Never again [EDITUJE SE]

13. část - Bad Dream

It's weird when you wake of from a bad dream and everything is still bad...

Vyběhla jsem z šaten tělocvičny jako neřízená střela. Zastavila jsem se až na záchodcích, kde jsem si zalezla do kabinky a shodila jsem ze sebe osušku. Chvatně jsem se oblékla a upravila jsem si ramínka podprsenky, která jsem měla pokroucená. Vylezla jsem z kabinky a přesunula jsem se k umyvadlu u dveří. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Vlasy jsem měla ještě mokré a kapičky mi nyní stékaly po tričku a zanechávaly na něm mokré stopy. Hlasitě jsem si povzdechla a vytáhla jsem z tašky hřeben. Po několika minutách ustavičného vztekání se a stěžování si na zacuchané vlasy, se mi je konečně podařilo rozčesat. Neměla jsem však v plánu strávit další půl hodinu účesem, tudíž jsem si na hlavě vytvořila jen jednoduchý drdol. Upravila jsem si linky a zkoumavě jsem na sebe hleděla do zrcadla. Konečně jsem vypadala jako člověk.

Zrovna jsem se chystala odejít, když jsem zaslechla podivné bušení. Toho jsem si prve nevšimla. Došla jsem k poslední kabince vzadu a přitiskla jsem ucho ke dveřím. V tu chvíli do nich něco z druhé strany udeřilo, až jsem polekaně uskočila o kus dál. Až teď jsem zaslechla rychlé vzdechy, které vycházely z kabinky. Odstoupila jsem ke zdi a ušklíbla jsem se.

Čeho ještě dnes nebudu svědkem! pomyslela jsem si pro sebe kysele a přistoupila opět ke dveřím.

Měla jsem sto chutí ty dveře otevřít a dívat se na překvapené tváře studentů, kteří si to v téhle kabince právě rozdávali. Nakonec jsem ten nápad zavrhla a jen jsem silně zabušila na dveře. Pomohlo to. Zvuky se utlumily a páreček naprosto ztichl. Jen jsem se zazubila, popadla jsem tašku a spěchala jsem do jídelny. 

Ještě jsem ani nestihla projít dveřmi, když se ke mně přihnala Tessa a s našpulenými rudými rty si mě prohlížela.

"Kočko, já myslela, žes na tý dráze zdechla! Už 40 minut tu na tebe jak káča čekám! Co jsi měla tak důležitýho na práci, žes mě tu nechala takhle dlouho hladovět!?" postěžovala si a dramaticky si povzdechla.

Věděla jsem, jaký otesánek Tessa je. Byla by schopná vyjíst celou jídelnu, kdyby k tomu měla možnost. Záviděla jsem jí, neboť na její postavě se to nijak neprojevovalo.

"Tesso, klídek, chápu, že máš hlad, ale až ti řeknu čerstvej drb, na jídlo zapomeneš, to ti garantuju!" zazubila jsem se a sáhla jsem po jídelním tácu.

Jídelna byla už skoro prázdná. Tím lépe pro mě. Netoužila jsem po dalším setkání s Nováčkem. Tessa vedle mě netrpělivě stepovala na svých jehlových podpatcích. Vydržela jsem ji napínat celou dobu, kdy jsem si vybírala jídlo a pusu k vychrlení nového drbu jsem otevřela až u stolu.

"No tak, mluv! Víš jak krutí sendviče zbožňuju, tak to vyklop!" pobízela mě netrpělivě Tessa, zatímco jsem si rozbalovala svůj salát.

Zachichotala jsem se a zamyslela se nad tím, co Tesse všechno říct. Zakázala jsem si mluvit o té divné příhodě s Nováčkem, ač mi při vzpomínce na jeho tvář tak blízko té mé přejel mráz po zádech.

"Představ si, že když jsem šla z tělocvičny, zapadla jsem na záchody, abych ze sebe udělala člověka a někdo si to tam zrovna rozdával v poslední kabince!" vybafla jsem na Tessu čerstvou informaci, ale Tessa k mé nelibosti jen mávla rukou. Nechápala jsem to. Jindy by ze mě okamžitě tahala podrobnosti.

"V tý úplně poslední kabině, kde sexujou všichni? Tak to není moc novinka. Joo, vzpomenout si na svý zážitky tam..." zamumlala, čímž mi úplně srazila hřebínek. Už se chystala mi nějaké své zážitky připomenout, ale já ji rázným trhnutím ruky zastavila.

"Ježíši, Tesso. Nepotřebuju to znovu slyšet do detailů. Některý věci by sis vážně měla nechávat pro sebe," zamručela jsem a zatvářila jsem se znechuceně. 

Blondýnka se jen zazubila. "Tak fajn, kočko. A teď mi pověz, proč ses tolik zdržela?" zeptala xd a nacpala si do pusy velký kus krůtího sendviče. Doufala jsem, že nový drb ji zaměstná dostatečně, aby se nevyptávala. Jenže to se nestalo.

Jí se prostě nedalo lhát. Měla paměť větší než slon a dokud jste jí všechno neřekli, využila čehokoliv, aby to z vás dostala. Mučednicky jsou si povzdechla a zakousla jsem se do svého sendviče, na který mě úplně přešla chuť.

Zatímco jsem žvýkala, Tessa mě propalovala netrpělivým pohledem a čekala, co ze mě vypadne. "No tak co? Vyklop to, víš, že nemá cenu to přede mnou tutlat. Tak dělej, než po tobě hodím svůj oběd! Cos měla na práci, že ses nemohla na oběd dostavit včas?" zachrčela. Viditelně jí docházela trpělivost. To nebylo dobré znamení.

Otevřela jsem pusu a chystala se odpovědět, ale vzápětí vedle mě s prásknutím přistál tác s jídlem.

"Jo, co přesně tě zdrželo?" ozvalo se zvědavě vedle mě. Do tváří se mi okamžitě nahrnula krev.

Raději jsem se dívala do svého salátu a po kouskách ukusovala svůj sendvič, aby nebylo vidět, jak je mi trapně. Nováček si přisedl k našemu stolu a tvářil se, jako kdybychom se spolu bavili od malička.

"Hm? Nebo to mám tvé kamarádce říct já?" pobídl mě a s chutí se zakousl do krůtího sendviče. 

"Buď zticha!" osočila jsem se na něj vztekle a po očku jsem se podívala na svou kamarádku, která na nás pochybovačně hleděla a vypadalo to, že každou chvíli vrátí svůj oběd na talíř.

"Takže moje BFFka to teď táhne s tebou, jo? Tak to je gól, asi si to nechám vytetovat na zadek," sarkasticky prohlásila a zabodla do mě pichlavý pohled. Cítila jsem se pod jejím pohledem jako malá myška.

"Prosím tě, Tesso, nic nebylo. Tenhle idiot mi málem vlezl do sprchy a pak si ze mě utahoval, to bylo všechno," snažila jsem se ji uklidnit a přitom jsem hodila vzteklý pohled na Nováčka.

"To nemůžu popřít, ale netvrď mi tu, že by se ti nelíbila ta kurevská představa mít mě ve sprše," odtušil a ušklíbl se.

"Ty jsi fakt idiot," utrousila jsem a na oběd mě úplně přešla chuť. Bez dalšího slova jsem vstala od stolu, vzala jsem si své věci a odkráčela jsem z jídelny.

Co si o sobě sakra myslí? Že se usměje a každá mu padne k nohám? Chlapečku, asi ses přepočítal, ty nejsi nic pro mě, adresovala jsem mu v myšlenkách a zapadla jsem zpátky na záchody.

Naštěstí už tu bylo ticho. Vlezla jsem do nejbližší kabinky a než jsem si stihla sednout, všimla jsem si, že mi něco čvachtá pod nohama. Podívala jsem se dolů a dívala jsem se na rudou tekutinu, která byla po celé podlaze. Vylezla jsem ven, zanechávajíc za sebou rudé šlápoty. Ujišťovala jsem se, že tu jen někdo vylil barvu, když skončila výtvarka, ale ve skutečnosti jsem se jen snažila samu sebe přesvědčit, že to není krev. Nemohla být. Jak by taky mohla? Kde by se tu vzala? Jenže té krve stále přibývalo. A vytékala jen z jednoho místa. Z poslední kabinky. Tiše jsem se ke kabince přikradla, vzala jsem za kliku a školou se rozneslo mé vyděšené ječení.