Příliš drsná realita Petra Lexy

Příliš drsná realita....24

Ahoj lidi, tak tu máme nový díl :)

Balit půlky meruněk do kousků tvarohového těsta není taková dřina jako škrábání brambor, dnešní vaření připomíná spíš hru na koulování. Po zhruba třiceti knedlicích získám ten správný grif a knedlíky se mi v dlaních jen míhají. Pravda, na Frantu nemám, ten může dělat dva knedlíky najednou, každou rukou jeden a ještě sypat z rukávu vtipy, většinou sprosté, až Věra při krájení cibule do gulášové polévky slzí dvojnásob.

Ve chvíli, kdy okouzleně sleduji Frantu, kterak zručně háže do vroucí vody jeden knedlík za druhým, počíná si jako žonglér, nakoukne do kuchyně Michal.

,,Věruš, zbydou tři dospělý porce navíc?"

,,Myslím, že tak deset," ujistí ho. ,,Bude i na přidání."

,,Perfektní," libuje si. ,,Až děti odejdou z jídelny, hoďte mi tam tři obědy pro Andělé noci, ale v tichosti, děti je nesmí vidět. Díky."

,,Žádnej problém," slíbí mu a hlavní vedoucí zase odběhne.

,,Pro koho?" zeptám se nechápavě. ,,Kdo to jsou ti Andělé?"

,,Pomocníci," vysvětlí mi Franta. ,,Děti budou mít nejspíš v noci bojovku. Vloni na to Michal sehnal nějaký kluky dole ve vsi, aby se do masek nepřevlíkali vedoucí, to by děti poznaly, takhle je to věrohodnější, když jsou vedoucí s nimi. Jenže ti hoši jim to pěkně zkomplikovali.... Ten jeden se totiž ztratil i s flaškou rumu. Nebyli to místní, ale trampové, takže se bojovka změnila v hledání. Opil se jako Dán a kdyby nechrápal nahlas, nejspíš by ho nenašli."

,,To tedy byl anděl," řehtám se. ,,Leda anděl zkázy."

,,Tak snad se Michal poučil a zajistil letos někoho normálnějšího," směje se Franta, ale to už je čas lovit knedlíky z kotle, což musí pěkně odsejpat, jinak by se ty spodní rozvařily. Vypadáme při tom všichni tři jako rybáři s podběráky! Námaha za to ale stojí, děti se olizují až za ušima a nestačí si běhat pro přídavky, Věra jen tak tak že uchrání tři porce, které naskládá na tác, na druhý tři talíře s polévkou, a když jídelnu opustí poslední táborník, požádá mě, abych jí pomohla jídlo odnést. Protože na mě zbyde odnos polévek, kráčím přes chodbu a následně i jídelnu co noha nohu mine, abych gulášovku nevybryndala, vypadalo by to blbě. No, ona musí vypadat legračně i moje chůze, číšnice by ze mě opravdu být nemohla! Ještě ani nesložíme svůj náklad na první stůl a Michal ty hladovce potajmu přivede. Zvědavě zvednu oči, zajímá mě, kdo se role nočních andělů zhostí, zda vybraní adepti budou schopni zvládnou svou roli lépe než ti lonští, když mi málem vypadne celý tác z ruky!

Dosud jsem se s výrazem hrklo ve mně setkávala pouze v knihách a považovala jej za příliš knižní a okřídlený, nicméně teď to zažiju v přímém přenosu- a vůbec to není ni příjemného!! Jsou to také trampové, jak mohu soudit z jejich oblečení, jeden s vlasy na ramena, druhý s ježkem a bradkou, třetí krátký vlasy které májí lehký nádech hnědé barvy....

Hrkne ve mně tak, až se obávám, že to musí slyšet všichni přítomní. Krvavě zrudnu, dech si se mi zastaví a srdce nejspíš také. Fascinovaně zírám do tváře toho černovlasého.

Pirát mne pozná také a aniž by se zdál být překvapený, klidně mě pozdraví: ,,Ahoj, Mariano."

Nejsem schopna položit tác na stůl, kdyby mi ho Věra neuzmula z roztřesených rukou, asi bych zarostla do podlahy jídelny, natož abych se vzmohla na odpověď! Jakmile mi je podnos odebrán, otočím se na patě a vypálím z místnosti, jak kdybych nacvičovala požární poplach!