Příliš drsná realita Petra Lexy

Příliš drsná realita...12

Ahoj lidi, 

je neskutečné co jste udělali s minulým dílem a moc vám za to děkuji :) předem bych chtěla poprosit vás co taky píšete, jestli byste nezmínili můj příběh. Hrozně by mě to potěšilo :)

Tak jo a teď na příběh :)

Kdo by se mohl pod šifrou skrývat? Ten...černovlasej?!

Nebo spíš skin s tetováním? Barová stolička mi připadá podezřele vratká, Honza mě musí přidržet. Aby se ti nesplašilo sedlo, směje se, až se vytetovaný obrázek křiví...

Honza?! Rychle zkontroluji klávesy mobilu, ovšem rozložení písmenek na jednotlivá tlačítka se jaksi neshoduje ani v jednom. Pokud byl skin Honza, Q4QAT musí být zakódovaným jménem někoho jiného, možná černovlasýho. Neváhám vypsat si na papír všechny možnost: PQRS7- GHI4- PQRS8, ABC2- TUV8, abych do zblbnutí zkoušela šechny možné varianty. Dokonce si k tomu přinesu i kalendář a sjíždím všechna v něm zapsaná chlapecká jména! Moudrá z toho nejsem , žádné normální mi nevychází, Kamil je out, Ptáček nepasuje ani počtem písmen, navíc jméno na vizitce patrně patří klukovu otci, nemusí se jmenovat po něm , a pak, kde je řečeno, že jsem se při zadání nesekla nejen mimo písmeno, ale i mimo správnou klávesu? Zkoušet možnosti ještě s písmeny okolních kláves nemá cenu, mohla bych tak projet celou abecedu a měla bych vystaráno do důchodu.

Kdyby nešlo o mně, musela bych se smát. Přišla jsem o panenství možná s někým kdo se jmenuje Q4QAT. To je tedy pokrok v našem pátrání, fakt!

Se šifrou se svěřím i Míše, ale ačkoli se ji snažíme dekódovat přes celý uhozený film Policajt ze školky, který nám  naše třídní pustí na videu a má radost, jaký pěkný vtip se jí povedl, když jsme budoucí učitelky v mateřinkách, kamarádčin ostrovtip je na ni také krátký.

"Kdo ví, cos tam namatlala," vzdá nakonec snahu.

"Aspoň číslice jsi mohla napsat všechny!"

"Dík za radu. Příště se podle ní zařídím," ušklíbnu se.

V deset hodin se učitelce omluvíme, musíme si obě vyřídit potvrzení o naší zdravotní způsobilosti, a třídní kupodivu nic nenamítá. Čekárna u doktorky je poloprázdná, takhle před prázdninami zřejmě nikdo nesimuluje, tudíž už v jedenáct jsme zase zpátky na sluncem rozpálené ulici každá s razítkem v kapse a já navíc i po výtěru.

"Myslíš, že na ten tábor můžu jet...?" pochybuji váhavě.

"Proč ne? Máš papír, že jsi zdravá, tedy až na tu hlavu, ale ta ti snad překážet při výkonu povinností nebude."

Nepřidám se k jejímu vtipkování, zůstanu vážná. "Jenže... co když zdravá nejsem? Můžu vůbec mezi lidi?"

"Doktorka ti potvrdila-"

"Ale jak to ona může vědět?" skočím jí do řeči. "V krku ani na průduškách nic nemám, stejně jako ten nechutnej výtěr nemůže ni odhalit. Na pohled jsem v pořádku."

Konečně pochopí, jak to vlastně myslím. "No jo," zadumá se, chvíli mlčky přemýšlí, načež do mě drcne: "O důvod víc, proč si musíš s tím debilem promluvit! Zjistíš tak, jestli je zdravej. Pokud jo, nemohla jsi nic chytit, ne? Krom mimča..." Všimne si mého výrazu, takže rychle dodá: "Ale to taky není vůbec jistý! Tohle začni řešit, až jestli nedostaneš menses, protože dva dny po oplodnění...ehm, po případným oplodnění, je to o ničem."

"Děkuju," ušklíbnu se kysele. "To jako mám napochodovat k jejich bytu, zazvonit a zeptat se, jestli se, čirou náhodou, neléčí na kožním?! Přijde ti tonormální?!"

"Ne," ujistí mě.

"Tak vidíš!"

"Jenže normálně se lidi o tyhle věci zajímají před tím, něž se spolu vyspí. Ty jsi to přehodila," vzdychla.(žádné dvojsmysly :D )

Na tohle nemám co namítnout, z hluboka si povzdychnu.

"Já bych tam šla místo tebe, jenže musím být v poledne doma, máma si vzala půl dne volno, pojedeme spolu nakoupit ještě nějaké věci na tábor, chápeš... Musíš jít sama."

"To je blbý..."

Tak jo pro dnešek konec. Ano vím že je to krátký, ale včera jsem se celkem posunula v příběhu tak to snad vadit nebude :) Příštím díle se to víc zamotá :) Tak jo ahóóój :)