Příliš drsná realita Petra Lexy

Příliš drsná realita...14

Ahoj lidi, 

chtěla bych vás znovu poprosit jestli byste můj příběh nezmínili ve svém příběhu, budu moc ráda :) a teď na příběh :)

A abych nezapomenula určitě se podívejte na Dia Katráková a na její příběh Me And You

Jsem z toho v šoku ještě po příchodu domů, ovšem tam na okamžik na Vandu a jí podobné lvice hájící své teritorium zuby nehty, díky dvojčatům zapomenu. Robert zaklesnutý u počítače je neškodný, je to ještě větší fanatik a nadšenec do kompů než táta, ovšem pohled na Kačenu, která dorazila ze školy v mém prakticky jediném značkovém tričku! Tak já si ho šetřím, chtěla jsem si ho vzít až ve čtvrtek pro vysvědčení, a ta malá můra v něm vyrazí ve všední den a bez dovolení!!

Na okamžik zapomenu, že bych se coby případná budoucí matka neměla rozčilovat, a vypěním: "Kdo ti dovolil nosit moje věci?!"

Káča si se zalíbením změří svou siuletu z profilu v odrazu zrcadla, přejede dlaněmi obliny svých ňader a prohlásí nevzrušeně: "Vždyť ho nenosíš a na to, aby se válelo ve skříni, je ho škoda. Beztak sluší víc mně."

Nad její drzostí zůstává rozum stát! "Na to jsi přišla jak?"

"Vidím, ne? Mám větší prsa a to tě pěkně štve...!"

"A víš co štve tebe? Že si půjdeš pro vysvědčení s monoklem!" ujistím sestru a vrhnu se na ni, abych z ní tričko vlastnoručne servala. Pár nití při tom boji sice zapraská, ale přetáhnu jí ho přes hlavu, i když kolem sebe kope a mlátí jako splašená kobyla. Zůstane jen v podprsence, kterou navzdory svému věku potřebuje o číslo větší než já v sedmnácti! Vycítí mou slabinu, protože si upraví rozcuchané vlasy, vypne hrudník a prohlásí:

"Štve tě to, co? Kvůli tomu nemáš kluka, taky kdo by chtěl takovou plošinu! Zůstaneš panna nadosmrti!"

Naštěstí mám tolik rozumu, abych ji netrumfla. Pohrdavě se ušklíbnu a vybojované tričko si uklidím do skříně. To tak, svěřit se Káče vyjde nastejno, jak kdybych to vyhlásila městským rozhlasem! Buď by mě rovnou práskla našim, anebo by si to vychutnala a drtila mě vydíráním.

"Která má větší kozy! Pff! Vaše starosti bych chtěl mít," ujistí nás Robík, aniž by zvedl oči od počítačové střílečky.

"Moje starosti si nepřej," ušklíbnu se. Být nejstarším ze tří sourozenců je nad lidské síly! Už abych odjela na tábor a zbavila se těch parchantů! Pravda, tam budou jiní, ale... Nevěřím, že by mohli být horší než ti dva skřeti doma!

To ještě neví co jí čeká :D

A za chvíli tu budete mít Petra a budete ho mít až nad hlavou :D (teda doufám :D )

Tak jo pro dnešek konec :) doufám že se díl líbí a zítra bude určitě nový :) jsem ráda že vás to baví :) VOTED+ pěkný koment potěší