My Lovely Stalker [Cz Originál] ✔

#6 Hurry Up And Save Me

Tiffany Giardina - Hurry Up And Save Me
______

Ruce se mi neskutečně klepaly a najednou pro mě bylo obtížné si jen rozvázat šátek. Když se mi to povedlo, tak jsem šátek odhodila na postel a rozhlídla se po pokoji. Nevím, proč jsem si myslela, že bude vypadat jinak.

Vyndala jsem si teda z kapsy mobil a koukla se na zprávu.

Just your Hunter: Bylo to tak nádherný. Nejradši bych od tebe svoje rty nikdy neoddělil... miluju tě, moje sladká Talie.

Zase použil to příšerný slovo. 'Moje.' Nejsem jeho! Nelíbí se mi, co mi píše.

Just your Hunter: Zlato... já vím, že sis tu zprávu přečetla a ocenil bych, kdyby ses naučila odpovídat rychleji. Nebo jsi z toho pořád tak uchvácená? :D

Talie? Víš, že nesnáším, když mi neodpovídáš.

Me: Nejsem tvoje, Huntere, už tohle slovo prosím nepoužívej.

Just your Hunter: Ty ale jsi moje, lásko.

Me: Nejsem!!! Jsem člověk, ne věc, kterou můžeš vlastnit!

Just your Hunter: Já nemyslím, jako věc, ale jako moje holka. <3

Me: To ale taky nejsem!

Just your Hunter: To je jen otázka času. Miluju tě a ty mě taky, brzy to pochopíš.

Me: Hrajeme znova, Huntere..

Just your Hunter: Tady chce někdo další pusu.. ;) To se ti to tak líbilo?

Me: Ne, chci odpovědi.

Just your Hunter: Dobře, nasaď si šátek.

Teď už ale prohrát opravdu nesmím. Zklidnila jsem si dech a zavázala si oči.
,,První tlesknutí." zařvala jsem okamžitě, a hned se vydala směrem, odkud se tlesknutí ozvalo. Bylo to ale dole, což znamenalo, že musím jít ze schodů.

Tohle nebude lehký..

Ruce jsem stále držela natažené před sebou a snažila jsem se nahmatat zábradlí. To se mi sice povedlo, ale nějak jsem si neuvědomila, že nemám bačkory. Na jednom schodě jsem uklouzla a zřítila jsem se dolů.

Cítila jsem hrozně silnou bolest na zádech a pak úder do hlavy. Ještě mi přišlo, že jsem zaslechla, jak někdo křičí moje jméno, ale nejsem si jistá, jestli se mi to jen nezdálo. Nejspíš to byl Hunter. Pak už si nic nepamatuju.

Probudila jsem se ve svojí posteli. Hrozně mě bolela hlava i celý tělo. Ležela jsem na krásně naklepaném polštáři a přikrytá. S námahou se mi povedlo se posadit. Z hlavy mi spadla bílá utěrka, která byla mokrá a studená. Prohrábla jsem si vlasy a vzala utěrku, kterou jsem chtěla odložit na stolek vedle postele.

Hned mi ale pohled zklouzl na hrnek s čajem a chleba se šunkou a sýrem. Utěrku jsem teda odložila na topení za postelí a vzala si do ruky hrnek s čajem. Máma se sestrou už jsou nejspíš doma.
,,Mamii?!" zavolala jsem, jak nejhlasitěji jsem v tu chvíli byla schopná. Nic se ale neozvalo.

,,Sam?!"
Zase nic, zato se ale hned ozval známý zvuk messengeru.

Just your Hunter: Ještě nejsou doma, zlatíčko :)

Hunter? To on mě donesl do postele a udělal mi večeři? Jasně, spadla jsem ze schodů kvůli němu, ale i tak to na mně udělalo dojem. Koukla jsem se na hodiny.
22:40.
Když jsem spadla, tak muselo být něco kolem devátý. Divný, mamka už by měla být zpátky.

Me: Odnesl si mě do postele?

Just your Hunter: Jo, je mi líto, že ses zranila. Odpusť mi to prosím, tohle jsem nechtěl. Jak se cítíš?

Me: Moc dobře ne, ale jsem ráda, že si mě nenechal ležet na podlaze před schody.

Just your Hunter: A proč bych tě tam nechával ležet? Miluju tě, Talie, chápeš to?

Nevím, proč mi z těhle slov přeběhl mráz po zádech a příjemnej pocit to rozhodně nebyl. Začla jsem si uvědomovat, že je pořád v domě, úplně cizí člověk. A taky, že na mě sahal, musel mě držet v náručí, jinak by mě sem těžko donesl.

Podívala jsem se na hrnek s čajem, který jsem pořád svírala v rukou. Chuť se z něj napít mě okamžitě přešla, mohl do něj klidně něco nasypat.

Just your Hunter: Hej! Talie, bav se se mnou!!

Me: Nedal si do toho čaje nic, že ne?

Just your Hunter: Děláš si ze mě srandu?! Kdybych ti chtěl ublížit, už jsem k tomu měl spoustu příležitostí, nemyslíš?

Me: Jo, promiň. Jen jsem opatrná.

Chvíli jsem se odhodlávala a nakonec se teda z hrnku napila. Doufám, že to nebyla chyba. Hunter si zprávu zobrazil, ale pořád neodpovídal. Nakonec jsem teda mobil odložila a najedla jsem se.

Když jsem pokládala prázdný talíř zpátky na stůl, tak se ze zdola ozvalo otevírání vchodových dveří. Srdce se mi rozbušelo a zrychlil se mi dech.
,,Jsme doma!!" ozvalo se, byla to máma a mně se neskutečně ulevilo.

Rychlostí blesku jsem vyletěla z postele, ale hned nato jsem se musela přidržet skříně, protože jsem málem spadla. Cítila jsem všechny modřiny, které mi způsobil pád ze schodů a taky se mi pořádně zamotala hlava. Zatmělo se mi před očima a můj žaludek udělal pár přemetů.

Zhluboka jsem se nadechla, abych svůj žaludek zklidnila a pak jsem se, už pomalým krokem, vydala za mamkou do kuchyně.

Ona i sestra na mě koukaly s vytřeštěnýma očima.
,,Můj bože. Talie! Tohle ti udělal David?!" zakřičela máma vyděšeně a prohlížela si mě.
,,No, ne úplně, já uklouzla na schodech a spadla jsem. David mi udělal jen to, co mám na obličeji."

,,On tě uhodil?!!" vykřikla Sam naštvaně a starostlivě si prohlídla můj obličej. Přikývla jsem.
,,Kdyby tu byl táta, tak už je ten kluk zaživa staženej z kůže." pronesla máma a se smutným úsměvem mě pohladila po tváři.
,,Na to tu táta být nemusí, udělám to klidně sama!" zastala se mě zase Sami a nevěřícně zakroutila hlavou.

,,No, kolem osmý mi volala Kate, že prej byla u Davida sanitka a že mu někdo zlomil ruku a sedm prstů. Asi už naštval dost lidí." oznámila jsem jim s úsměvem a sestra se uchechtla.

,,Proboha, co se to s tím světem děje?" zděsila se mamka.
,,Asi bys měla zítra zůstat doma, Talie, v tomhle stavu bys do školy neměla chodit a asi bysme tě měli vzít do nemocnice, jestli nemáš vnitřní zranění z toho pádu."
,,Ne! To je v pohodě. Jsem v pořádku, vážně. Půjdu do školy." vyhrkla jsem.

Nejradši bych zůstala doma, ale znamenalo by to, že bych tu byla celou dobu sama s Hunterem a to opravdu nechci. Sami i mamka na mě koukaly naprosto nechápavě.
,,Nechci, aby si David myslel, že jsem nešla do školy, protože se ho bojím. Chci mu ukázat, že jsem silná." vymluvila jsem se.

Obě na mě ještě chvíli koukaly a vyměňovaly si zamyšlené pohledy, ale nakonec přikývly.
,,Dobře, tak mi ukaž ty šaty, co sis koupila!!" vypískla jsem, když jsem si vzpomněla, proč vlastně přijely tak pozdě a zároveň jsem tím i změnila téma.

Samantha se hned se smíchem přemístila do koupelny, kde se převlíkla. Trvalo jí to asi deset minut a pak se konečně přišla ukázat. Hned, jak jsem jí v těch šatech spatřila, mi spadla čelist a do očí se mi nahrnuly slzy.

Šaty byly korzetové a světle tyrkysové, takové ty klasicky princeznovské plesové šaty. Sami v nich vypadala tak nádherně a vznešeně.

,,Jsou nádherný, tak moc ti slušej!!" vypískla jsem a objala jí, což nebylo přes tu obří sukni zrovna nejjednodušší. Zasmála se a dala mi pusu na tvář.
,,Doufám, že se takhle budou líbit i Ianovi." řekla šťastně a já jí na to okamžitě přikývla.
,,Určitě budou, ale, jak ho znám, tak se o ně při první příležitosti přerazí, až spolu budete tancovat." zasmála jsem a pak jsme všichni tři dostaly záchvat smíchu, protože jsme si to dokázaly živě představit.