My Lovely Stalker [Cz Originál] ✔

#43 Good For You

Selena Gomez - Good For You
______

,,Walk like a champion, talk like..." Umlčela jsem budík a unaveně se rozkoukala po svém pokoji. Nechci vstávat..

Na druhou stranu je ale dneska středa a to je taky den, kdy na naší školu nastupuje Hunter! V pondělí a v úterý to probíhalo tak, že mě ráno doprovodil do školy a pak někam odešel. Celou dobu mě sledoval a psal mi.

Má hroznej problém s tím, že se bavím s Ryanem, i když slíbil, že se to pokusí respektovat. Moc mu to nejde.

Dneska u mě teda už nespal, protože se musel připravit na to, že k nám nastupuje a navíc mu to rodiče nedovolili.

Hlasitě jsem zívla a s obrovskou námahou se vyhrabala z postele.
,,Tak v čem dneska vyrazíš do školy?" zeptala jsem se sama sebe a centimetr po centimetru skenovala otevřené šuplíky s oblečením.

Dneska to vidím na ty nový černý a dokonale úzký kalhoty. Vypadaj luxusně a já si v nich připadám, jako zaměstnanec nějaké známé firmy. Doplnila jsem je bílým tričkem a přetáhla si přes hlavu svetr ve stejné barvě.

Po půl hodině připravování se do školy, jsem se ještě nasnídala a chvilku počkala, až u nás zazvoní Hunter, který mě zase doprovodí do školy. Jsem nervózní za něj, vím, jak je nepříjemný přijít do školy nová. Ale stejně si myslím, že on nervózní nebude vůbec..

Když se ozval zvonek, tak jsem se jen nasoukala do bot, hodila přes sebe kabát a otevřela dveře. Musím říct, že mě dost překvapilo, kdo za nimi stál. Vedle Huntera byl nějaký vysoký nasvalený chlap, kolem asi třicítky v černém oblečení.

,,To je Sean (Síjen. Někteří to totiž čtou, jako Shawn), rodiče se rozhodli, že potřebuju bodyguarda.." vysvětlil mi Hunter otráveně.
,,Těší mě." promluvil Sean a podal mi ruku.
Taky jsem ho pozdravila a představila se.

,,Vy s ním budete i ve třídě?" zeptala jsem se ho.
,,Ano, musím s ním být pořád. Po pravdě ne jen kvůli jeho ochraně, ale i kvůli tomu, aby něco neudělal někomu jinému." oznámil mi a mírně se zasmál.
Vypadá, jako v pohodě týpek, ale Hunter s ním asi bude mít problém.

,,Aspoň do tý třídy nepůjdeš sám." řekla jsem povzbudivě směrem k Hunterovi, který se tvářil nabručeně.
,,Já se nebojím nástupu, zlato, nemusíš mě uklidňovat." zasmál se a přitáhl si mě do objetí.

,,Vypadáš unaveně." zkonstatoval při pohledu na můj obličeje.
,,Taky, že jsem."
Usmál se takovým tím lítostivě pobaveným způsobem a láskyplně mě políbil.

,,Jedeme autem, tak si tři minuty můžeš ještě pospat."
,,Proč jedem autem, když je to kousek?"
,,Protože můžem. Navíc, já to mám dál, než ty." ušklíbl se.

,,Otvírat dveře jí můžu jenom já!!" vykřikl Hunter na Seana, který se mi chystal otevřít.
Ten si povzdechl, zakroutil hlavou a odstoupil.

Hunter asi vážně není šťastnej, že ho někdo musí hlídat. Vůbec Seanovi nezávidím.

***

,,Proč se učíš?! My píšem?!" vyhrkla jsem vyděšeně na Adama, který v rukou svíral sešit na ekonomiku a snaživě z něj hltal písmena.

Učitel na matiku si totiž dneska ráno zlomil nohu, takže místo toho máme ekonomiku. Ne, on se prostě nemohl zranit včera, abychom se mohli dýl vyspat...

,,Nepíšem, ale mě bude zkoušet."
zakňoural.
,,Jé, Adámku, víš, co bych nechtěla?" zasmála jsem se škodolibě. Zvedl oči od sešitu a snažil se mě zabít pohledem. Pak se zašklebil a něco na mě zažvatlal, což mě donutilo se znovu rozchechtat.