Příliš drsná realita Petra Lexy

Příliš drsná realita...8

Ahoj lidi, moc mě to mrzí, ale musím dělat si dneska hodně věcí do školy tak tento díl nebude tak dlouhý jak jsem si představovala :( no snad vám to bude stačit :)

"Jsem ráda, že se tě to netýká," pochválí mě, přičemž si vůbec neuvědomuje, do jakého trapasu mě tím dostává! "Že nejsi tak hloupá, aby sis tahle rizika neuvědomovala."

"No...," rychle dopiji čaj na jeden zátah a klidím se.

"Jsem ospalá, jdu spát, Dobrou noc, mami."

S tátou se rozloučím podobně, pouze s tím rozdílem, že za ním strčím hlavu do obýváku, kde sleduje televizní noviny.

"Ať tě blechy štípou celou noc," doplní dětskou říkačku. 

Dnes však nemám náladu na vtipkování, mámina slova mě zasáhla na citlivém místě. Ke všemu mi tak věří...!

Dveře do děcáku jsou pootevřené, slyším Kačku, jak cosi Robovi nahlas něco předčítá. Patrně ji zaujala nějaká knížka natolik, že se chce se zážitky rozdělit se svým pokrevním bratrem.

"Všechny svíčky rozestavěné na rohové vaně s vířívkou, po zemi i po policích, osvětlují koupelnu měkkým mihotavým světlem. V jeho záři je Danielova tvář ještě krásnější než obyčejně! Přistoupí až ke mně, aby mě jemně políbil. Opravdu to chceš, lásko? , zeptá se mě něžně. Ano, chci. Moc tě miluji a chci, abys byl mým prvním-a také posledním, protože bych si ze všeho nejvíc přála, aby nám to spolu vydrželo napořád...To ti slibuji, řekne Dan pevně, znovu mě políbí a za tónů vemlouvavé hudby mi rozepne podprsenku..."

Víc přečíst nestačí, protože to už v jejím přednesu neomylně poznám svou rozepsanou povídku, vtrhnu do pokoje a jdu po tom spratkovi podobna smršti: "Kdo ti dovolil hrabat se v mých věcech?! Dej to sem! Slyšíš?! Zabiju tě!"

"Opravdu to chceš, lásko?" paroduje vysokým hláskem větu z mého dílka, mrštně přede mnou uskakuje a když už ji skoro mám, papír s textem dá Robčovi. Patrně myslí, že mi víc záleží na povídce než na ní, ale to se plete! Zfackuji ji na tři doby, než se stačí nadechnout, dostane z každé strany jednu, až to hlasitě mlaskne a Robert se může uřehtat! Káča mi chce facky samozřejmě vrátit, takže je z toho bitka jako za starých časů. Ječíme jedna přes druhou, Robo skanduje jako při utkání boxu, nestačím si všimnout, které z nás fandí, ale předpokládám, že jako obyčejně svému dvojčeti, byť ten smrad není v právu. Rveme se pěstmi i nehty, čapnu ji za tu blond hřívu a kdyby nás tatík, přilákaný naším řevem, od sebe neroztrhl, možná by o svou chloubu přišla.

"Ještě jednou se dotkni mých věcí a oškubu tě jak kuře!"

Tak jo pro dnešek konec. Doufám že se vám příběh líbí, pokud ano nezapomeňte dát Voted a zanechte hezký koment ahóóój