My Lovely Stalker [Cz Originál] ✔

#18 Dangerous

David Guetta - Dangerous
______

Zvedl pohled od skleničky a jeho zelené oči se zadívaly do mých. Poté se pousmál.
,,Ale no tak, nelíbí se mi, když mluvíš sprostě."

,,Prosím, Huntere, běž pryč." vymáčkla jsem ze sebe.
,,Proč? Můžem si povídat." pronesl, zvedl se ze židle a udělal dva kroky blíž ke mně. Já zase udělala dva kroky dozadu, abych udržela naší původní vzdálenost.

Uchechtl se a zakroutil hlavou. Vypadalo to jako takový to gesto, který dělají násilníci ve filmech těsně předtím, než po vás vystartujou. Proto jsem se rozhodla vzít nohy na ramena dřív, než se to stane.

Rychle jsem se otočila a vyběhla zpátky ke schodům, po nich jsem běžela nahoru a zatočila do chodby vlevo, kde je záchod, na kterém jsem se plánovala zamknout.

Hunter samozřejmě vyběhl za mnou, ale měla jsem náskok, takže jsem svůj plán stihla dokončit. Sice to bylo jen tak tak, ale zvládla jsem to.

,,Mohla bys mi říct, proč ses zamkla na záchodě?" ozvalo se za zavřenými dveřmi.
,,Protože teď už na mě nemůžeš." řekla jsem stále trochu vystrašeným hlasem. Utíkat po schodech nahoru, když někdo běží za vámi je pořádnej adrenalin. Ale znovu už to zažít nechci.

Hunter se zasmál, ale neznělo to jako zlomyslný smích, spíš jako pobavený.
,,A co si jako myslíš, že jsem ti chtěl udělat?" smál se dál.
,,Nevím, ale rozhodně se cítím víc v bezpečí, když na mě nemůžeš." odpověděla jsem sebejistě.

,,Talie, prosím otevři." povzdechl si.
,,Vždyť já ti nic neudělám."
,,Tak proč jsi za mnou běžel?" zeptala jsem se naštvaně.
,,Protože jsi utíkala a já se bál, že uděláš nějakou kravinu, jako třeba, že poběžíš za Samanthou."

,,Ugh to je jedno. Ale jestli si chceš opravdu jen povídat, tak to přece můžem i takhle. Nemusím odsud vylézt." navrhla jsem.

,,Ale je to divný, povídat si s tebou, když jsi zavřená na záchodě. Talie, prosím." žádal naléhavě.
,,Ne."

,,Já myslel, že si sednem dole v kuchyni a budeme se bavit, jako normální lidi."
,,Říkej si co chceš, já odsud stejně nevyjdu."
,,Vylez ven, nebo se naštvu." nařídil mi netrpělivě.

Tak teď už vážně nechci vylézt, ještě před pár vteřinama jsem uvažovala, že ty dveře otevřu.
,,A co mi jako uděláš?"
,,Prostě ty dveře vyrazím a je mi jedno, jak to pak budeš vysvětlovat rodičům. Ještě pořád mám dobrou náladu, nesnaž se jí zkazit, Talie."

Nevím, proč jsem se tak hrozně naštvala, asi proto, že mě už nebavilo, jak má nade mnou kontrolu. Nepřemýšlela jsem nad tím, co dělám, odemkla jsem rychle dveře a vší silou je prudce otevřela, takže praštily Huntera, který před nimi stál.

Byla to docela velké rána, po které následoval bolestivý výkřik. Hned jsem toho začla litovat. Jestli ho naštvalo to, že jsem se před ním zamkla, jak naštvaný asi bude teď?

Nemám chuť to zjišťovat. Opět jsem vsadila na útěk, tentokrát dolů po schodech a mířila jsem zpátky do kuchyně. Huntera ale rána na moc dlouho nezdržela. Téměř okamžitě jsem za sebou uslyšela dusot jeho chodidel, dopadajících při běhu na podlahu.

Přišlo mi, že pořád zpomaluju a Hunter byl stále blíž a blíž. Myslela jsem, že na schodech ho setřásnu, ale místo toho jsem zavrávorala a začala padat. Už jsem se připravovala na bolest, která bude následovat, ale najednou mě kolem pasu objaly silné ruce a tím pádu zabránily.

Asi by se mi i ulevilo, kdyby to nebyly Hunterovi ruce.

,,Jestli ještě jednou uděláš něco takovýho, tak tě chytat nebudu a nechám tě se na těch schodech vymlátit, jasný?" zasyčel ostře přímo do mého ucha.

,,J-jo." vykoktala jsem.
,,Fajn a teď mi poď pomoct zastavit ten vodopád, co se mi valý z nosu." řekl s povzdechem a pustil mě. Mlčky jsme sešli schody a zamířili do koupelny, co je za kuchyní. Cestou jsem si uvědomila, že v ruce stále držím svůj hrnek na kafe, tak jsem ho odložila na stůl.

Hunter si opláchl obličej, přijal papírový kapesník, který jsem mu podala a přitiskl si ho ke stále krvácejícímu nosu.

,,Promiň." omluvila jsem se po chvíli, co se díval na můj odraz v zrcadle.
,,Myslím, že jsem si to trochu i zasloužil. Pořád říkám, že nechci, aby ses mě bála, ale přitom se vždycky zachovám tak, že tě vyděsím ještě víc." pronesl a znovu si povzdechl.

,,Talie? Co se tady stalo?!" ozvala se ze shora Samantha.

Oba jsem se na sebe vyděšeně podívali, Hunter se pak otočil a šel do kuchyně. Co to sakra dělá?
,,To nic, jen se mi spustila krev z nosu. Občas se mi to stává." odpověděl sestře a já už mezitím taky přišla do kuchyně.

,,Ou ahoj, Calebe, co tu děláš?" zeptala se ho Sami překvapeně.
,,Šel jsem navštívit Talii. Přišlo mi, že jsme se včera docela dost sblížili, tak jsem si s ní chtěl promluvit." zdůvodnil.

Zajímalo by mě, jestli to má všechno vymyšlený dopředu, a nebo mu prostě jde tak dobře lhát.

,,Aha, tak to jo. Talie, prosím tě, dej mu na čelo studenej obklad a Calebe, ty si sedni a odpočívej. Já tu zatím uklidím tu krev." řekla s úsměvem.

Caleb ehh... teda Hunter přikývl a znaveně se posadil na barovou židli.

Já jsem vzala čistou utěrku, namočila jí studenou vodou a naštvaně jí přiložila Hunterovi na čelo. Pak jsem si sedla naproti němu. S úsměvem mě pozoroval, zatímco si přidržoval utěrku, aby mu nespadla.

Štve mě, že za mnou teď může oficiálně chodit a mým rodičům to vůbec nebude připadat divný.

S Hunterem jsme se pořád navzájem mlčky pozorovali a čekali, až si k nám přijde Samantha sednout. Vůbec jsem nevěděla, co mám říkat a Hunter vypadal, že je rád, že se na mě může v klidu dívat.

Po chvilce přišla Sam, udělala nám všem čaj a sedla si k nám. Oba nás sjela pohledem a pobaveně se pousmála.
,,Takže.. jak to teď s vámi je?" ptala se nedočkavě. Přemýšlela jsem, co odpovědět a to byla chyba. Hunter se totiž tak zvláštně usmál, mrkl na mě a ujal se slova první.

,,No.. já a Talie spolu teď chodíme."