My Lovely Stalker [Cz Originál] ✔

#14 The Hunter

Melody Club - The Hunter
______

Obě jsme ztuhly a vyděšeně na Huntera zíraly. Nebyla jsem schopná ze sebe dostat jakékoliv slovo, Kate na tom byla stejně.

,,Talie, víš, co jsem ti řekl na parketu?" zeptal se Hunter s úsměvem a povytáhl obočí. Přejel mi mráz po zádech a vybavila se mi chvíle, kdy mi ukazoval nůž.

,,Huntere, p-prosím ne, o-ona nic neřekne." vykoktala jsem plačtivě.

,,To si piš, že nic neřekne." zachechtal se. Rychlostí blesku přišel ke Katelin, obmotal jí dlaň kolem krku a prudce jí přirazil ke stěně. Okamžitě jsem se k němu rozběhla, abych Kate pomohla, ale on vytáhl ze saka nůž.

,,Už ani krok, Talie!" řekl přísně, zatímco Kate přiložil nůž ke krku. Ta se mu jen odhodlaně dívala do očí, ale i tak se jí po tváři začly kutálet slzy, stejně, jako mně.
,,Talie, běž do zadu... Dělej!!" zakřičel netrpělivě.

Cukla jsem sebou leknutím a odcouvala na konec mísnosti, tak, jak chtěl.

,,Huntere, prosím, neubližuj jí, nech jí být." prosila jsem.
,,Drž hubu!" zařval na mě a zhluboka oddechoval, snažil se svůj dech uklidnit.
,,Jen si s tvou kamarádkou promluvíme." oznámil mi už klidněji a nepouštěl oči z Kate.

,,Takže, ty bys na mě chtěla zavolat policii?"

Vyděšeně se rozklepala a začla vrtět hlavou na nesouhlas.
,,Vážně? Mně ale přišlo, že jsi říkala něco jiného." ušklíbl se.
,,Ona nic neřekne, přísahám."

Chtěla jsem ho přemlouvat dál, ale podíval se na mě tak přísným pohledem, že jsem radši zmlkla a sklopila zrak.

,,No nevím, Kate, Talie ti zřejmě věří, narozdíl ode mě. Ale můžeme se na něčem domluvit, co ty na to?" ptal se pobaveně a Kate zběsile přikývla.

,,Adam je dobrej kluk, dobře se s ním povídá a myslím, že ho máš hodně ráda. Byla by škoda, kdyby se mu něco stalo. A věř mi, že ať uděláš cokoliv, Kate, já si vždycky najdu způsob, jak mu ublížit."

Ve chvíli, kdy zmínil Adama, jsem si všimla, jak Kate zbledla, a jak se jí v očích objevil strach. Hunter jí má v hrsti, stejně, jako mě. Poraženě přikývla. Hunter ještě chvíli udržoval jejich oční kontakt, aby si byl jistý, že už vyhrál a pak mou kamarádku pustil.

Ta se nehla z místa, jen nepřítomně hleděla před sebe se strachem v očích.

Hunter si jí prohlížel a přišlo mi, že jsem v jeho výrazu na chvíli zahlédla lítost a pocit viny, ale to se během několika setin sekundy přeměnilo zpátky na vítězný úšklebek.

Poté svou pozornost přesunul na mě.

Zavrtěl hlavou ze strany na stranu, jakobych právě udělala něco špatně. Udělal tři kroky a stoupl si přede mě.
,,Vidíš, co jsi provedla, Talie?" zeptal se a letmo pohlédl na Kate.
,,Nic z toho by se nestalo, kdybys mlčela. Je to jen tvoje chyba."

Tentokrát jsem se mu dívala do očí celou dobu, co mluvil. Nedalo se z nich nic vyčíst.

,,K tomu, co jsem ti řekl na tom parketu... tohle je naposled, co jsem si rozmyslel, že někomu ublížím. My dva patříme k sobě a nikdo nám v tom bránit nebude, jasný?" zeptal se přísně a pohladil mě po tváři. Jen jsem na něj dál zírala.

,,Talie? Na něco jsem se ptal!" naléhal netrpělivě. Z očí se mi hrnuly další slzy, nechtěla jsem na to nijak odpovídat.

,,Už toho mám dost, Talie. Přestaň břečet, tohle nikam nevede." pronesl a odstoupil ode mě.

,,Kate, uprav se a běž za Adamem, ať mu není divný, že jsi tu tak dlouho. Já si potřebuju s Talií ještě promluvit. Řekni, že jsme si šli koupit jídlo." poručil jí.

Poslechla ho a upravila se, ale odejít se jí nechtělo. Lítostivě se na mě dívala a já věděla, že mě nechce opustit.
,,Běž, to bude v pohodě." uklidnila jsem jí a pokusila jsem se o úsměv.

Utrápeně přikývla a pomalu odkráčela pryč.

Sakra, proč na ty záchody nejde víc lidí? To sem jako nikdo nepotřebuje?!

,,Proč, Talie?" začal, když jsme byli zase sami.
,,Proč se mě od sebe snažíš odehnat?" zavrčel a naštvaně se ke mně přiblížil. Nejradši bych couvla dozadu, ale už tak jsem byla na zeď dost přimáčknutá, takže to nešlo.

Stále naštvaným krokem přišel, až ke mně a zastavil tak, že mezi našimi těly byl asi jen centimetr prostoru. Jeho oči se vpíjely do mých a náš dech se mísil.

Cítila jsem strach, bezmoc a zoufalství, ale k tomu všemu se přidal i další pocit. Neumím ho definovat, ale narozdíl od těch ostatních, byl tenhle pocit zvláštně příjemný.

Bylo toho tolik, co jsem chtěla Hunterovi říct, vlastně mu to spíš vykřičet do tváře a vyvrátit všechny jeho představy o naší společný budoucnosti, ale nedokázala jsem vydat jakýkoliv zvuk.

Ticho mezi námi prolomil Hunter.
,,Myslíš si, že jsem narušenej?"

Nejen, že si to myslím, já to vím! Seš narušenej psychopat a měli by tě zavřít do léčebny!!

Místo toho, abych mu řekla, co si myslím, jsem ale jen sklopila pohled a doufala, že mě někdo přijde zachránit. Zachraňování se ale zřejmě nekoná.

,,Talie!!" zařval varovně a praštil pěstí do zdi, o kterou jsem se opírala. Zase jsem zapomněla, že nesnáší, když mu neodpovídám.

,,Já...já.. nevím, chováš se tak." zašeptala jsem vyděšeně.
Prudce se nadechl a všimla jsem si, jak zatnul zuby, což zapříčinilo pohyb kloubu na jeho dolní čelisti a vypadalo to celkem sexy. Počkat.. vážně mě to napadlo v téhle situaci?

Pomalu vydechl a tím se zase zklidnil.
,,Talie, všimla sis, že se to celou dobu snažím s tebou mít po dobrým a ty to pak vždycky zkazíš?"

Povzdechla jsem.
,,Možná máš trochu pravdu, ale ty mi naháníš strach, to, co děláš není normální. Chyba není na mojí straně." vysvětlila jsem mu.

,,Já nechci, aby ses mě bála." řekl smutně a sklopil zrak.
,,Tak pro to začni něco dělat."

Opět mi pohlédl do očí a hned na to spojil naše rty. Bylo to absolutně nečekané a tu větu jsem takhle rozhodně nemyslela, ale na druhou stranu jsem se nebránila. Projela mnou zvláštní 'elektrická' vlna a srdce se mi prudce rozklepalo.

Mírně se mi zamotala hlava a já automaticky zavřela oči. Moje tělo se mnou odmítlo spolupracovat, z nějakého, mně nepochopitelného důvodu, se mu to prostě líbilo.

Hunter se odtáhl a podíval se mi do očí.
,,Bez toho šátku je to míň úchylný, nemyslíš?"

Uchechtla jsem se a to mu na obličeji vytvořilo šťastný úšklebek.

,,Můžeme už jít pryč? Prosím." šeptla jsem tiše. Zatvářil se trochu zklamaně a možná i naštvaně, ale nakonec přikývl a konečně mi uvolnil cestu.

Vyšli jsme ze záchodů a pomalým krokem mířili k našemu stolu, který byl od nás hodně daleko. Najednou se nám ale někdo postavil do cesty.

Thomas..

,,A hele, slečna 'myslíš si, že jsem děvka' právě vyšla ze záchoda s nějakým borcem. Tak jemu jsi roztáhla jo?" zasmál se škodolibě.

,,Co jsi to řekl?!" vyjel po něm Hunter.
,,Nic, jen že si ta vedle tebe hraje na hroznou dámičku, přitom je to jen obyčejná děvka." pokračoval se svým arogantním úsměvem.

Hunter sevřel ruku v pěst tak silně, až mu zapraskaly klouby.
,,Talie. Není. Děvka. Odvolej to!" procedil skrz zaťaté zuby.

,,Nebo co?" usmál se Thomas. Bylo mi jasný, že tohle nemůže dobře dopadnout. Viděla jsem, jak Hunter zrudl vzteky je jen otázkou času, kdy vybuchne...