvedla z podlahy a dala se do pořádku. Přišla ke svému synovi a pohladila ho po ramenou. "Pojď, synku, půjdeme si hajnout." šeptala mu.
Klouček se však pevně chytil Jessiina trička a odmítal odejít. "Maminka zlá, maminka moc zlá. Tatínek byl zlý na Jessie, maminka nic neudělala." plakal a tiskl se k sestřině tělu. Matka se zatvářila zmučeně a bez jediného slova odešla do kuchyně.
Jessica si otřela oči a zvedla malému bratrovi hlavu. Otřela mu slzičky i tváře a usmála se na něj tím nejveselejším smíchem, kterým dokázala. "Nic mi není, Matty, dobře? Nic mi není." zašeptala mu a objala ho. Zvedla si ho do náruče a odnesla ho do svého pokoje. Uložila ho do své postele a zavrtala ho do peřiny. 
"Jessie?" zafňukal Matthew a popotáhl.
"Ano?" 
"Mám tě rád." zašeptal a objal ji malýma ručkama okolo krku.
"Já vím, Matty, já vím." objala ho a vtiskla mu pusu do vlasů. "Teď mě dobře poslouchej, ano? Budeš poslouchat všechno, co řeknu, rozumíš?"
Matthew energicky zakýval hlavou na souhlas. "Ale proč?"
"Protože utečeme, Matty. Dneska v noci utečeme z domova."