My Lovely Stalker [Cz Originál] ✔

#58 Are You With Me

Lost Frequencies - Are You With Me
______

O týden později:

No.. dneska je pátek, a ne jen tak ledajaký. Tohle je den, kdy po té dlouhé době budu přespávat u Huntera. Což znamená... přesně to, co si myslíte..

Popravdě jsem strašně nervózní, i když bych se měla spíš těšit. Tak nějak se ve mně míchají oba ty pocity.
Ale asi se spíš těším.

Rodiče samozřejmě nic netuší, teda.. aspoň doufám. Každopádně k němu jdu někdy odpoledne a do té doby se snažím trávit, co nejvíc času ve svém pokoji, aby na mně rodiče nic nepoznali.

Byl by docela fail, kdyby mi dneska nechtěli dovolit tam přespat.

Do odpoledne jsem si teda četla, poslouchala hudbu, koukala na seriály a podobně. Kolem třetí hodiny už jsem vyrazila. Nebydlí zas tak daleko a procházet se mezi těmi luxusními vilami je úžasný. Ty ulice jsou tady skoro prázdný, takže je tu i dokonalej klid. Nemůžu se dočkat, až to tady uvidím v létě.

Došla jsem na konec ulice, kde má barák a zazvonila u brány.

,,Ano?" ozval se po chvíli.
,,Ahoj, to jsem já."
,,Talie? Ty jsi šla pěšky?"
,,Uhm no jo, proč?"
,,Mělas mi zavolat, že už jdeš.. zajel bych pro tebe."
,,Já se chtěla projít. Otevřeš mi, nebo si budeme povídat přes ten divnej přístroj?" zasmála jsem se.

,,Jo, promiň." zareagoval taky smíchem a brána se otevřela.

Prošla jsem teda tou luxusní zahradou, až ke hlavním domovním dveřím, kde už stál Hunter. Hned, jak mě uviděl, tak se rozběhl a zběsile mě objal, při čemž mě zvedl do vzduchu a zatočil se mnou.

Vypískla jsem a pak se rozchechtala. Když jsem se ocitla zpátky na zemi, tak Hunter na mé rty doslova zaútočil těmi svými.

,,Taky tě ráda vidím." pronesla jsem pobaveně, když se zklidnil.
,,Jdeme." zavelel, popadl mě kolem pasu a už jsme kráčeli dovnitř do domu.

V předsíni jsem ze sebe skopla boty a pak pokračovala za ním do obýváku. Nikdy si na tak úžasnej dům nezvyknu, ani jsem ještě nenavštívila všechny místnosti, je to tu obrovský.

,,Máme celej dům pro sebe." oznámil mi.
,,Cože? Tady nikdo není?"
,,Ne, jsme tu úplně sami. Bojíš se?"
zeptal se provokativně a stoupl si těsně přede mě.

,,Měla bych se bát?" povytáhla jsem obočí a usmála se, na což se ke mně sklonil.
,,Možná.." zašeptal mi do ucha.

Usmála jsem se, což tedy nemohl vidět, obmotala jsem mu ruce kolem krku a přitiskla se k němu. Miluju se s ním objímat.
,,Eh, Huntere." vydala jsem ze sebe přiškrceným hlasem. Jeho objetí bylo až tak pevné, že jsem se bála, že mě udusí.

,,Ještě chvilku." zamručel.
,,Za tu chvilku se tu tvoje přítelkyně udusí."
,,To bych nerad." usoudil, ale pořád mě držel.
,,Takže?"
,,No jo." uchechtl se a konečně to sevření uvolnil.

,,A co Lord Baelish?" zajímal se.
,,Je hrozně akční, skoro jsem kvůli němu nemohla spát, protože mi pořád lezl do postele. Dneska ho má na starost Samantha."

,,Je špatný, že na toho kocoura žárlím?" zeptal se.
Místo odpovědi jsem se znovu rozesmála a on si mě k sobě přitáhl.

,,Huntere, nechtěl by sis taky pořídit nějaké zvíře?" napadlo mě.
,,No.. nevím. Uvažoval jsem o tom, že bych si koupil psa, ale zatím jsem ještě k žádnýmu závěru nedošel."
,,To by bylo skvělý! Pomůžu ti pak nějakýho vybrat!" nabídla jsem se s nadšením.