My Lovely Stalker [Cz Originál] ✔

#39 I Found Love Where It Wasn't Supposed To Be

Amber Run - I Found
______

Už je to přes tři týdny, skoro měsíc, co Hunter zmizel...

Mají o mě starost už naprosto všichni. Rodiče chtěli zase zkoušet psychologa, ale když mi to oznámili, chytla jsem naprostý hysterák. Nakonec to teda vzdali a nechali mě se s tím potácet samotnou, protože přesně tak jsem to chtěla.

Dneska je pátek. Celý týden jsem nechodila do školy, rodiče se rozhodli nechat mě doma..

To jsem na tom, až tak špatně?
Asi jo..

Teď jsme v obchoďáku, potřebovali jsme nakoupit spoustu jídla i oblečení a Samantha si chtěla koupit nový mobil.
Máma se sestrou jsou v Jennifer a my s tátou sedíme ve Starbucks.

Nakupujeme už nejmíň pět hodin a ty dvě mají pořád energii. Nepochopitelný..

Každopádně mám teda hodně nového oblečení a jsme tu doslova obklopení taškami.
Jsem vážně ráda, že táta je z toho nakupování stejně otrávený, jako já a šel si se mnou sednout.

Objednala jsem si karamelové Frappuccino, je mi fakt jedno, že je venku zima. Já to pití miluju!
Dokonce si ho tentokrát dal i táta.
Taky jsme si to oba nechali dát do kelímku, já si je pak doma totiž nacpávám vatou a vystavuju na poličku. No co.. každý má své úchylky.

U baru byl nějaký kluk a na kelímek mi napsal: 'Úsměv by ti slušel víc ;)'
I cizí lidi už si začali všímat, že nejsem v pohodě.

,,Ničí mě, když tě vidím takhle." povzdechl táta smutně.
Oddělila jsem rty od zeleného brčka a ztrápeně na tátu pohlédla. Pak už jsem zase skenovala nějaký obchod naproti nám. Myslím, že je to Foot Locker.

,,Broučku, vždyť ty vůbec nemluvíš a už strašně dlouho si se neusmála. Proč o tom nechceš mluvit? Třeba by ti to pomohlo." řekl starostlivě a nespouštěl ze mě oči.

,,Prostě nechci.. ale Kate jsem to řekla.." odpověděla jsem po chvíli.

,,A cítíš se aspoň trochu líp?"

Mírně jsem přikývla, mluvení mi teď prostě dělá problém.

,,Talie, já vím, že jde o Caleba. Od toho aquaparku už k nám nepřišel. Ale ten den se nic nestalo, byli jste oba šťastní, muselo se to stát po tom. Vy jste se kvůli něčemu pohádali, nebo co se stalo?" vrtal se v tom dál.

Zakroutila jsem hlavou, aby pochopil, že nic říkat nechci.
,,Já o se tom nechci bavit." zakňourala jsem, protože už mi opět začínaly téct slzy.

,,Prosím, nebreč, nebo už to taky nevydržím. Dobře, budeme se bavit o něčem jiném, jo?" uklidnil mě.

,,Jo." přikývla jsem a otřela si mokrou tvář.

***

Zaparkovali jsme auto na zahradě a začali vyndavat věci. Těch tašek je vážně hodně.
,,Talie, pobereš ještě tuhle?" zeptal se mě táta a podával mi tašku s kdoví čím.

Místo odpovědi jsem jí rovnou chňapla a šla dovnitř do domu.
Tašky s jídlem jsem odložila na linku a s oblečením se vydala nahoru po schodech do pokoje.

Musela jsem si otevřít loktem, což nebylo zrovna moc snadný a pak jsem do dveří kopla, aby se otevřely pořádně.

Z rohu, kde je moje postel jsem zaslechla pohyb, tak jsem se tam hned vyděšeně otočila. Někdo je v mojí posteli? Polila mě vlna strachu a srdce se mi prudce rozbušilo.