My Lovely Stalker [Cz Originál] ✔

#55 I'm Never Giving Up On This

Selena Gomez - Lover In Me
______

Talie:

,,Vstávej mrňousi." zatřásl se mnou Hunter.
,,Proč?" zamumlala jsem rozespale.
,,Za prvé, musíš si vzít prášek a za druhé, nutně potřebuju na záchod a ty mi v tom bráníš."

,,To chvíli vydržíš."
,,Ne, to teda nevydržím... Já to myslím vážně, Talie."
,,Ughhmbfhmm."
,,Prosím." rozesmál se.

,,Ty seš hroznej.." sdělila jsem mu otráveně a začala se zvedat, jenže asi ne zrovna chytrým způsobem, protože...
,,Jau!!" vykřikl, když jsem se mu loktem zapřela do břicha. Jejda.
,,Promiň!" vypískla jsem okamžitě.

,,Tak tohle fakt bolelo.." zasténal.
,,Huntere, promiň.."
,,Co je to za omluvu, když se směješ?" zeptal se dotčeně.

Jo, vážně jsem se tomu smála.
Jsem strašná přítelkyně. Hunter po mně házel vražedný pohledy a já se nemohla zastavit. Radši jsem teda svůj obličej přitiskla na jeho břicho, abych ten pohled neviděla.

Sakra, tohle je příjemný..

,,Ehm.. zlato, tohle asi není úplně ideální nápad." řekl potom a rukou do mě strčil, abych se od něj odtáhla.
,,Co je?" nechápala jsem.
,,No.. na tebe to žádnej vliv nemá, ale já jsem kluk, takže když... chápeš?"

,,Uhm jo, chápu." uchechtla jsem se.
Taky se zasmál a pak se ke mně sklonil. Ucukla jsem včas, než mě stačil políbit.
,,Neblbni, vždyť to chytíš."
,,Ale nechytím." odmlouval. Napodruhý už jsem uhnout nestačila...

,,Ná, změř se." podal mi pak teploměr, zase mi rozcuchal vlasy, čímž mi strašně připomíná tátu a odešel na záchod.

Jsem ráda, že je to konečně zase on, ale.. bojím se, že mu to dlouho nevydrží.

Opatrně jsem si nalila čaj, abych nějak nehla s tím šíleně studeným teploměrem. Pak jsem spotřebovala rovnou dva kapesníky na vyprázdnění svých nosních dutin a stejně to nestačilo. Ach jo! Za co?!

,,Tak, jak ti je?" zeptal se mě Hunter, když ke mně zase vlezl.
,,Nevím, furt stejně."
Smutně se usmál a pohladil mě po tváři. Nechápu, že ho tak baví se mnou trávit čas. Vždyť jsem celou dobu spala a on vypadá pořád tak spokojeně, že se mnou může být.

,,Vzala sis ten prášek?"
,,Huntere, nemyslíš si, že už to s tou starostlivostí trochu přeháníš?"
,,To není odpověď na otázku."
,,Nevzala." povzdechla jsem.
,,Vidíš? Musím to přehánět."

Narvala jsem do sebe teda ten obří prášek a po tom, co se zjistilo, že moje teplota je stále třicet osm, tak i další Paralen.

,,Kolik je vlastně hodin?" napadlo mě.
,,Něco po dvanáctý, měla by ses najíst."
,,Nemám chuť k jídlu." oznámila jsem mu smutným tónem.
,,Navíc se bojím, že to všechno skončí v záchodě."

,,Ale nemůžeš být o hladu. Zajdu dolů a zeptám se zdravotnice." rozhodl.

Vrátil se s miskou plnou bramborový kaše a několika jablky.
Ty hned nakrájel na lodičky. Neptejte se mě, proč má s sebou nůž, já to radši ani vědět nechci.

,,Takhle jsem to naposled jedla, když jsem byla malá."
,,Jo, to já asi taky. Můžu tě prosím nakrmit?" zeptal se se štěněčím pohledem.
,,Ale tak jo.."

***

,,Wohou, jsme zpátky!!" slyšela jsem zařvat Katelin, když se rozrazily dveře. Já s Hunterem jsme vedle sebe seděli zachumlaný pod peřinou a s otráveným výrazem se na ně podívali.