Příliš drsná realita Petra Lexy

Příliš drsná realita...

Láska na první pohled...

S nesmírnými potížemi se pokusím pohnout zdřevěnělým krkem a narovnat hlavu na polštáři z té neuvěřitelné polohy. Jak jsem mohla takhle nemožně usnout?

Láska na první pohled...

Mou otupělou myslí znovu prošumí myšlenka, již jsem si uvědomila těsně po probuzení. Ale odkud se vzala...? Film, který se pokusím přehrát za zavřenými víčky, je exponovaný na přímém světle. Pokud se dá lidská hlava přirovnat k PC, moje okamžitá paměť je jaksi nefunkční. Vymazaná.

Navíc jsem si přeležela i pravou paži, nějak s ní nedokážu pohnout, mám ji buď úplně mrtvou, anebo někde zaklíněnou, případně obojí najednou!

Láska na první pohled...

Někdo to řekl. Ale kdo, proboha? Kdo by mi vykládal takové hlouposti, na které nevěřím?

Pak mi dojde, že se snažím vyluštit útržky snu, takže nad tím mávnu rukou, tedy pomyslně, pravičku stále necítím, a odklopím olověná a neohebná víčka. Celkově se cítím převalcováná, možná jsem usnula na poli a přejel po mně kombajn nebo tak něco, špatně se mi dýchá a duní mi v hlavě. Ranní slunce, které se mi opře do očí, mému somnambulnímu stavu nepřipadá, chvíli mžourám do zpola vyklopeného okna s odhrnutou záclonou i zelenooranžovou dekoračkou. Zapomněla jsem si večer zatáhnout žaluzie...!

Moment-vyklopeného...? Ve svém pokoji nemám vyklápěcí okno a vlastně ani žádné závěsy, natož tak pestrobarevné, papouščí barvy by byly moc i na Kačenu! Zbrkle rozlepím oči dokořán. Nejen okno, nepoznávám ani malbu stěn nad psacím stolkem a plakát s poloobnaženou Britney Spearce bych si nikdy na zeď nepřipíchla!!

S úlekem chci vyletět do sedu, leč brání mi v tom závaží, které lisuje mou pravou paži. Tohle je jak ve špatném filmu, nejspíš sci-fi. Sličná hrdinka se probudí v jiné dimenzi, případně o nějaký ten pátek mimo svou dobu, a než se rozkouká, z rohu pokoje se vyřítí obludy...

Volnou levačkou si pokusím paži osvobodit-a nemít v krku tak strašně sucho, až se mi jazyk přilepil na patro, nejspíš bych zařvala nahlas, protože to, co mi pravičku lisuje, není žádný stroj času nebo jiný vynález zkázy, nýbrž rameno úplně cizího kluka!!

Zírám na něho v největším tranzu. Kdo to je, proboha?! Ačkoli vidím pouze kousek pravé tváře, nelze si povšimnout zavřených očí které má orámované tmavými řasami a část brady s jednodenním strništěm z vousů, zbytek zakrývají jeho hnědočerné vlasy a nevypadá jako někdo, koho bych kdy předtím potkala-a to si jsem jistá, že tak výrazný typ bych rozhodně nepřehlédla!

Víc než jeho obličej přitahuje a děsí můj pohled jeho absolutní nahota. Leží částečně na boku, nohy porosté tmavými chloupky mírně pokrčené, do bronzova opálené kůže. Svou pravičku má ležérně přehozenou přes moje břicho.

Přes moje nahé břicho!! Přestože jsem ledabyle přikrytá zmačkanou tenoučkou pokrývkou, nemůže mi ujít že kromně levé ponožky na sobě také nemám vůbec nic!

Proč jsem s tím klukem v posteli? A nahá?!

Jedno vysvětlení se nabízí vyloženě samo, ale nemohu tomu uvěřit-tohle není můj styl, nikdy bych přece...takhle...a vůbec, o mé nevinnosti mě utvrzuje i skutečnost, že si na to nevzpomínám. Musí to být jen hloupý vtip!

Jak jsem se sem dostala...? Včera jsem přece slavila svoje sedmnáctiny na Smíchově, to ano, jenomže s Míšou, kámoškou, žádný kluk u toho nebyl, s žádným přece nechodím...!

S notným soustředěním co nejopatrněji a po malých kouskách vyprostím pravou ruku, dá to zabrat a trvá mi to dobře pět minut, než ji, celou zdřevěnělou a prolezlou mravenci, konejším ve své náruči jako malé dítě. Protahuji jeden prst po druhém, jsou moje, tak musí poslouchat!, a teprve když mravenčení odezní a já jsem opět pánem vlastní ruky, dalších pár nekonečných minut se co nejjemněji snažím vyklouznout z klukova objetí. Vysoukám se přitom z lůžka na koberec, ještě štěstí že má postel takřka uprostřed místnosti, tedy dostupnou z obou stran, neomezuje mě žádná stěna, a vleže na zemi se dalších pět minut vzpamatovávám a nabírám sil na další akci.

Tak jo pro dnešek konec. Ano, už se to začíná zamotávat, však ještě uvidíte. Voted+pěkný koment potěší. :)

Přes 660 slov Halleluja :)