Never again [EDITUJE SE]

5. část - Hero of the storm

A true hero isn't measured by the size of his strength, but by the strength of his heart...

Obličej jsem skrývala v dlaních a tiše jsem vzlykala. Ramena se mi třásla a já stále nechtěla uvěřit tomu, že se něco takového děje zrovna mě. Jakmile jsem na své kůži ucítila chladné prsty, vydala jsem ze sebe další prosebné zaskřehotání. Skoro jsem nedýchala. Prsty sklouzly po mém obvazu až na rameno a lehce mě pohladily. Znovu jsem zavzlykala a ucukla. Prsty mi znovu něžně přejely po ruce a něco vedle mě se pohnulo.

"Jestli mě chceš zabít, udělej to hned, prosím!" zachraptěla jsem a hlas mi přitom přeskakoval. Nenáviděla jsem se za ten ufňukaný tón.

"Nechci ti ublížit." Ten hlas hladil, byl tak něžný a starostlivý zároveň. Čišel z něj neuvěřitelný klid a vyrovnanost.

Něco mě donutilo onomu hlasu uvěřit. Pomaličku jsem se skrz prsty podívala na osobu, která klečela přede mnou, a jejíž ruka mě něžně hladila. Zamrkala jsem, abych zahnala slzy, které mi znemožňovaly vidět onoho člověka, který si za prvních pár vteřin získal mou důvěru natolik, abych se mu zvládla podívat do očí. Jeho koutky se povytáhly do nesmělého úsměvu. Hnědé vlasy měl pocuchané větrem a tmavé oči mu zářily jako hvězdy ve tmě, která nás obklopovala.

"Jak... jak jsi mě našel?" zakoktala jsem a popotáhla. Krátce na to mi můj neznámý zachránce věnoval zářivý úsměv. 

"Všiml jsem si, že jdeš z nemocnice. Nechtěl jsem tě nijak vyděsit, ale toho chlápka, co tě vezl, znám. Divím se, že mu nechali papíry. Má vážně špatnou pověst a na kontě už pár případů sexuálního obtěžování," pronesl vážně a zamračil se. Následně s krátkým povzdechem zavrtěl hlavou a palcem mi otřel slzy.

"Takže jsi mě sledoval?" vyjekla jsem a odhodila jeho ruku ze své tváře, "jak vůbec můžu vědět, že nejsi stejný? Co když jsi nějaký sériový vrah nebo tak něco?"

Jak se vůbec opovažoval na mě sahat? Všechno okouzlení z jeho náhlého příchodu pominulo a já si teď horečně upravovala obvaz na zápěstí.

Neznámý mladík se pousmál a zvedl ruce nahoru v gestu nevinny. "Přísahám, že ti nic neudělám," slíbil mi a zvedl se. Až teď jsem si všimla, jak vysoký vlastně je.

Uff.

Natáhl ke mně ruku, aby mi pomohl vstát, ale já ji odstrčila a vyškrábala jsem se na vysílené nohy.

Nestihla jsem ale udělat ani dva kroky a nohy se mi podlomily. Můj zachránce se ukázal jako opravdu pohotový. Jeho silné paže mě zachytily a teď mě podpíraly, abych neupadla znovu. Skoro jsem mu za to byla vděčná. Skoro. Vzal mi i tašku. I když, vlastně mi ji násilím vyrval z ruky, jinak bych mu ji nedala. Odvedl mě ven z lesa za svitu baterky a já dobrovolně a bez jakýchkoliv protestů nastoupila do jeho auta. Byla jsem tak vyčerpaná, že jsem mu ani nedokázala vzdorovat. Zaslechla jsem jen startování motoru a to, jak auto ujíždí po silnici pryč od toho hrozného místa.

***

Zaznamenala jsem změnu, až když jsme zastavili. Zamrkala jsem a nechala se vzít do náruče. Slyšela jsem skřípání kamínků pod podrážkami a následné lehké pohupování, když mě nesl do schodů. Zarachotily klíče a dveře se s vrznutím otevřely. Mladík skopl z nohou boty a já se stala svědkem nečekaného rozhovoru.

"Archie, no to je dost, že už jsi doma. Začínali jsme o tebe mít strach."

K mým uším dolehl starostlivý ženský hlas.

"Proboha, co se jí stalo?" zhrozila se dotyčná a zalapání po dechu bylo jasně znatelné.

"Klid mami, není to moje práce. Všechno ti vysvětlím, ale teď ji musím odnést nahoru," broukl tiše, jelikož má víčka byla zavřená a já bloudila na pomezí vědomí a temnotou.

"Víš alespoň jak se jmenuje?" pronesla do ticha neznámá žena s hlasem podbarveným starostí.

"Nemám nejmenší tušení," odvětil jí jemně můj zachránce a dle tónu jeho hlasu jsem poznala, že se mírně usmívá.

Trochu jsem se mu zavrtěla v náručí. Znovu jsme byli v pohybu.

"Neboj se, mami, je to v pořádku," promluvil k ní konejšivým hlasem a tichým domem se rozlehlo dusání po schodech. Cesta se mi zdála téměř nekonečná.

A přeci jsem byla znenadání něžně uložena do přikrývek. Byla jsem vděčná za to, že ho nenapadlo mě svléknout, ačkoliv jsem měla oblečení celé špinavé. Pečlivě mě přikryl a dal si práci s tím, abych byla důkladně zavrtaná, jako to dělávala má matka.

"Dobrou noc," zašeptal ke mně, aniž by věděl, že už ho nevnímám.

Klika cvakla a já se propadla do temnoty.