Příliš drsná realita Petra Lexy

Příliš drsná realita...11

Ahoj lidi, tak tu máme další díl :).

Cítím, jak se mi ježí všechny chloupky a zcela rozteklou zmrzlinu už nejsem schopna ani dojíst. "Co mám dělat...?!"

"Najít toho hajzla a udat ho za znásilnění!"

"Ty jsi dobrá," odfrknu. "Nepamatuju si, co se mnou vlastně dělal, natož abych znala jeho jméno nebo příjmení!"

"Hm, to je blbý," uzná. "Fakt si nic nevybavuješ?"

"Ne," odseknu nedůtklivě. "Akorát ten byt, kde jsem se probudila, ale to až ráno. Byl to šok, vzbudit se v cizím-"

"No vidíš!" zajásá. "A našla bys ho?"

"Byt? Jo, aspoň myslím..."

"Dobrá výchozí pozice, ne? Máme čím začít. Detektivní kancelář Mišiana opět v akci," zazubí se. "Nebo už jsi zapomněla, jak jsme v tomhle dobré?"

Pousměji se. "Míša a Mariana, dvě agentky, to už tu jednou bylo...A jak to dopadlo, jen si vzpomeň!"

"Protože Lukáš byl blbec," mávne rukou. "Ale úspěchy jsme měly, to nepopřeš. Jdeme hledat byt."

Zaváhám: "Teď hned?"

"Víš o příhodnější chvíli? Nikdo si nevšimne, že chybíme. Burza trvá až do oběda, celá škola v pohybu..."

Usoudím, že má pravdu, takže se opatrně vyplížeme z úkryytu, kelímky od zmrzliny vyhodíme do koše a vezmeme roha. Ostatně, cestou na zastávku MHD potkáme víc  lidí ze třídy, co se rozhodli strávit pondělní dopoledne užitečněji.

Kdo se bojí, nesmí do lesa. My míříme na sídliště na západním konci města a nemohu říct, že bych se nebála! Co když dům nenajdeme? A ještě hůř- co když ho najdeme?!

"To se uvidí," povzbuzuje mě kámoška. "Další plán vymyslíme přímo tam. Primární úkol je místo objevit."

Dostat se na sídliště není problém, vyznat se v labyrintu panelových mohyl je sice náročnější, ale jsme šikulky, ulici s názvem Žabovřeská  posléze objevíme. Nejtěžší je ovšem najít ten správný panelák! Přestože od mého úprku  uplynulo sotva dvacet osm hodin, nevybavuji si, ze kterého domu, natož vchodu jsem vlastně  vyběhla! Všechny bloky jsou navlas stejné, nikde žádný záchytný bod, podle teprve o tři bloky se orientovala... Cestu jsem začala hlídat teprve o tři bloky dál! Nezbyde nám než prolézt všechny vchody domů, které stojí v inkriminovaných místech, a doufat, že ten správný nepřijde na řadu až coby úplně poslední! Do některých se nedostaneme, nezbývá nám než pročítat jména na zvoncích.

Ten pravý vchod je otevřený. "Tady!" vyhrknu při pohledu na počmárané výtahové dveře a ztiším hlas. Skutečně jsme na místě, vizitka KAMIL PTÁČEK nás o tom jasně přesvědčí.

Na to, abych u správných dveřích jednoduše zazvonila, nemám, tudíž rychle vyběhneme, vchodové dveře necháme otevřené dokořán a ukryjeme se za jeden z okrasných keřů, jimiž jsou chodníky na sídlišti lemované. Máme odtud krásný výhled nejen na vchod, ale i výtahové dveře. Ty od bytu jsou za rohem, vidět je nemůžeme, což ovšem nevadí. Přízemní byt je pouze jeden, tudíž jedině jeho obyvatelé nepoužijí výtahovou kabinku, ani se nebudou pachtit nahoru po schodech!

Osmipatrový panelák po třech bytech na patře představuje menší mraveniště, neustále se někdo courá ven a zase dovnitř, avšak náš systém nezklame, prozatím každý míří výš. Sledování je pěkná nuda, spočívá především v čekání na správnou příležitost, užily jsme si toho ažaž, jsme tedy trénované a nic nás nemůže zaskočit.