Příliš drsná realita Petra Lexy

Příliš drsná realita...7

Ahoj lidi, tak jsem se rozhodla vám napsat další díl, tak jo jdeme na to :)

"Sem ji měla radši sežrat, kdybych tohle věděla!"

"No tak, Kačko," bere mamka ségru smířlivě za ramena a odvádí ji k mé hromádce, kterou je třeba naložit na přistavený žebřiňák. "Nezabije tě, když pro sestru pohneš prstem. Ať už je to k narozeninám, nebo jen tak."

A to si Míša stěžuje, že je jedináček! Mileráda bych jí naše dvojčátka přenechala. Nebo aspoň půjčila na pár dní. 

Společnými silami a za vzájemných hádek zahradu dohrabeme, seno naložíme a poté, co si ho ten chlápek odveze, se celí uvaření, zničení a zpocení soukáme do vozu. Některé moje pohyby jsou stále ještě strojové, při nastupováni lezu do auta tak prkenně, až se břinknu hlavou o sloupek dveří. Kačena se mi nepokrytě směje, ve mně však tenhle neopatrný pohyb vyvolá pocit déjávu.

 Drápu se na zadní sedadlo. automobil je nějak moc plný, je v něm pár cizích lidí, musím si někomu sodnout na klín, přičemž se bouchnu čelem o střechu. Hrozně se tomu smějeme, auto drkotá po dlažbě a mě něco lechtá na tváři i  na krku...

Je to jen prchavá vzpomínka, vlastně její zlomek, ať se snažím, jak chci, víc si nevybavím. Už je mi jasné, jak jsem se do toho zatraceného bytu vlastně dostala! Kdyby mi to někdo řekl, neuvěřím. Jak jsem si mohla sednout s cizími lidmi do vozu?! Zazdila jsem základní pravidla opatrnosti!!!

Mořím paměť po celou cestu domů i pak, když záměrně čekám, než se ostatní členové rodiny osprchují, nic víc však s té prázdné koule sedící mi na krku nedostanu. Jakmile se uvolní koupelna, napustím si vanu, přidám relaxační sůl a naložím se do vody, abych ze sebe smyla pot i zbytky krve, co mi udělal šmouhu na kalhotkách. A taky ze sebe dostala doteky, které si nepamatuji...

Hlavu si vymývat nemusím, tu až na pár útržků jako ze špatného filmu, čistou mám.

Suchý rohlík a čaj, moje první jídlo pro čtyřiadvaceti hodinách, rozhozený žaludek nepodráždí.

"Ty jsi byla opravdu opilá, Mariano?" osloví mne mamka, trávicí nedělní večer žehlením.

Přestanu tupě civět do blba."Co...? No...já....Trošku jsme s Míšou slavily, ale přísahám že si nepamatuju, že bych moc pila."

"To je dobře," oddechne si mamka. "Někdy stačí maličko a když to nesedne, je zle. Není nic horšího než opilé holky."

"Leda opilej kluk," pokusím se o vtip, ovšem mamka je jiného názoru: "U těch se to přece jen snese lépe než u děvčat. A pak, alkohol odbourává zábrany- a klukům se krom nějaké té ostudy nebo v nejhorším případě otrava alkoholem víc stát nemůže. Holka je mnohem zranitelnější."

Klouby na palci mi zblednou, jak křečovitě tisknu ouško hrníčku. "Jak to myslíš...?"

"Kluk neotěhotní, to jste se v biologii neučili?"

"Mami!" ohradím se rozpačitě a cítím, jak se mi hrne krev do obličeje. Téma sexu sice není v naší rodině tabu, nicméně je rozdíl bavit se o něm čistě teoreticky, než když se jedná o moje vlastní tělo!

"Učili, ale-"

Tak jo, pro dnešek konec doufám že se vám knížka zatím líbí, pokud ano, dejte VOTED+pěkný komentář no a mějte se hezky a ahóóój :)