Příliš drsná realita Petra Lexy

Příliš drsná realita....25

Ahoj lidi, tak jsem zpět a se mnou i nový díl :) doufám že se bude líbit :) tak jo, nebudu to dál okecávat a jdeme na to :)

Lehnout do rakve a přibouchnout víko!

,,Copak ta cibule pořád tolik čpí?" podivuje se Věra, která si během doby, kdy vydávám svačinu, připravuje suroviny na večerní rizoto.

Popotáhnu a otřu si oči hřbetem ruky. ,,Pořád."

Potřebovala bych si zalézt někam do kouta a vybrečet se, dostat se z toho, jenomže tolik štěstí prostě nemám! 

,,Uhni a radši omyj rajčata, už dochází," vysvobodí mě a já jí mileráda výdejové okénko přenechám. Před zraky táborníků bych totiž těžko svůj stav mohla svést na cibuli! 

    Ten kluk je mnohem horší, než jsem si myslela...! Libovej frajer, který holky jen zneužívá a ponižuje...! Samozřejmě lhal, nevěřím mu, že bych já se svými minimálními erotickými zkušenostmi mohla svést takového suveréna!

Vymaním se Honzovým chapadlům a napochoduji si to rovno před kluka s černohnědými vlasy. Ahoj, přišels mi poblahopřát? Jeho oči si mě změří od hlavy k patě. Pro začátek si můžeme zatancovat, prohodí s úsměvem, pak se uvidí....

Opláchnu vodou rajčata a narovnám je na velkou mísu, aby si je děti mohly brát ke svým rohlíkům a sýrům. No, nejspíš jsem ho oslovila první, hm.... Ale jinak....! Nic víc. Pravda, do toho vozu jsem šla dobrovolně, v letmých záblescích si vzpomenu na Honzu, kterému se nějak nelíbila přízeň, kterou jsem začala věnovat někomu jinému, vlastně jsem tam utíkala, pelášili jsme všichni a řehtali se u toho, seděla jsem Pirátovi na klíně a líbala se s ním....

Dokonce mám takový dojem, že první polibek vyšel z mé vlastní iniciativy....

Kruci! Pořád to neznamená, že mě nedostal násilím. Sama bych přece nemohla!! Anebo.... Skutečnost, že mám v mobilu uložené jeho číslo, byť poněkud zmateným způsobem, také zrovna nesvědčí o jeho násilnických sklonech! Těžko by mi dal svůj telefon, kdyby mě přefikl polomrtvou.

Je to všechno nějak zamotané! Nepomůže mi ani Míša, která za mnou zaběhne až do kuchyně, aby mi vzrušeně pošeptala: ,,Je tu ten kluk s černohnědými vlasy! Víš to?! Pippův kámoš! Pojď se na něj podívat, jestli je to ten hajzl, kterej-"

,,Já... už jsem ho viděla. Je to on."

,,Fakt? No to je super! Aspoň ho nemusíš hledat! Taková náhoda, že přijel ještě s kámoši navštívit Pippa. Musíš si s ním promluvit, Majo.

,,O čem?"

Kámoška se zatváří překvapeně. ,,No, říct mu od plic, co si o něm myslíš! Že by ti měl poděkovat, protože kdybys ho hned v neděli ráno udala, šel by bručet natrvdo!"

Ušklíbnu se. ,,Jo, tohle..."

,,Je fakt hezkej," přizná mu body. ,,Ale to ho neomlouvá! Spíš naopak. Zneužívá svého vzhledu. A ty.... Prosím tě, čeho se bojíš? Jestli chceš, promluvím si s ním já. Nebo to řeknu ostatním a-"

,,Ne!" vyjeknu, až se po náš Věra otočí. ,,Tohle je moje věc, rozumíš? Ty se do toho nepleť. Přísahalas!"

,,Dovol," ohradí se dotčeně. ,,Chtěla jsem ti jen pomoct."

Dívám se za ní, jak uraženě odchází, a mám na sebe tím větší vztek. Všechno jsem podělala a ještě se kvůli tomu kreténovi pohádám s nejlepší kamarádkou! :( )tento pocit znám :/ jinak u této pár slov jsem se rozbrečela :) )

Dobu do přípravy večeře strávím schovaná v chatce. Holky se věnují svým oddílům, mám krásný klid a nepřepokládám, že bych zrovna tady mohla Piráta potkat, ti tři se jistě skrývají noční bojovku. Ach jo, proč je to tak zamotané!!

Pekáče rizota se zapékají samy, z vlastní iniciativy krájím rajčata na rajčatový salát, jen abych nemusela opustit bezpečný azyl kuchyně. To jsem to dopracovala, usoudím v duchu. Mamka by se nestačila divit!!

,,Co je s tebou?" popichuje Věra. ,,Jsi jak přešla mrazem."

Pohodím hlavou. Výřečná také nejsem!

Poté, co nakrmíme rizotem všechny velké i malé hladovce a umyjeme haldy talířů, salátových mističek i příborů, se radši dobrovolně pustím do drbání obrovských pekáčů, jen abych nemusela odnést tři porce do jídelny!

,,Vždyť jsi ještě nejedla," uvědomí si Franta, kterému je Věra narovná na tác. ,,Přihoď si sem svůj a vezmi jim to tam ty, navečeříš se s nimi."

,,Ani za nic!" vyhrknu rychle. ,,Já.... ještě nemám hlad, sním si to později..."

Věra s úsměvem zavrtí hlavou. ,,Kdo by do Máji řekl, že je tak pracovitá, co? To bude chtít prémie, Fanouši...."

Franta odnese jídlo sám a po návratu mi hodí jednu ruskou zmrzlinu se slovy: ,,Po tomhle bych se utloukl."

,,Ale... já..."

,,To je ta prémie," vysvětlí mi Věra a dál notuje písničku o třešních, které zrály tam u tý bílý skály.

,,Tak... děkuju."

Tak jo pro dnešek konec :) doufám že se vám díl líbil :) pokud ano nezapomeň dát VOTE+pěkný koment :) já se s váma loučím a ahóóój :)