Příliš drsná realita Petra Lexy

Příliš drsná realita...20

Ahoj lidi, tak tu máme nový díl :)

Odevzdaně hodím krosnu na záda a vydám se za Míšiným batohem, pod nímž krátkém nožičky jenom kmitají. Vedoucí i všichni instruktoři se sice na tábor musí dostavit den přede, o tom nepochybuji, ovšem v jinou dobu, než kdy se tam plahočíme my dvě! Kamarádčin optimismus je nezdolný, ačkoli musí trpět víc něž já, je menší a bágl má větší a těžší, vydrží mlít celou cestu, pusa se nezastaví! "Už tam skoro jsme," ujišťuje mě co pět minut, tudíž jí to brzy přestanu věřit, a když se před námi asi po hodině vysilujícího pochodu les rozestoupí a dopřeje nám výhled na paseku s jednou zděnou budovou a spoustu malých dřevěných chatek rozestavěných v půlkruzích před jejím čelem, připadám si skoro jako ve snách!

LETNÍ TÁBOR VYSOKÁ, hlásají písmena vyřezaná do cedulky na pestrobarevné totemu střežícím bránu tábora.

"A jsme tu," oznámí mi nadšeně.

"Skoro jsem si myslela, že sis Vysokou vymyslela," svěřím se jí, leč ona to vezme za dobrý vtip a báječně se baví. Na nádvoří tábora doslova doutíká, odhodí svůj megabatoh vedle stožáru na vlajku a peláší přímo do dokořán otevřených dveří zděné budovy, v níž správně tuším stan hlavního vedoucího plus moje budoucí působiště- kuchyni s jídelnou.

Vejdu dovnitř teprve pár minut po ní, nejsem takový nadšenec, a pak, na rozdíl od ní tu nikoho neznám...!

Tahle maličkost se záhy ukáže zcela neškodnou, než stačím vespolek ozdravit lidičky uvnitř, už se ke mně hrne habán v zálesácké košili a se statsonem na hlavě.

"Ty jsi Maja?" informuje se pro formu a jakmile přikývnu, třese mi pravicí, div mi ji nevytrhne z ramenního kloubu. "Vítej mezi námi. Franta, vedoucí kuchyně, přijede až zítra, Věra, kuchařka, taky. S vedoucími a instruktory tě seznámí Míša, ta se tu dobře vyzná. Bydlet můžeš s holkama v chatičce, předpokládám, že o samotnou komůrku tady v budově nestojíš, co?"

Nad ubytováním jsem vlastně nikdy nepřemýšlela, tak nějak jsem brala samosebou, že budeme bydlet s Míšou.

"Ano...Totiž ne. Tedy, jako že jo..."

Moje blekotání pány a slečny vedoucí pobaví, chlapík v klobouku vypadá nerozhodně. "Tak jo, nebo ne?"

"Chci spát s Míšou," odvětím tedy srozumitelně. Ani touhle odpovědí si moc nepolepším, protože jakýsi kluk ihned smečuje: "Jste spolu tak daleko? Super! Může se přidat? Dvě plus jeden, ideální kombinace..."

"To je Kryštof, vtipnej jako vždycky," pomůže mi Míša z rozpaků. "Co matura, udělals jsi?"

"Máček," holedbá se bohatýrsky.

"No, aby to nebylo za šestnáct," tipuje Míša.

"Dovol?" ohradí se. "Za čtrnáct. Tak jsem dobrej..."

Ke smíchu se přidám také, ten kluk je fakt éro.

"Není důležitý vyhrát a být nejlepší, ale zúčastnit se. Ostatně, to je heslo celýho tábora, ne?" hájí se Kryštof.

Prvotní nejistota brzy opadne, seznámím se i s dalšími členy: Jardou, studentem tělovýchovně fakulty, Pepanem i jeho ženou Ivetou, také s Luckou, která studuje pedák, a nakonec i se Simonou, která chodí na gympl a je jen o rok výše než my dvě.

"Kdo je ten poděs s kloboukem?" šeptnu Míše pro úplnost.

Kámošce málem zaskočí. "Přece Michal! Hlavní vedoucí."

Tak jo pro dnešek konec. Jak tak počítám, tak to vypadá ještě tak na těch dvacet kapitol. Jsme tak v polovině. Ano, vím krátký díl, ale dneska nemám moc času :( Snad nevadí, zítra bude delší :) Pokud překonáme hranici 250 VOTE a 1500 přečtení napíšu 2 kapitoly a vydám je v jeden den a každá bude mít 2 000 slov :) Jinak všimla jsem si že jsem vždycky psala ať dáte VOTED a ne VOTE :D Takže jestli se díl líbil nezapomeňte dát VOTE+ pěkný koment a děkuji za 1,100 přečtení. Stoupá to celkem hodně rychle, na to že tu není zatím Petr :) Do komentu napište jak to asi celý dopadne a co si o tom všem myslíte a jestli chcete i další příběhy :) Já se s vámá loučím, protože stejně tohle nikdo nečte :D a ahóóój :)