Jako vážně Pottere??!! (HP fanfiction)❌

Když přelstíš smrt.

Rudovláska bezhybně ležela v černé rakvi, která byla zakopaná v zemi. Podél své pravé ruky měla svou hůlku a vedle sebe fotky jejich přátel. Mandy, Rema, Kate, Siria a- lásku jejího života- toho egoistického nebelvírkého chytače Jamese Pottera, který ji bezpochybně miloval už od prvního ročníku.

Náhle ztěžka otevřela oční víčka. Rozhlédla se kolem sebe a lekla se. Vůbec se neorientovala. Najednou se jí vzpomínky začaly vracet. Severus, smrt, Severus, smrt.

,,Já jsem přežila svou vlastní smrt. Jak je to možné?" ptala se sama sebe nevěřícně rudovláska.
,,Teď se ale musím dostat z týhletý rakve." pomyslela si.

,,Bombarda!" křikla a přední část rakve se roztříštila na miliony kousků. Potom se přemístila. Věděla, že do Bradavic se vrátit nemůže. Nemohla riskovat, že ji někdo spatří. Přeci jen, přelstila smrt a byla si na 100 procent jistá, že by to Voldemort nenechal jen tak. Zabil by ji. Zabil by Severuse. Zabil by její rodiče a přátele. A to přeci nemohla dopustit. Na to je až moc milovala.

Přemístila se tedy na velice vzdálený ostrov, který objevila před několika lety. Nikdo ho neznal. Tam se tedy rozhodla ubytovat. Vytvořila jsem si svůj pokojíček, který nebyl nijak moc veliký. Byla v něm postel, malá ale prostorná koupelna a knihovna se šatní skříní.

O 2 měsíce později:

Lilly:

Cítila jsem se strašně. Všechno na mě spadlo. Prožívala jsem strašné utrpení. Chybí mi. Všichni mi tak moc chybí. Každou noc křičím ze spaní. James, Kate, Sirius, Remus, Mandy...... všichni. Už zase po několikáté brečím. Ať už to sakra skončí. Jdu si pro Denního Věštce. Sednu si na křeslo a popíjím čaj. Otočím první stránku a sklenička z mé ruky spadne na zem. Málem to se mnou sekne. Panebože! Hned na první stránce bylo napsáno:

,,Pán zla zastaven. Pán zla je pryč. Vrátí se? Vrátí to všechny ty zmařené životy? Dozvíte se na straně 10."

Tentokrát se také rozbrečím, ale štěstím. Můžu se vrátit do školy. Ale náhle mnou však projel strašný pocit.

,,Co když na mě zapomněli? Co když je jim beze mě líp? Co když má můj nemilovanější James někoho jiného?!" bála jsem se. Musím to risknout. Teď nebo nikdy. Řekla jsem a přemístila jsem se do našeho pokoje v Bradavicích.