My Lovely Stalker [Cz Originál] ✔

#31 I'll Be Good

Jaymes Young - I'll Be Good
______

,,Huntere?"
,,Hm?"
,,Jak moc velkej problém to je, že nás někdo slyšel?" zeptala jsem se nervózně.
,,Nevím, snad žádnej, když se budem chovat jako, že je všechno v pohodě."

,,Nebudu se cítit zrovna dobře, když vyjdu z klučičích záchodů." povzdechla jsem.

Zasmál se, ale pak se zarazil.
,,Jej, asi bysme měli jít. Vzhledem k tomu, co jsem po tobě řval by si mohl někdo myslet, že tě tu znásilňuju."

,,Jo jdeme." vyhrkla jsem a začala se zvedat.

Hunter mě hned následoval a společně jsme zamířili ke dveřím.
,,Můžu?" ujišťoval se, když chtěl otevřít dveře.
Zhluboka jsem se nadechla a pak přikývla.

Rychle jsme od tamtud vyšli a zamířili k bazénu.
Lidi, co stáli poblíž se na nás zmateně dívali. Uznávám, že rozhodně vypadáme jako slibní kandidáti na nejdivnější pár.

,,Nelíbí se mi, jak na nás civěj." stěžovala jsem si.
,,Mně taky ne. Prostě se jen usmívej a ignoruj to."

Naštěstí trvalo jen chvíli, než jsme se jim dostali z dohledu a pak už jsme se jen procházeli kolem bazénu. Tam už to bylo v pohodě.

,,Jak ti je?" zeptal se mě starostlivě.
,,Už dobře."
,,To jsem rád. Fakt se omlouvám, vím, že se ti dělá zle, když někdo křičí. Nechtěl jsem to takhle přehnat."
omluvil se znovu.

Překvapeně jsem povytáhla obočí a párkrát zamrkala.
,,Je vůbec něco, co o mně nevíš?"

On se pobaveně ušklíbl a natočil ke mně hlavu.
,,Možná.. Něco si zahrajem a uvidíme." řekl provokativně.

Naštvaně jsem přimhouřila oči a přemýšlela, co mu na to říct.
Pak mě ale napadlo něco lepšího.
Procházíme podél kraje bazénu, tak proč to nevyužít?

Prudce jsem ho strčila do ramene, on ztratil rovnováhu a zřítil se do vody.
Vůbec to nečekal, takže si nejspíš pořádně loknul, ale co.. zasloužil si to, ne?

Když vyplaval, tak se rozkašlal, prohrábl si vlasy, aby mu nelezly do očí a vrhl na mě naštvaný pohled.

,,To se dělá? Shazovat zraněný?" obořil se na mě pobaveně a pozvedl nateklou ruku.
,,Proto jsem tě taky shodila do vody a ne na zem." vyplázla jsem na něj jazyk.

,,Poď sem!" přikázal mi rozesmátě a kývl při tom hlavou směrem do vody.
Založila jsem si ruce na prsou a zakroutila hlavou.

,,Dělej!"
,,Ne-e." chechtala jsem se.

,,Jak chceš." prohlásil a rychle se přesunul k okraji bazénu, aby mohl vylézt.
Myslela jsem si, že nevyleze tak snadno, když má jednu ruku zraněnou, ale on se prostě vytáhl jen za tu druhou.

To už jsem se dala na útěk, teda.. spíš jsem šla rychlou chůzí, protože jsem se bála, že jinak uklouznu.

Hunter to ale neřešil a rozběhl se, takže byl hned u mě.
,,Nech mě!" vypískla jsem a otočila se na něj.
Zastavil se a s pobaveným úšklebkem mě pozoroval.

,,A proč bych měl?" zajímal se.
,,No.. protože mám v ruce mobil." zkusila jsem.
,,Ou, aha.. ale ten je vodotěsnej, takže tahle výmluva tě určitě nezachrání."
zasmál se.

Bylo na něm vidět, že po mně každou chvilku vystartuje, tak jsem se pořád soustředila, aby se mi pak povedlo uhnout.

Věděl to, tak sebou schválně cuknul a já se lekla. Instinktivně jsem si sedla na zem, aby pro něj nebylo tak lehký mě hodit do vody.
Hunter se hlasitě rozesmál a pak si ke mně kleknul.