Příliš drsná realita Petra Lexy

Příliš drsná realita...28

Ahoj lidi, moc se omlouvám že jsem včera nenapsala nový díl :) mám prázdniny takže budu se snažit vydávat denně, ale nic neslibuju :) tak jo nebudu to zdržovat a jdeme na to :)

ANDĚLÉ NOCI

Za Pirátem dávno zaklapnou dveře a já stále dřepím nahoře a z očí mi koulí slzy velikosti hrachových kuliček.

Ve stejné pozici mě zastihne asi o hodinu později Míša, jen s tím rozdílem,  že už jsem vybrečela veškeré zásoby a díky tmě, která v chatičce panuje, to na mně ani nepozná.

Nasouká se do tepláků a mele přitom celou dobu, jaká bude noční hra bomba, děti musí projít vytyčenou trasou a ještě splnit nějaké úkoly...

,,Co je, tys usnula?" všimne si, že její vyprávění zůstává bez odezvy. ,,Bylas za tím Michalem?"

,,Dej mi pokoj, nebudu hrát."

,,Co blázníš?" podivuje se. ,,Stalo se něco?"

Užuž jí chci vypovědět, jaké potupy se mi dostalo, tentokrát se cítím snad hůř než před týdnem, když jsem se vzbudila s cizím klukem v cizím bytě, jenže Míša, aniž by čekala na mou odpověď, dodá: ,,Budu ve stejné skupině s Kubou, no není to ohromný?"

,,Jo, super," ujistím ji a veškerá chuť svěřovat se jí se svým trápením mě zase hodně rychle přejde. Pouze se opatrně zeptám: ,,co o mně kluci říkali...? Nebo holky?" 

,,Který?"

,,Všichni!" odseknu netrpělivě.

,,Já nevím, nic," pokrčí rameny. ,,Akorát Michal říkal, abys za ním přišla, no a Kryštof se nabízel, že by mohla být ve skupině s ním, jinak o tobě nikdo nemluvil. Hihi, Simona z jeho nápadu nadšená nebyla, chce ho pro sebe. No nic, já běžím. V jídelně máme sraz hned po večerce, děcka už jsou v chatkách..."

Nočním tichem se rozlétne melancholické melodie, kterou stejně jako včera vyloudí Michal svou trumpetou.

,,Pohni kostrou, Majo!" honí mě Míša.

,,Není mi dobře, nikam nejdu."

,,Škoda, o hodně přijdeš," ujistí mě a letí.

Poslouchám táhlé troubení večerky, pak zvuky nadcházející noci, poněkud strašidelné škrábání větví o střechu chatičky a připadám si v té kráse červencové noci jako ten největší a nejodepsanější ubožák na celém světě.

Nevím, jak dlouho může trvat porada vedoucích, které se určitě účastní Pirát a jeho kumpáni, nechám jim pro jistotu dost času, teprve pak si natáhnu džínsy, tričko vyměním za červenočernou mikinu. kterou jsem si vyfackovala od Káči, nazuji si botasky a vytratím se do noci. Tábor obejdu po venkovním okruhu, nechci aby na mě narazila hlídka nebo někdo z vedoucích, připlížím se k hlavní budově a teprve když si jsem jistá, že je Michal ve svém kanclu sám, zaklepu na oprýskané dveře.

,,Už je ti líp? No sláva," přivítá mě se zazubením. Míša mě pravděpodobně omluvila...! ,,Sedni si, hned ti vysvětlím-"

,,Nebudu hrát žádnou hru," přeruším ho. ,,Přišla jsem vám říct, že tady končím, ráno jedu domů."

Michal na mě chvíli nechápavě zíra, pak, když mu to celé dojde, se zamračí: ,,Podívej, holčičko, pokud vím, podepsala jsi smlouvu na dva týdny, takže se prostě nemůžeš po dvou dnech sbalit a vyletět odtud jako z holubníku. Věra i Franta tě chválí, že jsi šikovná... Jestliže se nechceš zapojovat do táborového života, samozřejmě nemusíš. Myslel jsem, že by to pro tebe bylo zpestření k těm knedlíkům a bramborům, ale když nemáš zájem, nikdo tě nebude nutit, to je jasné. Každopádně svou práci v kuchyni musíš dovést do konce."

S tím balvanem nehnu! Ve snaze zachovat si svou tvář pohodím rameny, jako že no a co, a vyjedu z jeho kanceláře jako namydlený blesk. To je v háji, zůstanu v tomhle vězení trčet dalších dvanáct dní!! Jak je přežiju, to tedy fakt nevím. Teď už mě neutěšujě vidina brzkého odjezdu Piráta, Dejva a Martina. Oni sice vypadnou a já tomu budu ráda, jenže to, co o mně Petr řekl či neřekl Pippovi a ten zase Vandě, která si přidala, nijak neodčiním, nezbavím se pomluv, stejně jako se člověk nedokáže zbavit svého stínu.

Tak jo pro dnešek konec :) doufám že se díl líbil :) pokud ano, nezapomeň dát VOTE+pěkný koment :) vidím že asi další díl bude už i poslední :) no, ale nevadí :) budu psát i další příběh :) tak jo, já se s váma loučím a ahóóój :)