"Krávo!" blýská po mně se supěním očima. "Na ty tvý romantický slinty nejsem zvědavá! S tím blábolem bys uspěla leda v časopisu Trnky-Brnky, nikde jinde ti to nesežerou!"
"Spát!" zavelí táta navzdory osmé hodině večerní. "A obě. Nemůžeš mít rozum, když jsi starší, Mariano?!"
"Ne, dokud budu muset sdílet pár metrů čtverečních společně s těmi..." podstatné jméno spolknu, vykoledovala bych si jím jen pokračování rodičovských domluv. "A ten pokoj na půdě si zařídím hned o prázdninách a budu tam spát aspoň přes léto, když tam není topení!"
"Už aby to bylo!" přeje si Káča.
Pevně si umíním, že hned po táboře začnu pracovat na realizaci svého plánu. Uložím se do své postele, obrátím se zády do pokoje, jen tak si mohu dopřát minimum soukromí, a než moje víčka obtěžká spánek, poněkud kysele dám Kačeně za pravdu. Takhle to opravdu nefunguje , alespoň ne v mém případě! To, co jsem psala v povídce, byly moje naivní touhy a ještě naivnější sny a představy, že přesně takhle to jednou, až potkám lásku s velkým L, prožiju! A zatím?! Je mi sedmnáct, nikdy jsem s nikým nechodila, líbala se tak akorát na rozlučce s devítkou a kluk, který se tolik líbil mně i Míše, až jsme takřka detektivním způsobem zjistily jeho telefonní číslo, neustále ho prozváněly a bombardovaly esemeskami, že se nám vyhýbal, si na nás posléze počkal a dost důrazně nás požádal, abychom mu daly pokoj, protože je zadaný a ani o jednu, ani o druhou nemá zájem! Ke všemu kecal, naše sledování samozřejmě pokračovalo, byť už ne tak okatým způsobem. Žádnou holku neměl, s žádnou nechodil, prostě se nás chtěl jen zbavit! Ačkoli jsme se stále snažily nenápadně ho potkávat, pomáhaly náhodám, letos v dubnu se ten bídák dal dohromady s jednou nanynkou z gymplu. A s tou svou šeredkou je dodnes.
Ti dva to svoje poprvé možná prožili právě takhle romanticky. Já takové štěstí neměla.
HRA NA DETEKTIVA
Poslední školní týden se už neučí, známky jsou uzavřené a dopolední vyučování se pouze zabíjí nejrůznějšími způsoby, přičemž odpoledky automaticky odpadají. Pondělní dopoledne například burzou učebnic, která probíhá v aule školy.
Dovleču na ni ranec svých knížek, strčím je na hromádku vedle Petřiných i s papírky, na nichž mám napsané ceny, a požádám spolužačku, ať je střelí prvnímu zájemci.
"Nechceš nějak moc za takový salátovky?" podivuje se.
"Náhodou, prodávám za polovic, než jsem vloni koupila!"
"To já je mám jak nový," chlubí se. "Prostě umím s knížkama zacházet..."
Tak jo pro dnešek konec. Moc se omlouvám, ale dneska nemám moc času. Tak snad někdy jindy :)
ČTEŠ
Příliš drsná realita Petra Lexy
FanfictionMariana. Obyčejná dívka, jako každá jiná. Má nejlepší kamarádku, které věří. Co se ale stane na oslavě jejích 17 narozenin? Láska na první pohled? Existuje vůbec v této větě aspoň kousek pravdy? To a ještě mnohem více v tomto příběhu...
