My Lovely Stalker [Cz Originál] ✔

#45 Wanna Hear Your Beating Heart

Ellie Goulding - Beating Heart
______

Dívala jsem se na něj s mírně pootevřenou pusou a nevěděla, co mu na to říct.
,,Hej!!" křikl na mě a udělal krok blíž, na což Sean zareagoval stejným způsobem.

,,Já nevím. Bála jsem se, že mu uděláš něco hroznýho.." zamumlala jsem.
,,To teda kurva udělám!!! Proč bych neměl?!! Zaslouží si to a ty se ho nebudeš zastávat!!" ječel.

,,Já se ho nezastávám, já jen... nechtěla jsem to říkat, nechtěla jsem, abys byl naštvaný."
,,Já ale nejsem naštvanej na tebe!!!"
,,Tak proč na mě křičíš?" vypískla jsem dotčeně.

,,Dobře, tak možná jsem naštvanej i na tebe, ale jenom protože jsi mi to neřekla!!" vykřikl znovu a přiblížil se ke mně.
,,Klidni se Huntere!" upozornil ho Sean, když ho chytl za paži, aby ho zastavil.

,,Já jsem v klidu, pusť mě, kurva!"
,,Ne, to teda nejsi. Přemýšlej trochu, jí přece ublížit nechceš." promluvil k němu.
Hunter ztuhnul a zadíval se mu do očí takovým pohledem, že bych asi omdlela strachy, kdybych byla na místě Seana.

Oba stáli a dívali se na sebe a potom.. Potom se Hunterova pravá ruka vymrštila a prudce praštila Seana do obličeje.
,,Ať tě už nikdy nenapadne, že bych jí chtěl ublížit!!" přikázal mu rozeřvaně.

Docela je mi tý ruky líto, zlomil jí malíček, zařízly se mu do ní střepy a teď s ní dvakrát někoho praštil. Proto jsem se vůbec nedivila tomu, když s si jí s bolestným výrazem prohlídl.

Sean si z kapsy vyndal papírový kapesník a ten si přitiskl ke krvácejícímu nosu.
,,Nikdy mě nenapadlo, že to řeknu někomu, komu dělám bodyguarda. Ale ani nevíš, jak moc rád bych ti tu ránu oplatil. Chováš se jako naprostej magor." řekl mu naštvaně.

,,Když mě někdo nasere, tak to ani jinak nejde. A když někdo řekne, nebo jen naznačí, že Talii ubližuju, tak mě to nasere fakt hodně." odpověděl zadýchaně.
,,Ty si nic takovýho nemyslíš, že ne?" zeptal se mě starostlivě.
,,Jasně, že ne. Vím, že bys mi neublížil, chceš mě chránit."

Usmál se a přistoupil ke mně, teď už klidným způsobem. Snaživě se mi zadíval do očí a vzal můj obličej do dlaní.
,,Jestli se ještě někdy něco takovýho stane, nebo jestli ti někdo jen řekne něco hnusnýho, tak mi to hned oznámíš, dobře?" otázal se.

,,Jo, dobře. Promiň." přikývla jsem.
,,Neomlouvej se, chápu, že si to nechtěla říkat." zašeptal konejšivě a políbil mě na čelo.

,,Teď už půjdem domů, potřebuju ibalgin, jinak se z tý ruky zbláznim."
zasténal nešťastně.
,,Já mám možná nějakej v tašce." řekla jsem pohotově a okamžitě si ze zad strhla batoh.

Z kapsy uvnitř batohu jsem vyhrabala plato s růžovými tabletkami a jednu vyloupla. Pak jsem mu jí podala i s otevřenou flaškou vody.

,,Díky." usmál se na mě.
,,Teda holka... musím říct, že tě obdivuju, za to, že s ním jsi." konstatoval Sean.
,,No, nebylo to úplně jednoduchý." zasmála jsem se a Hunter se na mě podíval omluvným pohledem.

,,Kate a Adam chtěli ještě zajít někam na jídlo. Nepůjdem s nimi?" zeptala jsem se Huntera a udělala na něj štěňečí očíčka.
Hunter se ale zamračil a zatvářil se trochu překvapeně.

,,Talie.. proč se mě na to ptáš? Jestli chceš, abysme šli s nima, tak to prostě řekni, já nejsem tvůj šéf, abych ti říkal, co máš dělat. Jsem tvůj kluk, chápeš?" zeptal se s vyděšeným výrazem.

Pohled se mi zamlžil slzami a to ho vyděsilo ještě víc.

,,Promiň, Huntere, já jsem jen zvyklá na to, že David mi některé věci zakazoval." vysvětlila jsem mu.
,,Já ti nikdy nic zakazovat nebudu. Už se mě ohledně podobných věcí neptej na souhlas. Prostě jen řekni, že jdeme s Adamem a Kate."

Přikývla jsem a hned na to ho pevně objala. Přitiskl mě k sobě ještě víc a mně už po tváři stekla slza.
,,Co ty by sis beze mě počala.."

Rozesmála jsem se, ale i tak jsem ho odmítala pustit.

,,Miluju tě." zašeptala jsem mu do ucha tak, aby to slyšel jen on.

***

,,Právě zazvonil budík, Talie, vstávej."
vzbudil mě Hunter. Dneska jsem zase spala u něj, vážně se divím, že mi to rodiče dovolili. Musí ho mít fakt rádi.

,,Opravdu?" zeptala jsem se nešťastně.
,,Jo." rozesmál se.
,,Tak vstávej."
,,Ughhmhhbbffmh." Asi nějak takhle zněla moje odpověď, na což se Hunter zase začal tlemit.

,,Talinka je nějaká nevyspinkaná."

,,Talinka?" vypískla jsem pobaveně.
,,Ale.. ono to řeklo něco smysluplnýho." chechtal se dál.
Natočila jsem k němu hlavu. Stál vedle postele a prohlížel si mě. Jeho pobavený výraz se ale trochu změnil, protože se v něm objevila starostivost.

,,Máš obrovský kruhy pod očima." oznámil mi.
,,Hmm."
Zabořila jsem hlavu obličejem do polštáře a snažila se svoje tělo přemluvit k tomu, aby vstalo.

Zapřela jsem se do rukou a vytáhla se do kliku. Pak jsem pokrčila kolena. Tak to by bylo, klečím. Teď už jen vylézt ven. Ven z tý měkoučký, teplý, velký postele..s nádherně pohodlnou matrací a krásně voňavým povlečením.

Dost! Vylez ven!!

S námahou se mi povedlo se postavit, ale po prvním kroku se mi hrozně zamotala hlava a já zavrávorala.
Naštěstí stál Hunter hned u mě, takže mě přidržel.

Pak se mnou couvnul a posadil se se mnou na postel.

,,Jsi hodně unavená, viď?"
Tentokrát už ta otázka nezněla ani trochu pobaveně.
,,Mám pocit, že usnu za chůze." zakňourala jsem.
,,Tak si lehni, nemusíš tam dneska jít."

,,Huntere, chyběla jsem celý minulý týden.." sdělila jsem mu nešťastně.
,,To nevadí. Ty nemáš žádný problémy, můžeš si to dovolit. Venku je zima, mohla bys nastydnout, když si takhle unavená a to by se teď vážně nehodilo, když se zítra jede na lyžák.
Navíc mi ředitel řekl, že dneska nemusím chodit, protože jsem neměl tolik času si na ten lyžák zařídit věci a můžu k tomu využít dnešek. Jenže já všechno zařízený mám, tak tu s tebou můžu zůstat." přemlouval mě.

Co byste udělali vy na mém místě? Já měla jasno.

Plácla jsem sebou do postele úplně a doplazila se na místo, na kterém jsem ještě před chvílí spala. Pořád je krásně zahřátý!

Hunter si vlezl ke mně a oba nás přikryl.
,,Hodná holka." zasmál se potichu a přitulil se ke mně. Mně se ale na tomhle boku leželo špatně, tak jsem se k Hunterovi otočila čelem a zabořila si hlavu do jeho nahé hrudi.

Cítila jsem tlukot jeho srdce.. krásnej zvuk.. pak se mu hruď zatřásla, protože se znovu zasmál.

,,Jaktože jsi tak roztomilá?"
,,Ugh, buď ticho a nech mě spát..."
Už jsem zaslechla jen smích, a pak usnula.

Když jsem se znovu probrala, tak už vedle mě neležel, což mi dost vadilo. Posadila jsem a prohrábla si vlasy. Potom jsem se rozhlížela po místnosti a přemýšlela, kde by mohl být Hunter a jestli ho mám jít hledat.

Najednou se ale otevřely dveře do pokoje a Hunter vešel dovnitř s tácem s jídlem. Promnula jsem si oči, protože se mi nedařilo zaostřit. Trochu mě mrzelo, že už se oblíkl.

,,Vypadáš, jak vyvoraná myška." řekl mi pobaveně.
,,Kolik je?"
,,Čtvrt na deset. Už nechceš spát?"
,,Jestli je to jídlo pro mě, tak ne, nechci spát." zachechtala jsem se.

,,Je pro nás oba. A Tris ti udělala mangovej čaj, jsem zvědavej, co na to řekneš, já ho totiž miluju." usmál se a položil tác vedle mě.

,,Zase palačinky?!" vyhrkla jsem nadšeně.
,,Jo, musím si tě rozmazlovat, abys tu spala častějc."