Jako vážně Pottere??!! (HP fanfiction)❌

,,Omlouvám se ti. "

James :
,,Víš Lily, někdy si říkám, co by se stalo kdyby mi Rachel nevymazala vzpomínky. Omlouvám se ti za to, že jsi musela vidět to, jak se s ní líbám a jak se jí dotýkám. Moc se ti za to omlouvám. " zašeptal jsem a cítil, jak mi studené slzy tečou po tváři.

,,Jamie. Co bylo to bylo. Neohlížej se do minulosti a ani do budoucnosti. Řiď se přítomností. Žádné překážky a žádný boj o život. Jenom ty a já."dořekla a svými prsty mi utřela slzy.

,,Ty a Já."

Mandy:
Obávám se jedné věci. S Remusem už nejsem tak šťastná jako na začátku našeho vztahu. Remus to však ještě nevycítil. Vím, že ho to zabolí, ale já už to nezvládnu.

,,Reme? " zavolala jsem na něj a on se na mě s úsměvem otočil. Chtěl mi dát polibek, však Já ho zadržela s tím, že si musíme promluvit.

Zvážněl a zahleděl se mi hluboko do očí. Už věděl, že mě něco trápí.

,,Reme, víš, je mi to líto, ale já už takhle dál nemůžu. Nezvládnu to. Pravda je, že už tě nemilují Remusi. Na začátku jsem tě milovala, ale to zmizelo. Omlouvám se, že jsem tě tak dlouho trápila. Zasloužíš si někoho lepšího než jsem já. Někoho, kdo tě bude milovat celým svým srdcem. Bohužel, já to nejsem. " to už jsme brečeli oba.

,,A-ale, jak to sakra můžeš říct? ! Tolik překážek, co jsme spolu překonali, tolik času, co jsme spolu strávili, a ty po tom za mnou přijdeš a řekneš mi, že mě nemiluješ." slzy mu tekly proudem a já se cítila strašně .

,,Omlouvám se, ale můžeme být přátelé. " usmála jsem se na něj a on se po mně nechápavě podíval.

,,Jako vážně? ! Ty se se mnou takhle rozejdeš a pak mi řekneš, že můžeme být přátelé?! Promiň Amando, ale Já nezvládnu být tvůj kamarád. Jak jsi řekla, mezi námi je konec. Definitivní." dořekl a odešel z místnosti.

Sirius :
,,Kate? Co kdyby jsme šli popovídat si s Remem a Mandy? " usmál jsem se a zvedl se z postele.

,,Dobře. Jdeme. " spojila naše ruce a opatrně mě vedla ze schodů.

Došli jsme do jejich pokoje, odkud se ozývaly vzlyky.

,,Mandy, co se stalo? "
,,Rozešla jsem se s Remusem. "

Ignoroval jsme Kateiny výkřiky o tom, že mám být tady a nikam nechodit.

Rozeběhl jsem se po schodech a šel najít Rema. Vždycky, když mu něco je, jde do kuchyně to zajíst.

Když jsem však došel do kuchyně, co neslyším. Remus hlasitě vzlyká a cosi popíjí.

,,Náměsíčníku, co se stalo?"
,,Ona -já -rozchod- konec -nenávist. " koktal mezi pláčem.

,,Co to vůbec piješ? " zeptal jsem se .
,,Bourbon. Teda myslím. Je to celkem dobrý. Ochutnej. " pobídl mi a podal mi skleničku.

Jakmile se tekutina smýchala s mými chuťovými buňkami, ihned jsem ji vrátil zpátky tím, že jsem jí na Rema vyprskl.

,,Fuj. Ty neznabohu alkoholu, to není Bourbon to je čaj ." zasmál jsem se a posadil se na barovou židli a nalil nám skutečný Bourbon.

,,Tak mi všechno řekni popořadě. Čekám. " řekl jsem a do obou panáků nalil onen výtečný alkohol.

JE TU DALŠÍ KAPITOLA. CO NA NÍ ŘÍKÁTE? ASI MĚ ZABIJETE ZA TO, ŽE JSEM NEDOPŘÁLA REMOVI A MANDY ŠTĚSTÍ. ALE MÁM PRO NĚ JINÉ PLÁNY.

TAKŽE SE MĚJTE KRÁSNĚ A...VOTES A KOMENTS MOC POTĚŠÍ :)