My Lovely Stalker [Cz Originál] ✔

#27 Never Be Alone

Shawn Mendes - Never Be Alone
______

,,No... to byla.. zajímavá podívaná." zkonstatovala sestra trochu zaraženě a hned na to se jí začaly koutky zvedat do širokého úsměvu.

Takhle trapně mi snad ještě nikdy nebylo. Rychle jsem vstala ze židle a okamžitě zamířila po schodech nahoru, do mého pokoje.
Už jsem chtěla být sama, pryč od všech těch pohledů, které mě probodávaly.

Nebyla jsem ani v polovině schodů, když se všichni začali smát.
,,Ale no tak, Talie, neutíkej. Vždyť se nic neděje." zavolal na mě táta rozesmátě.

O to víc jsem už chtěla být ve svém pokoji.
Zrychlila jsem a do pokoje téměř doběhla.
Oddychla jsem si, když jsem za sebou konecně zavřela dveře.

Štve mě, že mi tohle udělal. Nejradši bych mu za to vrazila pořádně silnou facku. Zasranej Hunter!

Nevěděla jsem, jestli mám být naštvaná, smutná a nebo se mám smát, tak, jako se mi teď smějí všichni dole.

Musím se nějak zabavit, jinak na to budu pořád myslet..

Rozhodla jsem se, že se podívám na nějaký seriál.
Už mi dost chybí Game of Thrones.
A skoro si ani nepamatuju, o čem poslední díly byly.

Našla jsme si svou oblíbenou stránku na netu a rozklikla seriál.
Rozhodla jsem se pro třetí sérii a pro první díl s názvem 'Valar Dohaeris'.

Hned po dokoukání jsem si pustila další a pak zase další.

Vzhledem k tomu, že každá epizoda má kolem padesáti minut, tak stačilo zhlédnout čtyři díly a už bylo půl sedmé.

Ozvalo se zaklepání na mé dveře a vstoupila mamka.
,,To tu hodláš být zašitá celý den?"
zeptala se mírně.
,,Jo." zamumlala jsem, aniž bych se na ní otočila.
Nechtěla jsem vidět ten její pobavenej obličej. Pocit ponížení mě ještě pořád nepřešel.

,,Už mám hotovou večeři, tak se snad půjdeš najíst, ne?"
,,Mně se nechce chodit dolů." řekla jsem nešťastně a doufala, že mě pochopí.

,,Ale, prosím tě, to tě to tak vzalo?" zasmála se.
,,Talie, Caleb je skvělej kluk, nám to nevadí, vždyť se nic nestalo. Doufám, že se na něj kvůli tomu nebudeš zlobit."

Jestli si máma myslí, že mě právě nějak uklidnila, tak se šeredně mýlí, protože se cítím ještě víc trapně.

,,To jedno, stejně dolů nejdu." zašeptala jsem.

,,Tak dobře, já ti teda to jídlo donesu sem." vzdala to a odešla.

K jídlu jsem si pustila ještě jednu epizodu 'GoT', a pak už jsem se vysprchovala, navlíkla na sebe pyžamo a lehla si do postele.

Znáte to, jak ležíte, nemůžete usnout, a tak přemýšlíte úplně o celém svém životě?
Tak přesně to se mi teď stalo..
Začala na mě dopadat tíha toho, co se mi teď děje.

Jsem stalkovaná fanatikem, kterej si myslí, že k sobě patříme a rodiče si ho oblíbili.
Nemám nikoho, komu bych se šla vybrečet na rameno, Katelin mě teď opustila a mám pocit, že se o mě nikdo jiný doopravdy nezajímá.

Jak mě mohl Hunter tak hnusně podrazit?

Jak mi mohl David tak hnusně ublížit?!

Znovu se mi vybavilo to všechno, co mi řekl..
Nejhorší je, že si stále pamatuju tu silnou facku a ten jeho pohled, jakým se na mě díval, když mě tak surově praštil.