My Lovely Stalker [Cz Originál] ✔

#60 Epilog - This Is Gonna Be Good Life

OneRepublic - Good Life
______

O dva měsíce později:

Just your Hunter: Máš teď čas?

Me: Jo, mám :)

Just your Hunter: Skvělý, tak já si pro tebe přijedu. Budu tam asi za dvacet minut ;)

Me: Dobře, těším se na tebe :3

Odložila jsem mobil a konečně se vyhrabala z postele. Během malé chvilky už jsem byla oblečená a zamířila dolů do kuchyně, abych se ještě stačila najíst, než se tu objeví Hunter.

Když jsem si připravila jídlo, tak se rozeřval zvonek. To už je tady? Přece není tak rychlej..

Táta, který si vedle mě četl knihu, se zvedl a zamířil ke dveřím. Já s napětím vyčkávala, až se dozvím, kdo za nimi stojí.

,,Ty tady děláš co?!! Okamžitě vypadni!!" zavřískal na dotyčného táta. Co se sakra děje?
,,To mě nezajímá! U nás nemáš, co dělat!! Vypadni, než ti rozbiju hubu a už se tu nikdy neukazuj." křičel dál.

To už jsem se zvedla a zamířila k nim přesně ve chvíli, kdy táta prásknul dveřmi.
,,Kdo to byl?" zeptala jsem se nechápavě.
,,Nikdo, běž zpátky do kuchyně."

,,Tati.. kdo to byl?"
Povzdechl si a chvíli se na mě díval. Asi doufal, že mi to nebude muset říkat, ale zná mě, až moc dobře na to, aby věděl, že já se nevzdám.
,,Byl to David, ale už odešel." sdělil mi nakonec.

,,Co chtěl?" vyhrkla jsem.
,,Nech to bejt, nechci, aby ses s tím klukem bavila."
,,Co chtěl?!" zopakovala jsem netrpělivě.

,,Prej s tebou nutně potřebuje mluvit.."
Ani jsem ho to nenechala doříct a vyběhla jsem ven z domu.
,,Talie!!" zařval za mnou táta, ale nevnímala jsem ho.

David ještě nebyl moc daleko, takže jsem ho téměř okamžitě doběhla.
,,Davide!" vypískla jsem, když jsem ho chytla za rameno. Zmateně se na mě otočil a já si všimla těch zarudlých ubrečených očí. Vypadal hrozně ztrápeně a na tváři se mu rýsoval červený obtisk něčí dlaně.

Nestihla jsem ani nijak zareagovat, když mě pevně objal a rozvzlykal se.
Okamžitě jsem mu objetí opětovala, ale bylo to fakt zvláštní, už jsem se s ním neviděla dost dlouho, natož, abych ho objímala.

,,Co se stalo?" zeptala jsem se po chvíli.
David se odtáhl, aby se mi mohl podívat do tváře a otřel si obličej do rukávu své mikiny.

,,Rodiče mě pošlou na ten internát, už je to zařízený." zakňoural plačtivě.
,,Ale ne.."
,,Já už jsem úplně v háji, doufal jsem, že si přes prázdniny odpočinu a teď... budu muset celý léto trávit v Anglii a učit se. Nemají tam povolený mobily ani notebooky a podobně. Bude to, jako ve vězení." rozbrečel se znovu a já si ho přitáhla zpátky do objetí.

Stáli jsme tam takhle hodně dlouho, dokud..
,,Talie!! Co to má kurva znamenat?!!" zavřískal Hunter.
David se ode mě vyděšeně odtrhl a udělal dva kroky vzad. Pořád se Huntera hrozně bojí i když.. nedivím se mu. To, co mu udělal muselo šíleně bolet.

,,Huntere, uklidni se." řekla jsem snaživě a stoupla si před něj, aby se nepřibližoval k Davidovi. Jo, jen já dělám bodyguarda klukovi, kterej se ke mně několik měsíců choval, jako k věci. Všichni se s tím budou muset smířit.

Hunterovi se naštvaně zablýsklo v očích a dlaní mi sevřel čelist.
,,Proč si tu s tím hajzlem?!"
,,David je na tom teď špatně." zamumlala jsem.
,,A co je tobě do toho?!!"
,,Je to kamarád, smiř se s tím už!" okřikla jsem ho a vytrhla se ze sevření.

Naštěstí se teď nijak šíleně nenaštval, protože bere ty prášky.

,,Ten kluk ti ublížil!! Nemůže to být tvůj kámoš, kurva!!! Něco takovýho mu nesmíš odpustit!!" vykřikl a chtěl mě obejít, aby se k Davidovi dostal.
Hned jsem si před něj znovu stoupla a rukama ho chytla za ramena, ve snaze mu zabránit v pohybu.

,,Jo, ublížil mi, ale podívej se na sebe!! Taky si nikdy nebyl zrovna nejslušnější a vzpomeň si, kolikrát jsem kvůli tobě brečela a klepala se strachy!!" připoměla jsem mu. Na to se zarazil a vážně se mi zadíval do očí.

,,Promiň, máš pravdu. Ale i tak se mi nelíbí, že ho rovnou bereš, jako kámoše. Já tě nikdy neuhodil, jen jednou těma dveřma a to byla nehoda."
,,Já vím. Ale David už trpěl dost. Nech ho být. Nejsme nějaký super kámoši, ale on se změnil, záleží mu na mně a já nechci, aby se trápil." vysvětlila jsem mu.

,,Sereš mě tím, jak jsi na každýho hodná.." zamumlal.
,,Já myslela, že se ti to líbí." uchechtla jsem se a povytáhla obočí.
,,Miluju to na tobě a zároveň to nenávidím." řekl zamyšleně.

,,Tak jo.. a co se teda děje? Proč vypadáš, jako účinkující v The Walking Dead?" zeptal se pak Davida.
,,Rodiče mě na léto posílají do Anglie na internát." odpověděl roztřeseně.
,,A ty si jako myslíš, že ti Talie nějak pomůže, nebo co?"

,,Ne.. Jen mě vždycky dokáže nějak uklidnit. Prostě jsem potřeboval obejmout od někoho, na kom mi záleží a o kom vím, že je mu mě opravdu líto. Nic, já už půjdu. Ahoj." rozloučil se potichu, otočil se a rychle odcházel pryč.

Otřela jsem si slzu, která mi tekla po tváři a opřela si hlavu o Hunterovo rameno.
,,On to zvládne. Nejsi superhrdina, každýmu prostě nepomůžeš." promluvil ke mně Hunter uklidňujícím tónem a dal mi pusu na čelo.

,,Nezvládne. David se z toho psychicky zhroutí."
,,Tak ať, aspoň jeho rodiče pochopí, že už to přehnali." usoudil a já zamyšleně přikývla.

,,Teď už poď. Budem chvíli u vás, chci vám něco oznámit." popohnal mě, stisk mou dlaň ve své a kráčel se mnou zpátky do domu.

,,Mňau." ozvalo se u Hunterovi nohy hned, jak vkročil dovnitř. Lord Baelish si ho oblíbil.
,,Nazdar, mrně." zachechtal se a okamžitě si ho vzal do náruče. Musela jsem se doširoka usmát, je to strašně roztomilý.

Rodiče ho taky spokojeně přivítali a táta se na Davida radši nevyptával, naštval by se a to asi nechtěl.
Máma společně se sestrou nám všem připravily čaj a pak jsme si sedli ke stolu.

,,Takže.." začal Hunter.
,,Jde o to, že podle Talie v podstatě nemáte na léto žádné velké plány a tak jsme se s rodiči rozhodli, že to změníme." dořekl tajemně a na stůl položil pět letenek do Řecka.
,,Rodiče si řekli, že pro jednou chtějí zkusit letět s normální cestovkou, a že vás vezmeme s sebou." zdůvodnil pobaveně.

,,Co-cože?" vyhrkla máma.
,,Ty letenky jsou pro vás. Uděláme si společnou dovolenou."
,,Je jich pět." řekla jsem nechápavě, naše rodina má jen čtyři členy.

,,Jo, předpokládal jsem, že Samantha tam bude chtít i Iana." objasnil.
Sam nadšeně vyjekla a usmála se na něj.
,,To je šílený, Calebe, děkujeme mockrát." zařval táta a společně s mámou i sestrou ho zběsile objal.

Já se tomu jen smála, i když to teda vypadalo, že mi Huntera rozdrtí. Ale mám pocit, že s tím jeho jménem bude problém, obzvlášť, když mu 'Hunter' říkají i rodiče. Jsem si vědoma toho, že to rozhodně praskne, a že si rodiče určitě pamatují chvíli, kdy jsem na jistého Huntera volala policii.

Snad všechno dopadne dobře, jestli se to dozví. Ale vidím to pozitivně, mají ho rádi a pochopí to. Minulost už nejde vrátit a vím, že kdyby šla, on by udělal všechno jinak. Ale to je jedno, nakonec dopadlo všechno dobře a to je hlavní.

Čeká nás společné léto, které už teď vypadá dokonale. S tím dobrým, ale přichází samozřejmě i to zlé. Bylo by divné, kdyby ne, život je zkrátka vyrovnaný.

Také vím, že co se týče Huntera, tak nic nemůže být úplně v pořádku. Budou problémy a nebude jich málo. Náš vztah trochu připomíná horskou dráhu. Chvílemi je klidný a chvílemi šílený a plný adrenalinu. Ale stejně, kdyby náhodou skončil, skočíme do něj znovu po hlavě, stejně, jako se lidi vrací na horskou dráhu. A tak to taky má být. Nikdy nebude nic jednoduché, ale přesto vím, že život po jeho boku, bude skvělý život.

Konec