Never again [EDITUJE SE]

Diary Notes

There are wounds that never show on the body that are deeper and more hurtful than anything that bleeds...

28. květen 

Milý deníčku,
už se to nedá vydržet. Já to nevydržím. Dnes přišel zase. Počkal si na mě u garáže, protože moc dobře věděl, že nikdo nebude doma. Začala jsem panikařit a chtěla jsem ho přejet, ale on se jen více rozzuřil a pěstí udeřil do kapoty mého milovaného černého Volkswagenu. Neváhal ani vteřinu. Prudce otevřel dveře řidiče a vytáhl mě za vlasy surově na chodník, načež mi začal vyhrožovat a nadávat do děvek. Vší silou mě táhl do domů a přitom ječel, jak jsem špinavá.
Špinavá děvka. 
Snažila jsem se mu vykroutit, ale jeho stisk ještě zesílil. Klopýtala jsem za ním, ale nevolala jsem o pomoc. Bylo to zbytečné stejně, jako už mnohokrát předtím. 
Zastavil se až v obýváku, kde mi poručil, abych padla na kolena. Když jsem odmítla, surově mi podkopl nohy a já se ocitla tváří na chladné podlaze. Ještě párkrát do mě kopl, než mě za vlasy vytáhl na kolena a přinutil mě to udělat - zas a znova. 
Tentokrát se ale nespokojil jen s tím. Dnes to bylo jiné, mnohem, mnohem horší. Ani to nedokážu popsat. Nedokážu popsat, co ohavného mi udělal. A pořád křičel, jaká jsem děvka, jak bezcenná jsem, než se na mě se zachroptěním sesunul. 
Nejraději bych ho zabila. Zbavila bych ho života, protože si ho nezasloužil. Aby mi tohle už nikdy nemohl udělat. Cítím se pošpiněná, nenávidím se. Všechno mi ho připomíná. Modřiny, krvavé šrámy i tupá bolest. Cítím se otupěle, to snad ani nejsem já. Jsem jen schránka, použitá věc. Něco, co si nezaslouží ničí pozornost. Špinavá, potlučená, nenávidím pohled na sebe samu. A když stojím před zrcadlem, chce se mi zvracet. Pokaždé když zavřu oči, vidím jeho nechutný škleb a cítím na sobě jeho surové ruce, kterými ze mě strhává oblečení a pošpiňuje mě.
Ne, pořád zvracím. Nemůžu to zastavit, zvratky jsou všude. Máma mě nachází nad záchodovou mísou, krčím se, tváře i oči promáčené od slz. A všude ten hnusný zápach. Všude se mě dotýká, cítím to stále, jako kdyby nikdy neodešel. Jsem paranoidní, vídám ho v každém člověku, mám pocit, že mě neustále pronásleduje. Jsem cvok?
Ale slibuju, že ho zabiju. Jednoho krásnýho dne ho zabiju a přísahám bohu, že toho nebudu nikdy litovat...