My Lovely Stalker [Cz Originál] ✔

#7 Toulouse

Nicky Romero - Toulouse
______

Ráno jsem se zvedla chvíli po zazvonění budíku a rovnou jsem si to, jako každé ráno, namířila do koupelny. Opět jsem zkontrolovala svůj obličej.
Červený obtisk na mé tváři byl sice míň výrazný, ale pořád byl vidět a ránu nad mým obočím orámovala nehezká modřina.

No... tak dneska to vidím na make-up.

Po opláchnutí obličeje jsem ho teda nanesla a pak přes něj ještě dala trochu korektoru na modřinu. Stejně ale byla vidět.

Sakra..

Oči jsem už jen orámovala tenkou černou linkou a nanesla řasenku. Rty jsem párkrát přejela světle růžovou rťenkou a učesala jsem si vlasy.

Navlíkla jsem na sebe legíny s minišaty, ale doma byla docela zima, tak jsem si přes to ještě vzala černý svetřík a šla si připravit tašku. Učení se tam skoro nevešlo a batoh byl tak těžkej, jak kdybych do něj právě narvala slona.

Nesnáším úterý!

Před odchodem jsem ještě zkoukla mobil. Žádná zpráva..
Mám z toho divný pocit, že Hunter nic nenapsal. Je naštvanej? Plánuje něco?

Nenapadlo by mě, že to někdy řeknu, ale už chci být ve škole. Teď ráno jsem tu totiž sama.
Z pomyšlení, že by mohl každou chvíli zacinkat messenger, oznamující novou zprávu, se mi rozklepalo srdce. Ale je teprve 6:58.

Přemístila jsem se teda do kuchyně a udělala si snídani. Někdy by mě fakt zajímalo, proč vstávám tak brzo, když vlastně ani nemusím.

Bylo 7:22 když jsem se konečně zvedla od stolu a zamířila zpátky po schodech do svého pokoje. Ještě jsem se upravila a vzala si čepici. Už jsem chtěla odejít, ale všimla jsem si toho přívěsku, který mi přišel v dopise od Huntera.

Odmítla jsem si ho vzít kvůli Davidovi, ale teď už s ním přece nejsem. Chvíli jsem na něj koukala s přikrčeným obočím a pak jsem si ho rychle vzala. Znovu jsem pohlédla do zrcadla, abych viděla, jak to vypadá.

Krásně ladí s mýma kaštanovýma vlasama a vypadám s ním no.. odvážně.
U toho jsem se zarazila. 'jsi odvážná, Talie?' nebo 'odvážná Talie dostala strach?'
Ať dělám, co dělám, nakonec moje myšlenky skončí u Huntera.

Zakroutila jsem hlavou a už se snažila na nic nemyslet. Prostě jsem si vzala kabát, hodila si na záda extrémně těžkej batoh, vzala si boty a konečně vyrazila do školy.

Konečně?! Já to slovo vážně použila?

***

,,Ahoj, Talie! Myslela jsem, že dneska nepřijdeš." zavolala nadšeně Kate, když jsem jí pozdravila u skříňky.
,,Nejsem přece srab a navíc, přece bych tě v tomhle ústavu nenechala samotnou." zakřenila jsem se.

Kate se uchechtla a chtěla něco říct, ale pak se zarazila a její pohled spočinul někde u mého krku. Natáhla ke mně ruku a prohlídla si přívěsek. Potom se mi s úsměvem podívala do očí a mírně nadzvedla svoje dokonalý obočí.
,,Kde si to vzala? Je to moc hezký."

,,Uhm.. no přivezla mi to sestra ze včerejšího nákupu." zalhala jsem, ale znělo to dost přesvědčivě. Kate přikývla a pak se jí rozzářily oči.
,,Ona má vlastně za týden maturiťák, viď?"
,,Jo, včera byla právě kupovat ty šaty."

,,Fakt? Jaký jsou? Sluší jí?" začala hned pištět a já jen s úsměvem přikývla.
,,A můžu na ten ples jít taky?" ptala se prosebně. Koukala jsem na ní, jako, jestli to myslí vážně.